cestovni_pasText knihy se odvíjí  po krátkých odstavcích, rozhovorech, líčeních přírody a událostí, literárními prostředky  prosvětluje tu faráře, tu mlynáře, starostu, hlídače, či jejich ženy, ale také mechanismy  totality a života v nich.

Knihu Herty  Müllerové (*1953) pod názvem Cestovní pas vydalo nakladatelství Mladá fronta (112 stran, překlad a doslov Radka Denemarková). Získala v roce 2009, kdy ji vydalo německé nakladatelství Hanser, Nobelovu cenu za literaturu. Po celou dobu jejího čtení se neubráníte otázkám, v čem je jedinečnost té novely (už z rozsahu je viditelné, že jde o pouhou novelu ze života).

Více je dobré přečíst si něco o autorce samé.
Narodila se v německojazyčné rodině u rumunského Temešváru. V dospělých  letech  odmítla spolupracovat se známou Securitate, zakázali jí dokonce živit se překladatelstvím rumunské literatury, kterou vystudovala na  univerzitě a pracovala v mateřské školce jako učitelka. V roce 1982 vyšel její první knižní titul Doliny, poznamenaný cenzurními zásahy. Od roku 1985 byla umlčenou spisovatelkou se zákazem publikování.  Těmito okolnostmi byla donucena emigrovat v roce 1987 do Spolkové republiky Německa.

Právě vycestování z totalitní země a nekonečné čekání na cestovní pas se stalo ústředním tématem novely o jedné rumunské vesnici, která se vylidňuje. Úřední proceduru lze urychlit ponížením lidské důstojnosti, kterou žadatel, v tomto případě žadatelka,  obětuje.  

Poznáme-li tyto skutečnosti ještě před čtením novely, pochopíme snáze sílu a elegii příběhu,
v němž nechybějí barvité obrazy z dob, kdy Rumunsku vládl komunistický diktátor Čaušescu, který sice v jednu dobu dokázal vzdorovat imperiálnímu L. I. Brežněvovi (od roku 1965, zejména v případě vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, jehož se Rumunsko odmítlo zúčastnit), ale stal se nenáviděným vlastním lidem a skončil krutou smrtí v revoluci v prosinci 1889, krátce po naší sametové revoluci.

Autorka hledá v příběhu a ve své novele samu sebe.
Nebylo věru jednoduché žít  jako Němec v Rumunsku, které dokázalo německou menšinu vydírat a využívat.  Za každého rumunského Němce, který se vystěhoval do Německa, obdržel stát od tamní vlády několik tisíc marek, odstupňovaně  podle věku a  dosaženého vzdělání. V osmdesátých letech tak opustilo Rumunsko na 200 000 rumunských Němců, ovšem za cenu, jak jsem výše uváděl, přičemž se rozmohl černý obchod, devizová korupce při koupi či získání cestovního pasu.

Na příběhu Windischovy rodiny líčí autorka, co všechno takové lidi ovládá, stísňuje, zmocňuje se jich,
hledá pochopení rozdílu mezi lží a pravdou. V novele jsou místa, charakterizující vesnický mikrokosmos se všemi deformacemi člověka  včetně sexuálních trapností a ponižování žen, pro něž už sex není požitkem, ale krutým  ponížením,  častým zneuctíváním,   mužským ukájením kdekoli a kdykoli. Vše se zdá být jednoduché, přímočaré. Chudý člověk nepotřebuje svobodu, chybějí mu ustavičně peníze. Nic neriskuje a proto ani nemůže nic vyčítat tomu, kdo riskuje všechno. Soucit a sebelítost nemají v těch příbězích místo.  Zdá se to být kruté, ale asi pravdivě prožité a se spisovatelskou licencí napsané.

Po přečtení této novely se jistě mnozí čtenáři budou ptát a na autorce požadovat, aby v tomto psaní neustala, protože – jak začali všichni ti uprchlí Němci žít v onom vysněném Německu? Nebylo jim někdy hůř než těm, kteří v Rumunsku zůstali?

V doslovu překladatelka  (mimochodem brilantně převyprávěného dílka, protože šlo o postižení mnohdy velkých jemností a jejich vystižení naším jazykem) říká, že knihy dnes již německé autorky se polykají jako hořké pilulky.  Za své psaní ručí životem. Dotýká se podvědomí, dotýká se jehlou bolestivé dásně… Cítí vítr, i když je bezvětří… I tento příměr má svoji logiku: jméno protagonisty novely Windische  pochází od slova Wind, tj. vítr. Podstatné je, co se děje v nitru toho člověka.

Cestovní pas
Herta Müllerová

Vydala Mladá Fronta, 2009


Beletrie světová – nové knihy

Srdce temnoty. Fascinující Conradova novela o zhoubné touze po nesmírné moci

 Srdce temnoty je zřejmě nejlepší román anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada, který byl tak mimořádným talentem, že ve svých knihách dával Angličanům lekce z jejich mateřštiny.

Anthony Burgess. Kniha 1985, neuvěřitelně přesná vize budoucí zmatené společnosti

Z  pochopitelných důvodů často cenzurovaná kniha autora Mechanického pomeranče. V první části autor podrobuje důkladné analýze Orwellův román 1984, v druhé části pak nabízí vlastní beletristické zpracování Orwellova tématu. Život...

Baron na stromě – společnost a dav podle Calvina pohledem ze stromů

Groteskní román italského spisovatele Italo Calvina je situován do 18 století a popisuje neuvěřitelné příhody barona, který jako chlapec vylezl na strom. Učinil tak proto, aby ušel otcovu trestu, protože...

Kočičí host. Japonský citlivý příběh o rodině, kterou navštíví kočka Čibi

Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti a o tom, jaké to je prožívat život po svém. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…

Stanislav Komárek. Mandaríni je román o smrti, ale také brilantní společenská satira

Komárkova próza Mandaríni, s podtitulem „nepravidelný román“, by si zasloužila i epiteta jako Kniha roku a nebylo by žádným omylem či nedorozuměním, kdyby získala Státní cenu za literaturu. To...

Růže pro Algernon. Keyesyho světově proslulá novela stále aktuální

Jednoduchý příběh, který klade mnoho otázek, jenž se dodnes vymykají vědě a to i přes to, že původní povídka byla napsána v roce 1959. Čtenářský úspěch povídky dovedl Daniela Keyese...

Laskavé bohyně. Neutuchající hnus války

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna...

Myšlenky z knih

Dospělí se domnívají, že stačí, když užijí při psaní dětem dětskou řeč. Není většího omylu. Celá obrazotvornost autora musí být obrazotvorností dítěte!
Hugh Walpole (1884-1941)