dum na kopci jackson„Žádný živý tvor si nezachová příčetnou mysl, je-li vystaven absolutní skutečnosti.“ První věta románu Dům Na Kopci. Lze uniknout predestinaci a rodovému zatížení, nejste-li výjimkou potvrzující pravidlo, že uniknout nikdy nelze? A nakolik se dá maskovat (třeba) lesbická orientace?

Ty - a některé další - otázky sice román Shirley Jacksonové The Haunting of Hill House (česky poprvé letos pod titulem Dům Na Kopci) nezodpovídá, nicméně beletrii tu nemáme od explicitního zodpovídání dotazů, ale proto, aby je kladla.

Druhou z otázek Jacksonová nikdy nepoložila. Nicméně „laskavý čtenář“ si ji položit může, a je-li soudný, tak vlastně musí. Jen málokteré dílo světové literatury zůstává tak dokonalou ukázkou sublimované frustrace i textu generovaného autorčinými vnitřními úzkostmi jako Dům Na Kopci alias Strašení, což je titul české verze prvého (1963) a ještě hodnotného filmového zpracování dotyčné klasiky (viz video).

Shirley Jacksonová přitom vlastně nebyla spisovatelkou té naprosto první kategorie, jak si po chvíli čtení uvědomíme, ve všech ohledech ale překonává třeba Roberta Blocha (1917-1994), s jehož bestsellerem Psycho (1959) nelze její Dům nesrovnat.
Co mají obě „veledíla“ společného?

Poprvé vyšla v tomtéž roce.
V obou se na kopci tyčí strašidelná stavba, u Blocha „gotický“ dům Batesovy matky (nad motelem).
V obou je hrdina (u Jacksonové vlastně hrdinka) traumatizován vzpomínkami na matku a matka jako by pronásledovala živoucího potomka, i když už je po smrti. Alter ego Jacksonové hrdinky přímo naříká, že je „dítětem hledají matku“.
Obě ty knihy také svorně začínají osvobozující jízdou ženy autem poté, co kradla (byť u Jacksonové krade pouze pomyslně poděděný vůz) a obě dvě byly nedlouho po vydání úspěšně zfilmovány talentovanými režiséry.
Obě se také staly se bestsellery, i když u renomované literární kritiky po právu bodovala jen Shirley, jejíž dům se vpravdě krutě vpíjí do duše hrdinky Eleanor. O moc mocněji, než ovlivňuje „matčin dům“ Batese. Stavba na kopci, stavba na kopci. Jako by ji vířivě vtahovala do útrob! A přece je to právě naopak. Ten dům naopak raší z Eleanor a vyrůstá a zrcadlí její vnitřní světy - a peklo, úzkost, tu z pravdy, a očekávatelnou smrt. Smrt, ale ještě před ní přijde úzké, děsivě točité schodiště hrůzy vzhůru k další hrůze, ty schody stupňující paranoiu a rozpolcenost až do šílenství. A nakonec? Sebevražda. Když zapuzená Eleanor vědomě vybočí s autem do stromu.
Proč? Z jakého opravdu důvodu? Pronásleduje snad nešťastnici Dům na kopci? Kým se cítí zrazena a nakolik si zrady připouští?
Odpověď není tak jednoduchá, jak už jsem naznačil, ale nepochybně ji pronásleduje i duch její vlastní matky. Kromě toho asi cítí nenaplněnost svých skrývaných lásek. A Dům Na Kopci? Má také city?

Rozhodně je mj. vzornou ukázkou románu s (krajně) nespolehlivým vypravěčem, byť psán ve třetí osobě (pane Poštulko), a „vžíváme se do něj skrze Eleanořino vědomí.
Jakkoli víme, že je nespolehlivé, přece si nás získá,“ shrnuje věc a podstatu v doslovu Laura Millerová. „Některé strašidelné příběhy ve vás vyvolají jedno či dvě zamrazení a jinak nabízejí poklidnou četbu. Dům Na Kopci vyvolává vleklou, lepkavou hrůzu.“

Ale ač je Eleanor drceným cílem nadpřirozených příhod v Domě Na Kopci obdařeném jako by vlastní vůlí, skutečnou příčinou událostí byla sama. O tom nelze pochybovat.
Poltergeist? Ano. Fenomén fenoménů, se kterým se tu pracuje výslovně.
A Robert Bloch se pro Psycho nemohl inspirovat touto (současně) vydanou knihou (byť osamělý Luke z Domu na Kopci touží po matce, již nikdy nepoznal, jako by byl předobrazem Normana Batese), jisté ale je, že Shirley Jacksoná sama vědomě vyšla z gotických románů hrůzy i prací Henryho Jamese (1843-1916) Utažení šroubu a Veselé nároží, ve které je hrdina v prázdném rodném domě pronásledován přízrakem muže, jímž měl či mohl být.
„Ale James i Jacksonová byli natolik zaujati představou, že jsou jejich hrdinové provázeni svými imaginárními verzemi, že si nejspíš ani neuvědomovali racionální aspekt svých příběhů,“ dodává Millerová.

Talentovaná Shirley Jacksonová (1916-1965) odešla bohužel v pouhých 48 letech, když její srdce dotlouklo ve spánku.
Pocházela ze San Franciska, ale když jí bylo šestnáct, musela se s rodiči odstěhovat přes celý kontinent - do státu New York. Po zbytek života s rodiči vedla pomyslnou válku a zvlášť její konvenční matka ji pronásledovala. Jacksonová se vdala za (židovského) redaktora týdeníku The New Yorker, v němž i vydala svou značně úspěšnou povídku Loterie (1948), která se v Americe brzy stala povinnou školní četbou, a jako venkovská „panička“ žila navenek vyrovnaně v městečku North Bennington ve Vermontu, kde se její manžel stal profesorem.
Měli čtyři děti, mezi jejich přátele náležel i spisovatel Bernard Malamud a v ženských časopisech Jacksonová publikovala autobiografické črty ze života rodiny, jejichž knižní vydání ve dvou svazcích bylo čtenáři vnímáno jako nejznámější její dílo. Ale...
„Ty, kteří ji znali jen ze stránek toho časopisu, musely její temnější prózy šokovat,“ uvažuje Millerová.
Opusťme závěrem zcela pole literárních věd a tažme se. Do jaké míry si Shirley uvědomovala svou orientaci, nevím; ale chápu, nakolik může maloměstskou ženu jako ona rozložit a posléze i zničit neutuchající vnitřní úzkost a neschopnost připustit si veškerou realitu.

Ukázka:

Číšnice nedůvěřivě přisvědčila a matka řekla dívence: „Dostaneš svůj hrnek už dnes večer, hned jak přijedeme domů. Co kdybys teď byla moc hodná holčička a napila se přece jen mléka z téhle sklenice?“
Nedělej to, našeptávala Eleanor dívence. Nedělej to a trvej na svém hrnečku plném hvězd. Jakmile tě jednou přesvědčí, že máš být jako všichni ostatní, už ho nikdy neuvidíš. Nedělej to.
Holčička se na ni podívala, jako by ji slyšela, usmála se sotva znatelným šibalským úsměvem plným porozumění, a tvrdohlavě zavrtěla hlavou.

Shirley Jacksonová: Dům Na Kopci. Překlad Anna Urbanová. Ilustrace Martina Nožičková. Odpovědný redaktor Miloš Urban. Vydalo Argo, Praha 2015. 248 stran


Beletrie světová – nové knihy

Baron na stromě – společnost a dav podle Calvina pohledem ze stromů

Groteskní román italského spisovatele Italo Calvina je situován do 18 století a popisuje neuvěřitelné příhody barona, který jako chlapec vylezl na strom. Učinil tak proto, aby ušel otcovu trestu, protože...

Kočičí host. Japonský citlivý příběh o rodině, kterou navštíví kočka Čibi

Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti a o tom, jaké to je prožívat život po svém. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…

Stanislav Komárek. Mandaríni je román o smrti, ale také brilantní společenská satira

Komárkova próza Mandaríni, s podtitulem „nepravidelný román“, by si zasloužila i epiteta jako Kniha roku a nebylo by žádným omylem či nedorozuměním, kdyby získala Státní cenu za literaturu. To...

Růže pro Algernon. Keyesyho světově proslulá novela stále aktuální

Jednoduchý příběh, který klade mnoho otázek, jenž se dodnes vymykají vědě a to i přes to, že původní povídka byla napsána v roce 1959. Čtenářský úspěch povídky dovedl Daniela Keyese...

Laskavé bohyně. Neutuchající hnus války

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna...

Franny a Zooey. Salingerova neobyčejná sonda do rodinných vztahů

Salinger je skutečný světový autor, ale ne tím, že jeho knihu četl na místě vraždy Johna Lennona jeho vrah, než si pro něho došla policie, ale skutečně svým mistrovským psaním.

Lovcovy zápisky. Turgeněvův lyrický až metafyzický pohled do lidské duše

Když Ivan Sergejevič Turgeněv (1818-1883) vydal v roce 1852 Lovcovy zápisky, byl za ně vypovězen do vyhnanství na svůj statek a teprve po roce se mohl vrátit a pokračovat v...

Myšlenky z knih

Chodila jsem pouze do státních škol ... a můžu upřímě říct, že kdybyste mi v den promoce dali test z historie, přirodopisu nebo matematiky, v žádném případě bych ho úspěšne neabsolvovala - přestože jsem tomu v době, kdy mě to učili, úplně rozuměla a dokonce jsem z toho měla dobré známky.
Jessica Bowman