Myšlenkou na otázku víry ve své tvorbě se Gaarder zabývá už od prvotiny, s druhem ortodoxní víry se vyrovnal v jiném svém románu Vita brevis. Autor mě tehdy při četbě ohromil především schopností vžít se tak opravdově do ženské postavy, která žije v raně křesťanském věku.

Pamatuji se, když Gaarder přijel na pražský veletrh Svět knihy, to když vyšlo Tajemství karet (to je skutečně pro děti a mládež), jak při obědě provokoval, čemu my tady vlastně věříme. Jestli jsme katolíci, evangelíci nebo věříme marxismu. Byla devadesátá léta a věděl, kde jsme vyrůstali.

Hrad v Pyrenejích, e-mailový román je o víře a o světovém názoru, ale také o muži a ženě, kteří se před jednatřiceti lety milovali, kvůli rozdílnému vnímání a podivnému zážitku se rozešli a…
Právě toto napětí, co se před těmi lety stalo, že se po pětiletém vztahu rozhodli rozejít, a jak nakonec dopadne ta e-mailová korespondence, udržuje čtenáře pozorného přes všechny výklady a vysvětlování rozdílných světových názorů. Knihu vydal Albatros, ale je určena dospělému čtenáři, čtení vyžaduje i jistou životní zkušenost.

Tento román rozhodně není pokračováním Sofiina světa, který v podstatě představoval populární učebnici filosofie pro mládež.

Autor nedal tomuto novému románu název podle surrealistického obrazu jen tak beze smyslu. Jedná se o rozumem nekontrolovatelný proud asociací, přesně v duchu surrealistického manifestu, nic na tom nemění, že mužská část korespondence tíhne k reálnějšímu pohledu na svět. Nechci prozradit více než je třeba, ale závěr románu se čte jak detektivka až k nečekanému, a přesto tak možnému závěru.

Tento poslední román Josteina Gaardera má protagonisty stejně staré jako je autor sám, je bravurním zachycením nánosu roků na člověku, aby nakonec dospěl k tomu, že člověk od dob mládí zůstává v jádru stejný, snad jen ta tělesná schránka doznává změny.

Hrad v Pyrenejích | Jostein Gaarder | Vydává Albatros Media - Albatros, 2011, Knihu opět výtečně přeložila do češtiny Jarka Vrbová

Gaarder spisovatel
Jostein Gaarder


Beletrie světová – nové knihy

Charles Bosmann a Pětilibrová bankovka. Skvělé povídky jihoafrického O'Henryho

Velmi čtivé povídky plné humoru i jízlivostí z pera jihoafrického O'Henryho, které bývají označovány jako "historky z voorkamery". Odehrávají se totiž v "předsíni" transvaalského poštmistra Jurieho Steyna, kde se počátkem...

Dědeček automobil. Mistrovský úsměvný román Adolfa Branalda o pionýrských dobách automobilismu

Dědeček automobil je úsměvný román o pionýrských dobách motorek a podivných automobilů. Je o nekonečném nadšení věčných kluků k motorům, k závodům, vůni benzínu, ale především je o šikovnosti lidí s umem...

Epicentrum. Oceněný román, politický thriller s motivy climate fiction

Román kombinuje prvky politického thrilleru s motivy tzv. „cli-fi“ (climate fiction – environmentální fikce) a střídají se v něm dvě dějové linie: jedna odehrávající se v roce 2015 zachycuje události...

Dvojník - nejucelenější soubor Dostojevského povídek a próz

Nejrozsáhlejší a nejucelenější soubor Dostojevského povídek a próz, jaký byl kdy česky vydán, nám umožňuje ocenit široké rozpětí autorovy tvorby.

Rybáři. Neobyčejné povídky přírodě a touze ji poznávat

Snaha porozumět prostředí, v němž člověk žije, a poznat živé organismy, které s ním okolní svět sdílejí, je hlavním tématem příběhů Liao Chung-ťiho, tchajwanského autora, který v České republice dosud...

Horla je mimořádný halucinační horor geniálního Guy de Maupassanta

Kdo je to Horla? Neuchopitelný, neviditelný přelud Guy de Maupassanta, bytost vstupující bezohledně do vaší mysli, aby vás podmanila. Nelze ji chytit, nelze se ji zbavit, je všude, stačí jen...

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Inspirující myšlenky...

V síti televizních stanic už se uskutečnilo globální propojení – ať kdekoli na světě zvolíte kterýkoli programový kanál, vyvalí se na vás bohužel stejný veletok blbosti. Vysílání řízené komerčními interesy většinou oslovují spodní polovinu těla – břicho a žlázy. Potlačuje kulturu ve jménu zábavy. Kultura totiž znamená kultivaci. Bylo by záhodno oslovovat srdce a mozek. Namísto toho vás mají nasytit a ukojit pokleslí baviči svými vyčpělými anekdotami a záplava soutěží, v nichž se hraje o prachy, a mají vás „informovat“ zlomkovité zprávy z černé kroniky. Což všechno se upíná k hlavnímu cíli, vrcholu, ose, účelu mihotání – k spotřebním reklamám. Jde o spontánní nebo cílevědomou debilizaci?
Zdeněk Mahler