cityboyŘecko v roce 2010 dlužilo 260 miliard eur, to je 120% hrubého domácího produktu. Zadlužená je více nebo méně celá Evropa a katastrofálně je na tom i USA. Je zřejmé, že faktorem, který zničil všechy velké myšlenky a nové systémy je sobecké chování člověka, jenž nekompromisně povýšil své zájmy nad zájem celku. V diskusi uslyšíte autora knihy Cityboy Gerainta Andersona, který jako ekonomický analytik napsal bestseller, ve kterém musel upustit od suché teorie a čísel a použít zákulisní fámy, pikantnosti, sprostá slova a cynický humor. Vznikl tak úděsný pohled do "masomlejna" nemocných lidí, kteří nepřímo ovlivňují životy milard lidí.

"Cityboy" je označení pro mladého muže zhruba mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety.
V tmavomodrém obleku s kravatou jich denně jezdí stovky londýnským metrem do finanční čtvrti City. Pracují od rána do večera, vydělávají spoustu peněz a to je hlavní motivací i jejich šéfů a smyslem finančních ústavů, které řídí. Londýnská City je podle Andersona masomlejn, který každého semele, vysaje, někdo se propracuje hodně vysoko, někdo odpadne, někdo zůstane stát a sotva stačí tempu, málokdo však vyjde nepoznamenán a skoro nikdo tento job dobrovolně neopustí. Touha po penězích je nejhorší povolená droga.

Román Cityboy anglického spisovatele Gerainta Andersona (nar. 1972) je unikátním svědectvím o každodenním životě v nepřetržitě tepajícím centru finančního světa, poháněném touhou po rychlém zisku, plném podovodných intrik, zvráceného sexu, drog a alkoholu. V Andresenově knize najdete krom jiného odpovědi na otázky, kdo za stál za největší krizi v hostorii a kdo na ní nejvíc vydělává. A také na to, jak neuvěřitelně rychle zbohatnout, pokud jste ochotni, stejně jako Steve Jones, zdegenerovat v psychopata bez sebemenšího náznaku lidkosti. Steve Jones se stal makléřem v londýnské City vlastně omylem. Vydělává v přepočtu kolem 15 miliónů korun ročně a sám v knize zvráceně říká: "každý prodáváme svou duši ďáblu a já se rozhodl, že tu svou prodám pořádně draze". Ale daň, kterou za to platí, ho přivede na hranici kolapsu jak fyzického, tak duševního. Když se rozhodne, jako jeden z mála, své výnosné zaměstnání opustit a napsat knihu o finančních podvodech a psychopatickém světě financí, které poznal na vlastní kůži ví, že poruší nepsaný kód mlčenlivosti londýnské City a spálí za sebou jednou provždy mosty.

Cityboy | Geraint Anderson | Millennium Publishing, 2011



Ukázka z knihy:

Proč vlastně někteří manažeři hedgeových fondů šíří drby? Ze stejného důvodu, proč si psi lížou koule - protože můžou. Člověk nemusí být Einsteinem na to, aby zjistil, že šíření falešných zpráv je nelegální a manažeři hedgeových fondů mají důvod, aby to dělali, protože nebezpečí, které z toho plyne, je minimální, a zisk přitom může být nechutně velký. Zvolíte-li drb či pomluvu, která je alespoň na první poslech hodnověrná, tak se rozšíří. A šíří se i ty méně hodnověrné. Pokud královně projde takový nesmysl, který nechala kolovat před lety, že labutě vám mohou třepáním křídel zlomit nohu, což udělala evidentně proto, aby si chránila zdroj svého oblíbeného masa, pak člověku projde opravdu hodně.
---
Takže, pokud takový mazaný manažer hedgeového fondu jako Richard nakoupí akcie v United Utilities a pak pár důvěřivým kontaktům mezi prodávajícími říká, že se chystá převzetí firmy, netrvalo dlouho a tahle zpráva rozvibrovala mobilní telefony a internetové stránky po celém světě. A pokud finta funguje, tak tomu, kdo s ní přišel jako první, nakonec zavolá někdo, kdo se k ní dostal mezi posledními.
A umím si přesně představit šibalský výraz v jeho lakotné tváři, když utrousí notoricky známá slova: "To jen přesně potvrzuje to, co jsem si myslel."
---
Průběh mají pod kontrolou obvykle - nejedna z nich tu je kvůli dámské společnosti, je to jediný důvod, proč jsou tady. Tak kolem jedenácté někdo oznámí, že nastal čas na hrátky, a pak se všichni rozdělíme do několika "heren", kde se, doufejme, do něčeho budeš moct zapojit. Někteří prostě jen šoustají vybranou dámu dohromady s jejím partnerem, jiní se účastní hromadných orgií a další prostě jen přihlížejí. Některé ženy přišly, aby si to prostě užily s více partnery.
Většina z nich navštěvuje tyhle akce pravidelně. Vyvaruj se toho, aby ses choval jako zvrhlík, nic si nevymáhej silou, uvolni se a užij si to.
Docela se mi líbí představa, jak pícháš někoho jinýho, a jsem si jistá, že se taky rád podíváš na to, jak se mi někdo pořádně věnuje, jak jsi to tak hezky jednou řekl."
Tak to mě vůbec nenapadlo, že se budu téměř jistojistě dívat na to, jak mou milenku šoustá nějaká parta upocených opálených chlápků.
Ne že bych do ní byl tak hluboce zamilován, ale v našem vztahu nešlo jen a jen o sex.


Beletrie světová – nové knihy

Hlad Knuta Hamsuna po identitě umanutého muže, který chce jen psát

Hlad Knuta Hamsuna je čtyřdílný příběh umanutého muže, rozhodnutého žít takřka jen z publikování článků. Jeho hrdost je taková, že je-li mu jednou umožněno přespat v nouzi na strážnici, ráno...

Beránek. Sundala jsem Ježíše z kříže, abych ho vrátila lidem, píše Lenka Procházková

Kniha, která by měla být doporučenou četbou pro všechny kněze a věřící. Zvláště v dnešní době. Popisuje hluboce lidský příběh o hledání pravdy, o smyslu života a integrity jedince ve...

Psí srdce Bulgakova, ironická a velmi aktuální novela o rozdělené společnosti

Michail Afanasjevič Bulgakov napsal svou satirickou novelu Psí srdce v polovině dvacátých let minulého století. Opravdu si nebral servítky a nekompromisně komentoval dění ve společnosti, která se nacházela na počátku...

Ze života darmošlapa. Populární novela Eichendorffa mile překvapí i po 200 letech

Idylická a romantická novela německého romantika z roku 1826, patřila po celé generace k nejoblíbenější četbě německé mládeže.

Jak Kerouac a Duch svatý napsali bibli Na cestě

Román Na cestě přinesl Jacku Kerouacovi  nesmírné opojení ze slávy, finanční zajištění a nakonec smrt z alkoholismu.

451 stupňů Fahrenheita, kanonické dílo Ray Bradburyho z roku 1953!

Bradburyho kanonické mistrovské dílo, ve kterém vykreslil naši utopickou budoucnost, jehož základní myšlenkou je: Myšlení je pro stát nebezpečné a jen státu se má věřit, hlídejte své sousedy a hlavně...

Myšlenky z knih

Mlok disponuje asi čtyřmi sty slovy; říká jen to, co slyšel nebo četl. O samostatném myšlení u něho nelze ovšem mluvit. Mlok dovede číst, ale jenom večerníky novin. Zajímá se o tytéž věci jako průměrný Angličan a reaguje na ně podobným způsobem, to jest ve směru ustálených, obecných názorů. Jeho duševní život – pokud lze o nějakém mluvit – pozůstává právě z představ a mínění toho času běžných. Jeho inteligenci není naprosto třeba přeceňovat, neboť v žádném ohledu nepřekračuje inteligenci průměrného člověka našich dnů.
Karel Čapek, Válka s mloky