amater backDetektivní novela v níž vražda se odehrává na pomezí reality a textu. Uspokojí klasické čtenáře detektivek i milovníky textů v textu, realit v metarealitách..., příběhů v příběhu.
Je vrah amatér? Je spisovatel amatér? Je spisovatel vrah? A konečně je amatér vůbec amatér? Čtěte jeho profeisonální práci.

Jean Back (1953)
fotograf, malíř, úředník, spisovatel.  Debutaval v roce  2003 románem v lucemburštině Wollekestol, následovala sbírka povídek Mon amour Schwein. Za Amatéra, psaného již německy získal Evropskou cenu za literaturu. Jako zatím poslední publikoval povídkový triptych Wéi Dag an Nuecht...

Amatér | Jean Back | Přeložil Jiří Šamšula | Fotografie Jan Horáček | Nakladatelství Dauphin, 2013

Ukázka amatérská

Paris s´éveille, zpíval Dutronc. Dnes, o Štědrém večeru, bylo město zářícím satelitem z Orientu, bulváry a uličky se třpytily v osvěžujícím světle. Chladivý vánek z východu měl na Erwina tak oživující účinek, že po své noční návštěvě baru Eva nechtěl čekat na tramvaj a vydal se pěšky na předměstí. Z řeky se linul zápach mokré půdy a již pomalu tuhnoucího hnoje. Erwin náhle odbočil z hlavní ulice a zamířil podél zahrad a oplocených luk ke břehu.
Ty se tu koupeš?
Vidíš, ne?
Dívka močila do rákosí.
Je nebezpečné se tu koupat.
Jsem blízko u břehu, řekl Erwin.
Máš u sebe peníze?
Moc ne.
Dívka se napřímila a zapálila si cigaretu.
Dej mi z toho něco.
Mám u sebe jen pár drobných.
Dej mi je.
Proč bych měl?
Protože to říkám.
Ne, řekl Erwin a oblékl se. Dívka měla krátce střižené vlasy a byla mimořádně malého vzrůstu. Sahala Erwinovi jen k prsům.
Co tu potom děláš, ty pobudo?
Miluji říční krajinu.
Pffff, řekla dívka. Říční krajinu! Co je tu k milování? Ryby? Kachny? Až to tu pozítří zamrzne? Jestli chceš, můžeš pomilovat mě. Za padesátku ti to udělám ve stoje. Vleže to stojí dvě stovky.
Ne, řekl Erwin. Buď mi to uděláš zadarmo, nebo odcházím.
Zadarmo? Ty ses asi zbláznil!
Dívka hodila Erwinovi žhavý nedopalek do tváře. Erwin ji udeřil, jednou, desetkrát, stokrát. Dívka se pokoušela křičet a máchala kolem sebe rukama a nohama, ale Erwin si toho ani nevšiml, tak pevně tisknul své koleno na její krk. Až když se na obličeji začaly objevovat modré skvrny a dívka se už nehýbala, posadil se na břeh řeky a naslouchal klapavému zvuku vln, které omývaly rákosí.
......
Musel jsem ve své povídce tu vraždu vysvětlovat? Erwinova duševní zralost se dostavila o něco později než u jeho kamarádů ze třídy, za normální, průměrnou inteligencí však nezaostávala. Snad by bylo možné učinit za vraždu odpovědný elektrický signál, reflexivně se rozšiřující v mozečku, který tu sviští sem a tam a náhodným dotykem s opačně nabitým pólem způsobuje zkrat. Erwin také neuprchl z žádného uzavřeného ústavu. A události v jeho dětství, které by takovou mozkovou trhlinu mohly vysvětlit, mokré kalhoty, štěrbiny v prkenné kůlně, nebyly sice zapomenuty a byly součástí jeho vývoje, ovšem zdálo se, že se s nimi dokázal bez námahy vyrovnat.

Erwin chtěl udat svůj elegantní umělohmotný stromeček, po své návštěvě bordelu se vykoupal a posilnil v řece a po vraždě přemýšlel opět klidně a rozvážně.
Morálka? Jakápak morálka? Křesťanská? Eskymácká? Hluboká katolická či vysoká tibetská morálka: Erwinovi to bylo vlastně jedno. Pouze náhle věděl, poté, co sundal koleno z dívčina krku, že okolo popluje nákladní člun. Nevěděl to zcela přesně, spíše to bylo hodnotově neutrální tušení, o němž se člověk domnívá, že dojde uskutečnění. Právě ve chvíli, kdy mrtvou dívku strčil do vyhloubeniny, poté, co nákladní člun zmizel z jeho dohledu, měl druhé tušení: hejno kachen se v příštím okamžiku vznese nad rákosí. Nezdálo se, že by toto vědění bylo něco zvláštního: plující nákladní čluny a přelétávající kachny nejsou přeci, statisticky viděno, u řek žádnou vzácností. Měl ovšem náhle pocit, že mezi ním, obchodním zástupcem, a tím, co se v nejbližší budoucnosti všedního a nevýznamného přihodí, se táhne tajemné vlákénko, které ho na to upozorňovalo. Zabil tu dívku malého vzrůstu a stále ještě nepociťoval lítost nebo výčitky svědomí. Pokoušel se vysvětlit si svou reakci nutnou obranou proti nedopalku a byl odměněn těmito krátkodechými proroctvími banalit. Zvláštní okolnost, pomyslel si Erwin, předtím než se vydal rákosím směrem k předměstí.

Beletrie světová – nové knihy

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Finsko to je Kalevala, protože Kalevala je finský národní epos

Kalevala je finský národní epos. Jedná se o sbírku lidové zpívané poezie, historických příběhů i pohádkových motivů z finské, karelské historie a mytologie, která byla v konečné podobě vydána 28...

Nepřekonatelný Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu

Saturnin Zdeňka Jirotky je skvělý lék na špatnou náladu, stačí se jen začíst do několika stránek a máte oči plné smíchu. Neustálá proměna sluhy v pána svého pána doslova voní...

Marťanská kronika, vizionářské dílo skutečného humanisty Raye Bradburyho

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Byli jednou dva písaři Bouvard a Pécuchet. Humorně o lidské hlouposti a pseudovědě

V Česku asi nejznámější román Flauberta díky televiznímu seriálu "Byli jednou dva písaři" režiséra Jána Roháče, v kterém hráli v nezapomenutelných rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Pokud ale přečtete...

Kniha smíchu a zapomnění. Kunderova první i poslední kniha

Kniha je prvním Kunderovým románem psaným v cizině (1978), za které mu bylo odebráno Československé státní občanství. Příběhy v knize jsou Kunderovým obrazem fungování společenských mechanismů a jejich dopadů na...

Vraždy a jiné zběsilosti podle Edgara Allana Poa

Mistr hororu, jak jej neznáte. Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, například Sudu vína amontilladského nebo Skokana, můžeme postavit pěkně...

Inspirující myšlenky...

Těsně před tím, než se zvíře setká na jatkách se smrtí, nachází se obklopeno děsivými výkřiky a strach budícími scénami vražd minulých, přítomných i blížící se vraždy. Jeho vlastní hrůza pak mentálně proniká tělo škodlivými vlivy, zatímco následný šok jeho vlastního porážení způsobuje nedobrovolný průchod moče do samého těla. Tato kyselina močová je roznesena krví a potom fyzicky prostupuje tělo jedovatou látkou.
Paul Brunton, spisovatel, myslitel