smaus_svandak_400.jpgPříběh doby, krajiny a lidí v nich žijících.
Jiná je osada na slovensko-polsko-ukrajinském trojmezí, jinak se žije na pražském Žižkově osmdesátých let, jinak ve svobodné Plzni počátku let devadesátých. A jestli se svět změnil pod nohama malých gadžínků a jejich rodin, co to teprve udělalo s rodinou Dunků, Cikánů nebo Romů, jak se to zrovna hodí, jajkavých a truchlivých a hned zase plných lásky, touhy či vzteku, podle toho, jak srdíčko bolí a housličky zpívají?
A jak se s tím vyrovná Andrejko, kterého už jako maličkého odvezou od maminky, aby se jeho hbité ručky ještě zdokonalily při nejrůznějších čórkách, a který má v dlani vyrytý život plný klopýtání a osudových změn?

Poeticky psaná kniha s úryvky romaňi si mě během prvních kapitol omotala kolem prstu a jen těžko jsem ji odkládala. Ve čtvrtině jsem myslela, že horší už to nebude, ale zbývaly ještě dvě sta stran a bylo jasné, že poklidný život popisovat nebudou. V polovině jsem lapala po dechu a v poslední třetině tiše vzlykala do polštáře, jinak už nešlo unést všechna ta příkoří a nespravedlnosti. A přesto přicházely krásné dny, kdy se leželo na rozpálené louce a koukalo na hvězdy...

Víc neprozradím - přečtěte si ji. Zdaleka není jen o Romech. Jako v zrcadle se tu můžeme najít i my.

Poznámka redakce: Za román obdržel Šmaus cenu Magnesia Litera 2006 v kategorii Objev roku.

Ukázka 1
„A kde, rozhlížel se Andrejko, sotva ráno otevřel oči, kde je Jolanka?
Jolanka, no kde, odbyla ho teta, už je velká...
A kde je?
Teta neodpověděla, ale Andrejko jí nedal pokoj:
Kde je Jolanka?
Kde, kde... u Mira.
U Mira... to je...?
Jo... a neřvi, Majka vedle spí po noční, ukázala teta na dveře a otočila se k němu zády.

Andrejko mlčel, díval se do země a polykal slzy. Jolanka, moje mojoučká sestřička, mirori pheňori, je pryč... Starší sestřička s ním odmalička spala pod jednou dekou a starala se o něj, když ho přivezli do Prahy a nikdo na něj neměl čas, aspoň, že ho tenkrát občas ztloukla, když se počůral, jinak by s ním snad nikdo nepromluvil, Jolanka měla šikovné prsty a když jí začala růst prsa, sama mu vedla ruku, aby se těmi třešničkami pochlubila...“

Ukázka 2
A jednou, když byla stařenka pryč, Imro s Mariánem chytili jejího černého kocoura a přitloukli ho na dveře, s roztaženými tlapkami ho tam ukřižovali, prý budou Velikonoce, a bába, ta piča plesnivá, aspoň nemusí do kostela… a Andrejko i další menší děti se jim dívali přes ramena a poslouchali šílené kocouří vřeštění, chroptění a nářek, jak slábne, a najednou bylo na dvorku ticho.
Štefan, když se večer vracel domů, vrávoral kolem polámaného zábradlí, až vrazil do klečící a bědující stařenky, musel ji překročit a ještě si nad ní odplivl, ale ten kocour mu nedal pokoj. Ještě v noci se vrátil, ztuhlé tělíčko strhl ze dveří a hodil ho na dvorek mezi odpadky. Je černej a přinese neštěstí, pša krv, mor a cholera, řval pak na celý dům, teta se před ním krčila a kluci se rozprchli ven a neodvážili se zpátky, dokud unavený Štefan neusnul.
A stará paní Procházková, bývalá paní domácí, se ztratila, ani se nevystěhovala, ale odešla, a zpátky domů, ke dveřím páchnoucím močí, s dírami po hřebech, už se nevrátila.


Foto_ Martin Šmaus ve Švanďáku na pravidelných literárních večerech Meandru

devcatko130.jpgDěvčátko, rozdělej ohníček
Martin Šmaus

Na cikňi na bari, čarav tro voďori.
Praha : Knižní klub, 2005. 254 s. ,
vyšla v roce 2009 francouzsky, v roce 2011 německy

Anotace: Příběh o životní pouti Roma Andreje Dunky začíná v osadě na Poljaně, těsně vedle sovětské hranice, ale brzy se přesouvá na pražský Žižkov. Rodina posílá malého Andreje krást. Chlapec projde různými "asimilačními institucemi", křižuje republiku vlakem, setkává se s lidmi... Jde o krásný, krutý, jedinečný i typický příběh - příběh o poválečné anabázi slovenských Romů do českých zemí. Autor v knize spojuje literární dovednost s poutavým vyprávěním a zřetelným sociálně-etickým posláním.

 


Beletrie světová – nové knihy

Kočičí hra. Mimořádně slavný majstrštyk Istvána Örkényho

Kočičí hra je především tragikomedie, jak často zdůrazňoval autor István Örkény, který s neopakovatelným humorem citlivě zpracoval příběh o neumírající naději, odvaze a chuti do života. Je ale také příběhem...

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Horla je mimořádný halucinační horor geniálního Guy de Maupassanta

Kdo je to Horla? Neuchopitelný, neviditelný přelud Guy de Maupassanta, bytost vstupující bezohledně do vaší mysli, aby vás podmanila. Nelze ji chytit, nelze se ji zbavit, je všude, stačí jen...

Remarque, Na západní frontě klid, nejpravdivější román o zrůdnosti válek

Nejstrašnější doba pro Ericha Remarqua (1898-1970) byl zřejmě květen 1933. Nacisté veřejně pálí jeho knihy s cílem navždy ho vymazat z lidské paměti. Román Na západní frontě klid (německy Im...

Gončarov. Zbytečný Oblomov neboli Lišnyj čelověk. Život se mu skládal z lenosti a nudy

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Blázen a jiné paraboly moudrého Chalila Džibrána

    Chalíl Džibrán je známý jako básník a malíř a jako autora Proroka, oné „malé černé knížky“, o které básník řekl: „Když jsem psal Proroka, Prorok psal mne.“ Západ ho zná...

Muž, který sázel stromy. Geniálně smyšlený román z Provence od Jeana Giona

Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajimavějích, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona.

Myšlenky z knih

Nenáviděl jsem každý den a lituju každého dne, který jsem strávil ve škole.
Woody Allen