Příběh o tom, že to nejdůležitější v životě si uvědomujeme až po velmi silném otřesu, když už musíme žit s tím, co jsme si přivodili vlastní hlouposti. Silně emočně laděný příběh, který osloví většinu čtenářů.

skafandr motyl bauby


A emoce prodávají. Už první den vydání, 7. března 1997, bylo koupeno 25.000 knih. Celkově byl příběh přeložen do více jak 20 jazyků v nákladu přes milión kusů. Samozřejmě, úspěch do velké míry podmíněn silnou reklamou, ale také neobyčejným osudem, který může potkat každého.

Čtyřicetiletý  Jean-Dominique Bauby byl ve společnosti úspěšný, ale víceméně směšný muž, který měl jen svou kariéru, rádoby fungující rodinu, splozené dvě děti a hloupou milenku. Pracoval jako jako šéfredaktor bulvárního magazínu Elle. Tím je snad řečeno všechno o jeho povaze i myšlení.
Úspěšný muž, kterému se jednoho dne zhroutilo úplně všechno. Díky mozkové příhodě a následnému kompletnímu ochrnutí ho postihl tzv. syndrom uzamčení. Jediné, co spojovalo jeho fungující vědomí s okolním světem, bylo levé oko.

Díky terapeutce a složitému systému dorozumívání pomocí mrkání, byl nakonec schopen komunikovat s okolním světem.
Pomocí jediného oka se domlouvá se svou asistentkou, která pomalu zapisuje jeho životní příběh. Jedno mrknutí znamená ano, dvojí mrknutí ne. Skutečný Jean-Dominique Bauby umírá ve věku 44 let na srdeční zástavu dva dny po vydání své knihy.

Přesto, že každý čtenář cítí s tímto mužem nesmírný soucit, jeho osobní příběh je bulvárně tuctový, naplněný prázdnými společenskými gesty, vyděláváním peněz, budováním pomyslné kariéry a posilováním osobní výjimečnosti svého ega.
To důležité, uvědomování si skutečné podstaty života, přichází až po tragickém zlomu, s nastupujícím strachem ze smrti nebo spíš pomalého umírání. Jeho pohled na svět mu připomíná bezmocný život ve skafandru, ve kterém je navždy uzamčen. Příběh je výmluvnou ukázkou o smyslu našich životů, jejichž prázdnotu si většinou uvědomujeme příliš pozdě.

Podle knihy natočil Julian Schnabel v roce 2007 stejnojmenný film.
Na filmovém festivalu v Cannes 2007 však díky exponovanému emočnímu ladění dostal film cenu za nejlepší režii. Byl také nominován na Oscara v kategoriích režie, střih, kamera a nejlepší adaptovaný scénář. Pravda, střih byl skutečně dobrý!


Beletrie světová – nové knihy

Růže pro Algernon. Keyesyho světově proslulá novela stále aktuální

Jednoduchý příběh, který klade mnoho otázek, jenž se dodnes vymykají vědě a to i přes to, že původní povídka byla napsána v roce 1959. Čtenářský úspěch povídky dovedl Daniela Keyese...

Laskavé bohyně. Neutuchající hnus války

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna...

Franny a Zooey. Salingerova neobyčejná sonda do rodinných vztahů

Salinger je skutečný světový autor, ale ne tím, že jeho knihu četl na místě vraždy Johna Lennona jeho vrah, než si pro něho došla policie, ale skutečně svým mistrovským psaním.

Lovcovy zápisky. Turgeněvův lyrický až metafyzický pohled do lidské duše

Když Ivan Sergejevič Turgeněv (1818-1883) vydal v roce 1852 Lovcovy zápisky, byl za ně vypovězen do vyhnanství na svůj statek a teprve po roce se mohl vrátit a pokračovat v...

Stanislaw Lem a Solaris. Kniha, která předběhla lidské myšlení

Solaris je originálním pohledem na existenci jiné inteligence, než jakou si člověk dokáže představit a je také jedním z nejpromyšlenějších sci-fi románů Stanislava Lema.

Faust. Nadčasový příběh Turgeněva o nenaplněné lásce a násilné výchově rodičů

Příběh Fausta psal Goethe víc jak 25 let, druhý díl dopsal až v roce 1832. Mistr a Markétka je částečně parafráze na Fausta a tuto obdivuhodnou knihu psal Bulgakov 12...

Gončarov. Zbytečný Oblomov neboli Lišnyj čelověk. Život se mu skládal z lenosti a nudy

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Myšlenky z knih

Pravým znakem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.
Albert Einstein