marquez portrait
Brilantní povídky španělsky píšícího autora Gabriela Garcíe Márqueze (1928) patří podle mne nejen k tomu nejlepšímu co stvořil, ale i k vrcholům světového písemnictví. Povídky psal Márguez 18 let. Celou dobu brousil původních 64 námětů  jak drahokam, přepisoval, škrtal, měnil až nakonec jich v roce 1992 vydal jeden tucet. V tom je Márquez podobný Hemingwayovi, jenž zastával podobný přístup k psaní povídek a který často tvrdil, že dobrá povídka je jako ledovec. Jen část je přímo vidtelná, ale to důležité je skryté pod hladinou.

dvanactpovidek

Přesto, že povídky Márqueze nemají společné téma a jsou na první pohled velmi různorodé, spojuje je jedinčná čistota stylu, ve které se objevuje typické překrytí tzv. magickým realismem, které je pro něho typické. Projevuje se hlavně tím, že svým postavám dává neuchopitelné mystické vlastnosti, aniž bychom vůbec tušili proč. V tom je také ukryta brilantnost a jedinečnost autorova vyprávění.

Všechny povídky mají společný popisný a klidný začátek. Pak však dochází k prudkému zlomu.
Od té chvíle se mění všechno, k čemu Márguez v předcházející části směřoval. Přesto nemáme pocit, že jde o náhodu, ale předem daný logický běh události, který nás probouzí a vede neúprosně k cíli. Jakobych cítil podobenství se životem člověka, který, ukolébán zvyky společnosti a sterotypním během svého bytí je najednou probuzen v okamžiku vlastního satori. A od té chvíli poznání už je schopen rozeznat nejen minulost svých chyb, přítomnost hledání, ale i konečnost své budoucnosti. Jakoby Márquez zlom ve své povídkách považoval za obřad probuzení.

Povídky Márqueze jsou velmi čtivé a na první pohled nenáročné vyprávění.
Mají však svou magickou hloubku, ve které se zjevují lidské pravdy a mystický uzavřený kruh života lidí. Ne nadarmo dostal autor Nobelovou cenu (1982) a to i přes svoje veřejné sympatie ke kubánské revoluci, Castrovi a víru v lepší uspřádání světa, než je současný kapitalistický model uzavřený v náboženství zvaném peníze.

Sám Márguez o knize povídek napsal:

"Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román. V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání, ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější, jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili. Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit."

Dvanáct povídek o poutnících / Doce cuentos peregrinos / Gabriel García Márquez / Vydal Odeon, 2005 / počet stran 170, váz.,


Beletrie světová – nové knihy

Kočičí hra. Mimořádně slavný majstrštyk Istvána Örkényho

Kočičí hra je především tragikomedie, jak často zdůrazňoval autor István Örkény, který s neopakovatelným humorem citlivě zpracoval příběh o neumírající naději, odvaze a chuti do života. Je ale také příběhem...

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Horla je mimořádný halucinační horor geniálního Guy de Maupassanta

Kdo je to Horla? Neuchopitelný, neviditelný přelud Guy de Maupassanta, bytost vstupující bezohledně do vaší mysli, aby vás podmanila. Nelze ji chytit, nelze se ji zbavit, je všude, stačí jen...

Remarque, Na západní frontě klid, nejpravdivější román o zrůdnosti válek

Nejstrašnější doba pro Ericha Remarqua (1898-1970) byl zřejmě květen 1933. Nacisté veřejně pálí jeho knihy s cílem navždy ho vymazat z lidské paměti. Román Na západní frontě klid (německy Im...

Gončarov. Zbytečný Oblomov neboli Lišnyj čelověk. Život se mu skládal z lenosti a nudy

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Blázen a jiné paraboly moudrého Chalila Džibrána

    Chalíl Džibrán je známý jako básník a malíř a jako autora Proroka, oné „malé černé knížky“, o které básník řekl: „Když jsem psal Proroka, Prorok psal mne.“ Západ ho zná...

Muž, který sázel stromy. Geniálně smyšlený román z Provence od Jeana Giona

Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajimavějích, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona.

Myšlenky z knih

Chodila jsem pouze do státních škol ... a můžu upřímě říct, že kdybyste mi v den promoce dali test z historie, přirodopisu nebo matematiky, v žádném případě bych ho úspěšne neabsolvovala - přestože jsem tomu v době, kdy mě to učili, úplně rozuměla a dokonce jsem z toho měla dobré známky.
Jessica Bowman