mcewan ian portrait
Úsporný příběh, za který autor získal v roce 1998 Bookerovu cenu, se odvíjí v nečekaných zvratech a vedle Betonové zahrady jde o nejbrilantnější spisovatelovu psychologickou studii bezcitnosti a bezděčné krutosti.

V davu shromážděném před krematoriem se v mrazivém únorovém dni setkávají dva dávní přátelé, kteří se přišli rozloučit s Molly Laneovou. Clive Linley jako výrazná postava mezi skladateli moderní vážné hudby a Vernon Halliday jako šéfredaktor seriózního deníku. Oba bývali jejími milenci, než dosáhli své současné proslulosti. Krásná a vášnivá Molly měla ale i jiné milence, především ministra zahraničí Juliana Garmonyho, zarytého pravicového politika, který má značnou naději stát se příštím ministerským předsedou.

amsterdam mcewan

Ve dnech krátce po Mollyině pohřbu uzavřou Clive s Vernonem přátelskou dohodu, jejíž důsledky nejsou schopni dohlédnout. Nezávisle na sobě oba učiní pochybné morální rozhodnutí a jejich přátelství tak podstoupí zkoušku, v níž ani jeden z nich neobstojí.

Amsterdam | Ian McEwan | Překlad Ladislav Šenkyřík | Doslov napsal Ladislav Nagy | Odeon 2012,  počet stran 168, V tomto překladu vydání první

IAN McEWAN (1948)
Anglického prozaika není třeba obšírně představovat, protože patří k nejvýznamnějším ostrovním spisovatelům své generace a zájem českých čtenářů tomu odpovídá.
Syn skotského důstojníka z kadetky v Aldershotu, s nímž v dětství nedobrovolně procestoval půl zeměkoule, získal vzdělání na Suffolk University a hlavně v „pouličních dramatech“ příležitostných zaměstnání, které ho naučily úspornému vyjadřování. Po absolutoriu kurzů tvůrčího psaní na University of East Anglia v Norwichi vstoupil do literatury povídkovými soubory První láska, poslední pomazání (1975, č. 2004) a Psychopolis a jiné povídky (1978, č. 1997), v nichž čtenáře i kritiku fascinoval chladným odstupem při zobrazení lidských selhání, komplexů a depresí.

Za neméně přízračnou atmosféru próz Betonová zahrada (1978, č. poprvé časopisecky 1988, film Andrew Birkin), Cizinci ve městě (1981, č. 1996, film Paul Schrader) a Nevinný (1990, č. 1997, film John Schlesinger) si autor dokonce vysloužil přízvisko „básník perverze“. Od románu Černí psi (1992, č. 1996) se však McEwan stále důkladněji zamýšlí nad hlubšími motivacemi a dosahem Zla ve světě. K jeho zjevení mnohdy stačí jen pověstný krůček špatným směrem, zato náprava může trvat léta, jak potvrdil v knihách Dítě v pravý čas (1987, č. 2002), Nezničitelná láska (1997, č. 2000) a především v působivém uměleckém vyznání Pokání (2001, č. 2003).

Po skvěle přijatém románu Sobota (2005, č. 2006), novele Na Chesilské pláži (2007) a nejnovější próze Solar (2010, č. 2011) je McEwanovo prozaické dílo v češtině kompletní. Románová rošáda Amsterodam (1998, č. poprvé 1999) vynesla autorovi Bookerovu cenu, na niž byla jeho díla nejednou nominována. Ian McEwan je rovněž držitelem řady dalších britských literárních prémií.

Ukázka z knihy:

Chudák Molly. Začalo to mravenčením v paži, když ji před restaurací Dorchester Grill zdvihla, aby mávla na taxík; to svědění ji už ale nikdy neopustilo. Během pár týdnů jen tápavě hledala pojmenování různých věcí. Parlament, chemii nebo lodní šroub si dokázala odpustit, horší už to bylo s postelí, smetanou, zrcadlem.
Ale až po přechodném zmizení paznehtníku a bresaoly se rozhodla vyhledat lékařskou pomoc a očekávala ujištění, že je všechno v pořádku. Místo toho ji poslali na další vyšetření a z něho se už v jistém smyslu nikdy nevrátila. Divoká a nezkrotná Molly se mávnutím proutku proměnila v zajatkyni svého nerudného, majetnického manžela George, který nemocnou držel mezi stěnami jejího pokoje proměněného na ošetřovnu.
Molly, která psala o restauracích do periodického tisku, byla úžasně chytrá a vtipná, a navíc skvělá fotografka, smělá zahradnice, do níž se zamiloval ministr zahraničí a která i ve svých šestačtyřiceti letech uměla vyseknout dokonalou hvězdu. Rychlost, s jakou se propadala do šílenství a podléhala bolestem, se stala předmětem společenských drbů: ztráta schopnosti ovládat tělesné funkce a spolu s ní i ztráta veškerého smyslu pro humor a poté postupné upadání do otupělosti proložené záchvaty marného násilí a zdušeného křiku.

 

 


Beletrie světová – nové knihy

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Amsterdam. Jedna z nejbrilantnějších knih McEwana o bezcitnosti a bezděčné krutosti

  Úsporný příběh, za který autor získal v roce 1998 Bookerovu cenu, se odvíjí v nečekaných zvratech a vedle Betonové zahrady jde o nejbrilantnější spisovatelovu psychologickou studii bezcitnosti a bezděčné krutosti.

Gončarov – Zbytečný Oblomov – Lišnyj čelověk

Oblomov, nejznámější dílo Ivana Alexandroviče Gončarova (1812 – 1891), podle kterého natočil vynikající film Nikita Michalkov, ale také vzniklo mnoho divadelních her. Dodnes je kniha pomyslné špičce literárního kulturního dědictví.

Útěk do divočiny. Nedomyšlený a naivní pokus o návrat ke kořenům lidství

V Apríli roku 1992, mladý muž z dobrej rodiny odišiel na Aljašku a vtúpil do severskej divočiny jej najvyššieho štítu, Mount McKinley. O štyri mesiace neskôr našla jeho rozkladajúce sa...

Victor Hugo a Muž, který se směje. Nejemotivnější román o znetvořeném světě lidí a hledání lásky

Je to zvláštní a mimořádně emotivní román. Na příběhu čtyřčlenné party komediantů dokázal Hugo (1802 – 1885) popsat bez příkras šílenou dobu na přelomu 17. a 18. století. Jak sám...

Stanislaw Lem a Solaris. Kniha, která předběhla lidské myšlení

Solaris je originálním pohledem na existenci jiné inteligence, než jakou si člověk dokáže představit a je také jedním z nejpromyšlenějších sci-fi románů Stanislava Lema.

Autista a poštovní holub. Kniha o autismu, o genialitě a tónech houslí

Kniha o autismu, o genialitě, o holubích návratech a tónech houslí. Janine ve svých sedmnácti letech podivně otěhotní. Tak trochu zvláštní nehoda, neboť otcem je brčko. Narodí se jí syn...

Inspirující myšlenky...

Nikoli pro nic za nic starodávní moudří lidé zobrazovali a vyličovali Štěstěnu jako bytost slepou, nemající vůbec zraků. Vždyť zahrnuje svými poklady stále jen lidi špatné a nehodné, nikdy si nevybírá nikoho ze smrtelníků se soudnou rozvahou, naopak, pobývá nejraději u těch, kterým by se musela zdaleka vyhnout, kdyby viděla; a co je nadevše horší, daří nás rozličnými, ba přímo opačnými pověstmi, takže se člověk špatný pyšní pověstí dobrého muže a naopak, muže zcela bezúhonného stíhá pověst škodlivá.
Apuleius, Zlatý osel