Nestárnoucí román Vizita vyšel u příležitosti stého výročí (4.10. 2010) narození Adolfa Branalda, který jako opravdu výtečný vypravěč nás provede několika nemocničními odděleními i dalšími zdravotnickými zařízeními, představí nám lékaře, sestřičky a jejich pacienty.
Nechá nás nahlédnout do jejich soukromí, odhalí vztahy mezi nimi, popíše dramatická setkání a vzájemná propojení, aby dokázal, že ani v té nejtěžší chvíli nesmí člověk ztratit optimismus a humorný pohled na svět.

vizita


Z hrdinů románu si především připomeňme světoběžníka Prepsla – bacilonosiče, který odmítá operaci, aby mohl zůstat na infekčním oddělení a nemusel se vrátit do svého domku, kde žije úplně sám. A samozřejmě nesmíme zapomenout na porodní asistentku „babi“, která pomáhá překonat nesnáze sestřičce Marii, jež za trest byla přeložena z nemocnice do terénu.

Adolf Branald je nejen vynikající spisovatel a scénarista, ale málokdo ví, že se zapsal do dějin české filmografie jako první český dětský herec.
Kvůli škole musel ve filmu vystupovat pod jménem Karel Branald. Otec mu dal úlohy dvou malých chlapců v nedochovaném vlasteneckém sentimentálním snímku ČESKOSLOVENSKÝ JEŽÍŠEK (1918) a také ztracené komedii ALOISŮV LOS (1919).

Karel Kachyňa zfilmoval jeho čtivý román „Vizita“ na dodnes oblíbené snímky POZOR, VIZITA! (1981) a SESTŘIČKY (1983).


POZOR VIZITA1981, 88 min. Režie: Karel Kachyňa Hrají: Rudolf II. Hrušínský, Libuše Švormová, Blažena Holišová, Ąudovít Greššo, Josef Somr, Bořivoj Navrátil, Jiřina Jelenská, Miroslav Moravec, Blanka Lormanová, Bronislav Poloczek, Lenka Pichlíková, Vlastimil Bedrna, Michal Hofbauer, Magdalena Holendrová, Veronika Jeníková, Jiří Knot, Yvetta Kornová, Bohuslav Ličman, Svatopluk Matyáš, Zdeněk Ornest, Jiří Petkov, Jan Polívka, Zdeněk Sedláček, František Suchomel, Petr Svárovský



Beletrie světová – nové knihy

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Charles Bosmann a Pětilibrová bankovka. Skvělé povídky jihoafrického O'Henryho

Velmi čtivé povídky plné humoru i jízlivostí z pera jihoafrického O'Henryho, které bývají označovány jako "historky z voorkamery". Odehrávají se totiž v "předsíni" transvaalského poštmistra Jurieho Steyna, kde se počátkem...

Nostromo, Conradova sto let stará kritika korupce a touhy po moci

Vedle Temnoty srdce, mistrovské psychologické novely, existuje ještě jedna Conradova kniha, ve které autor dokázal jedinečně zachytit ty nejtemnější lidské touhy po moci, ješitném vzestupu a logickém pádu. Spolu s...

Měsíční pahorek v dlani, fascinující příběh z francouzské Provence

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Asi nejsilnější próza Waltariho. Město smutku a radosti

Nejznámější je Waltariho Egypťan Sinuhet, ale zřejmě jeho nejsilnější dílo, co se týče sdělení, ale potažmo i formy je Město smutku a radosti. Tato novela nebyla dlouho vydána v češtině...

Povídky o zaslíbené zemi. Jak vidí Ameriku Doctorow.

E.L. Doctorow (1931–2015) je spisovatel, který nikdy nevnímal Ameriku jako zemi zaslíbenou, ale naopak vidí všechno zlo, které bují z podhoubí americké demokracie. Přitom nemoralizuje, ale popisuje. Vidí pokulhávající dobro...

Victor Hugo a Muž, který se směje. Nejemotivnější román o znetvořeném světě lidí a hledání lásky

Je to zvláštní a mimořádně emotivní román. Na příběhu čtyřčlenné party komediantů dokázal Hugo (1802 – 1885) popsat bez příkras šílenou dobu na přelomu 17. a 18. století. Jak sám...

Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby