Po románovém projektu Třetí přání a poslední knize esejí Co jsem to proboha udělal? absolvoval Robert Fulghum několikaměsíční taneční školu tanga přímo v Argentině a zcela tomuto tanci propadl. Po návratu do Seattlu, kde se pustil do organizace různých taneční akcí točících se kolem tanga, mu v hlavě zrála nová kniha… V Seattlu se nachází tančírna Století (Century Ballroom), která slouží jako pevný bod, nebo pevný parket, kolem něhož se točí jednotlivé příběhy nové knihy jako na kolotoči.

drz_me_pevne_fulghum


Drž mě pevně, miluj mě zlehka - Příběhy z tančírny Century
Argentinské tango – krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, milongueros, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, „poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby – obyčejná touha tancovat“.
Robert Fulghum se s tangem poprvé setkal prostřednictvím obrazů své současné partnerky Willow Baderové a k napsání Drž mě pevně, miluj mě zlehka ho inspirovaly vlastní zážitky. Tango totiž pro Fulghuma není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, „otevřením dveří v pokoji svého života“. Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené.
Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné – o tanec.

Když Robert poprvé uviděl obálku, kterou jsme z děl jeho partnerky Willow  Baderové vybrali a připravili, jeho slova byla:
“Mám k tomuto obrazu citový vztah, koupil jsem ho od Willow v galerii ještě předtím, než jsme spolu začali chodit a tančit. Bylo to předznamenání našeho vztahu, znamení, a teď nám visí doma nad krbem…“
Jistě pro Vás bude také velice zajímavá skutečnost, že jedno hollywoodské studio se o knihu vážně zajímá - hlavní roli by měla hrát Nicole Kidman.

české stránky Roberta Fulghuma.





Ukázka z knihy:

Aristofanés Joyce III. byl syn profesora herectví, stejně jako i jeho otec, Aristofanés Joyce I. Toho nejmladšího však jeviště nelákalo, naopak. Promoval na právnické fakultě a to umělecké jméno si zkrátil. „Aristo Joyce“.
V Seattlu nastoupil jako právní zástupce ve velké advokátní kanceláři. Po několika letech však Aristo pocítil, že se blíží změna. 

„Čas zdi“ - tak tomu říkal. Znal to od kolegů v kanceláři. Po několika letech jako by už nedokázali jít dopředu. Běžně je provázely románky na pracovišti, které následoval rozvod, alkoholismus a výpověď. Aristo tedy na svůj osobní „čas zdi“ čekal. Zavolal to svému otci.
„Přemýšlej o tom, co umíš a co tě baví. A v tom se zkus uplatnit.“ Hm, tak co teď? Zeď! Co je asi za ní? Dveře? Jsou zamčené, nebo jen zavřené? Vzal si blok a tužku:

  1. Uchytil jsem se jako právník, ale firemní právo je něco fakt příšerného.
  2. Mám v krvi divadlo, ale..
  3. Nechci být herec. Takže..
  4. Mojí parketou by mohlo být... Jasně!

Přechodné období trvalo šest měsíců. Aristo dal ve firmě výpověď a otevřel si vlastní malou kancelář. Na dveře si dal cedulku: právní služby v oblasti umění. Sotva mohl tušit, že po něm brzy bude taková poptávka a bude mít na starost všechny právní záležitosti tančírny Century.
A teď otázka, kdo má encyklopedickou paměť na jména, obličeje, fakta a drinky? A velké nadání na drby? A zlaté srdce? Zeptejte se kteréhokoliv stálého hosta Century a každý vám hned řekne: „Přece Frieda.“
Jestli potřebujete něco vědět, zeptejte se naší hlavní barmanky, Friedy. Jestli naopak potřebujete, aby něco vešlo ve známost, tak to řekněte Friedě. A proč má zelené vlasy? Mají odvádět pozornost od jejího zadku – má ho totiž ohromný! 
Frieda by moc ráda tancovala, jenže... 
„S tímhle zadkem? Nikdy! Proto jsem barmanka, a dobrá barmanka - nikoliv servírka - aby bar ukryl ten můj zadek. Všechno provádím výhradně nad pultem a nad pasem. Taky se o mně povídá, že jsem dohazovačka. To je pravda, protože já dávám lidi dohromady.“
Frieda – podle všeobecného mínění – prý v životě s nikým nebyla, neměla přítele, manžela ani milence.
A poslední věc. Náš podnik nikdy úplně nepochopíte, dokud se neseznámíte s majitelkou, ředitelkou, uměleckou manažerkou, kmotrou a největší hvězdou různých představení, Hello Silvermanovou.
„Haló? Dobrý den, pane Joyce, tady Hello Silvermanová z tančírny Century. Rád bych, abyste pro nás pracoval.“ „Bude mi potěšením, madam, ale já bych se zase rád s Vaším podnikem nejprve seznámil.“
„Říkali mi, že mi povíte právě tohle, proto se na vás taky obracím. Náš současný právník sem jedinkrát nevkročil. A já potřebuju člověka, kterého bude zajímat, co děláme. Mimochodem: Tančíte?“
„Ne.“
Arista překvapilo, když ještě dodal:
„Zatím ne.“


Beletrie světová – nové knihy

Baron na stromě – společnost a dav podle Calvina pohledem ze stromů

Groteskní román italského spisovatele Italo Calvina je situován do 18 století a popisuje neuvěřitelné příhody barona, který jako chlapec vylezl na strom. Učinil tak proto, aby ušel otcovu trestu, protože...

Kočičí host. Japonský citlivý příběh o rodině, kterou navštíví kočka Čibi

Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti a o tom, jaké to je prožívat život po svém. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…

Stanislav Komárek. Mandaríni je román o smrti, ale také brilantní společenská satira

Komárkova próza Mandaríni, s podtitulem „nepravidelný román“, by si zasloužila i epiteta jako Kniha roku a nebylo by žádným omylem či nedorozuměním, kdyby získala Státní cenu za literaturu. To...

Růže pro Algernon. Keyesyho světově proslulá novela stále aktuální

Jednoduchý příběh, který klade mnoho otázek, jenž se dodnes vymykají vědě a to i přes to, že původní povídka byla napsána v roce 1959. Čtenářský úspěch povídky dovedl Daniela Keyese...

Laskavé bohyně. Neutuchající hnus války

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna...

Franny a Zooey. Salingerova neobyčejná sonda do rodinných vztahů

Salinger je skutečný světový autor, ale ne tím, že jeho knihu četl na místě vraždy Johna Lennona jeho vrah, než si pro něho došla policie, ale skutečně svým mistrovským psaním.

Lovcovy zápisky. Turgeněvův lyrický až metafyzický pohled do lidské duše

Když Ivan Sergejevič Turgeněv (1818-1883) vydal v roce 1852 Lovcovy zápisky, byl za ně vypovězen do vyhnanství na svůj statek a teprve po roce se mohl vrátit a pokračovat v...

Myšlenky z knih

Toto bych chtěl pro své děti, kdyby byly ještě malé. Chtěl bych, aby vyrostly s pocitem, že jsou vládci svých životů. Chtěl bych, aby byly šťastné, ale také aby se staraly o štěstí druhých. Chtěl bych, aby byly emocionálně odolné, aby mohly odrážet nevyhnutelný stres a zklamání, které život občas přinese. Chtěl bych, aby měly důvěru ve svou schopnost učit se po celý život a přizpůsobit se světu, který se rok od roku mění stále rychleji. Chtěl bych, aby měly cíle, po kterých opravdu touží. Chtěl bych, aby byly schopné kriticky přemýšlet a činit racionální rozhodnutí, která jim pomohou dosáhnout jejich cílů. Chtěl bych, aby měly morální hodnoty, které pomáhají dávat smysl a strukturu jejich životům, a doufám, že to budou lidské hodnoty - hodnoty, které mají co do činění s lidskými právy a povinnostmi, a ne s pošlapáním těchto práv.
Peter Gray