Myšlenkou na otázku víry ve své tvorbě se Gaarder zabývá už od prvotiny, s druhem ortodoxní víry se vyrovnal v jiném svém románu Vita brevis. Autor mě tehdy při četbě ohromil především schopností vžít se tak opravdově do ženské postavy, která žije v raně křesťanském věku.

Pamatuji se, když Gaarder přijel na pražský veletrh Svět knihy, to když vyšlo Tajemství karet (to je skutečně pro děti a mládež), jak při obědě provokoval, čemu my tady vlastně věříme. Jestli jsme katolíci, evangelíci nebo věříme marxismu. Byla devadesátá léta a věděl, kde jsme vyrůstali.

Hrad v Pyrenejích, e-mailový román je o víře a o světovém názoru, ale také o muži a ženě, kteří se před jednatřiceti lety milovali, kvůli rozdílnému vnímání a podivnému zážitku se rozešli a…
Právě toto napětí, co se před těmi lety stalo, že se po pětiletém vztahu rozhodli rozejít, a jak nakonec dopadne ta e-mailová korespondence, udržuje čtenáře pozorného přes všechny výklady a vysvětlování rozdílných světových názorů. Knihu vydal Albatros, ale je určena dospělému čtenáři, čtení vyžaduje i jistou životní zkušenost.

Tento román rozhodně není pokračováním Sofiina světa, který v podstatě představoval populární učebnici filosofie pro mládež.

Autor nedal tomuto novému románu název podle surrealistického obrazu jen tak beze smyslu. Jedná se o rozumem nekontrolovatelný proud asociací, přesně v duchu surrealistického manifestu, nic na tom nemění, že mužská část korespondence tíhne k reálnějšímu pohledu na svět. Nechci prozradit více než je třeba, ale závěr románu se čte jak detektivka až k nečekanému, a přesto tak možnému závěru.

Tento poslední román Josteina Gaardera má protagonisty stejně staré jako je autor sám, je bravurním zachycením nánosu roků na člověku, aby nakonec dospěl k tomu, že člověk od dob mládí zůstává v jádru stejný, snad jen ta tělesná schránka doznává změny.

Hrad v Pyrenejích | Jostein Gaarder | Vydává Albatros Media - Albatros, 2011, Knihu opět výtečně přeložila do češtiny Jarka Vrbová

Gaarder spisovatel
Jostein Gaarder


Beletrie světová – nové knihy

Stanislaw Lem a Solaris. Kniha, která předběhla lidské myšlení

Solaris je originálním pohledem na existenci jiné inteligence, než jakou si člověk dokáže představit a je také jedním z nejpromyšlenějších sci-fi románů Stanislava Lema.

Kočičí hra. Mimořádně slavný majstrštyk Istvána Örkényho

Kočičí hra je především tragikomedie, jak často zdůrazňoval autor István Örkény, který s neopakovatelným humorem citlivě zpracoval příběh o neumírající naději, odvaze a chuti do života. Je ale také příběhem...

Muž, který sázel stromy. Geniálně smyšlený román z Provence od Jeana Giona

Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajimavějích, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona.

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Amsterdam. Jedna z nejbrilantnějších knih McEwana o bezcitnosti a bezděčné krutosti

  Úsporný příběh, za který autor získal v roce 1998 Bookerovu cenu, se odvíjí v nečekaných zvratech a vedle Betonové zahrady jde o nejbrilantnější spisovatelovu psychologickou studii bezcitnosti a bezděčné krutosti.

Gončarov – Zbytečný Oblomov – Lišnyj čelověk

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Inspirující myšlenky...

Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat. Tomu se ovšem říká fušerská práce.
Karel Čapek