vasicek300.jpg Scenárista České televize a autor knih ze záhadologickou tématikou Arnošt Vašíček je cestovatel, badatel, spisovatel a v neposlední řadě dobrodruh, obdařený fantazií a dedukčními schopnostmi. Při svých výpravách za neodhalenými tajemstvími naší planety navštívil již více než 80 zemí. Předmětem jeho zájmu byly a jsou především nerozluštěné archeologické nálezy, nevysvětlitelné úkazy a tajemné jevy, utajované rituály a legendy.

O čem je Vašíčkova nová kniha

Je série rituálních vražd dílem maniaka, nebo jsme nic netušícími svědky nezadržitelného vzestupu temné síly pokoušející se opětovně zvrátit řád světa? Co nakonec vyjeví přísně střežené tajemství benediktinů o Ďáblově bibli?


Studentka archeologie jen náhodou unikne podivné smrti a je nalezena v posttraumatickém šoku. Zakrvácený oděv a tajemné magické symboly, které jí kdosi namaloval na tělo krví, nasvědčují, že nepůjde o obvyklý kriminální případ. O pomoc při vyšetřování je proto požádán znalec satanských sekt a specialista na okultismus doktor Runa.
Pátrání ho přivádí do bývalého benediktinského kláštera v Podlažicích, kde dívka spolu s dalšími studenty a pedagogy pracovala na archeologických vykopávkách. Zatímco policie objevuje další oběti s neznámými symboly na těle, Runa zjišťuje, že stejné magické znaky se nacházely i na nedávno odkrytých hrobech uprostřed kláštera. Hroby navíc neobsahovaly pouze ostatky řeholníků, nýbrž i žen a dětí. Jak závažný musel být důvod, aby byly porušeny přísné předpisy řádu? Šlo rovněž o oběti zločinů? Souvisí jejich smrt před sedmi sty lety se současnou sérií rituálních vražd? Jakou roli při tom hraje kniha, která vznikla za více než zvláštních okolností právě v podlažickém klášteře – Ďáblova bible? A jakou lest nastražil ďábel na ty, kteří mu uvěřili?

Mistrně napsaná próza známého autora knih, filmů a dokumentárních cyklů o nadpřirozených jevech, nevysvětlitelných záhadách a legendách umně propojuje napínavý příběh plný dramatických zvratů s odhalováním tajemství jedné z nejzáhadnějších knih světa, pro svou velikost zvané také Kodex gigas.

Odkaz na odborné stránky manuscriptoria, kde je originál Ďáblova bible:
https://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/volne_dostupne_dokumenty.asp



dablova_lest150.jpg Arnošt Vašíček
Ďáblova lest
Vydala Edice České televize, 2009
Váz. s přebalem, 145 x 205, cca 208 stran







Arnošt Vašíček: Ďáblova lest
ukázky z knihy


1

dablovalest350.jpgOslňující záblesk ji vrátil zpátky. Ležela na zádech, připoutána k plochému balvanu, který již před staletími kdosi hrubě otesal do podoby primitivního oltáře. Snažila se upamatovat, co se s ni dělo v posledních minutách, hodinách či dnech. Co se stalo od chvíle, kdy se propadla do nevědomí. Nedokázala si vybavit vůbec nic. Vesmír její mysli ovládala černá díra zapomnění.
Ucítila dotek. Cosi měkkého a poddajného jí klouzalo po těle, kroužilo tam a zpět v spletitých smyčkách a zanechávalo za sebou chladivě vlhkou stopu.
Došlo jí, že je téměř nahá. Lněnou tuniku jí kdosi vyhrnul až k prsům. Jinak na sobě neměla nic.
Pokusila se rozhlédnout.
Vpravo se tyčila mohutná skalní stěna. Ze zbývajících stran mýtinu uzavírala hradba vzrostlých borovic. Nad jejich korunami světélkoval podivný, temně rudý mrak. Zpoza obzoru se blížila bouřka. Údery blesků doprovázely burácivé tympány. Vítr zesílil, ale ještě nepršelo.
Mrak jako by s tou spouští nechtěl mít nic společného. Klokotal a vířil. Převaloval se v mohutných vlnách sem a tam, a přesto zachovával tvar dokonalého kruhu, jako žhavá láva, běsnící uprostřed vulkánu, krev, vařící se v obětním kotli.
Na okamžik měla pocit, že uprostřed toho rudého oparu se šklebí příšerná tvář. Chtěla křičet. Volat o pomoc. Nezmohla se na nic. Okamžik doufala, že blouzní, že to vše je jen děsivá noční můra, z níž se každou chvíli probudí.
Kousek od ní se cosi hnulo.
Pootočila hlavu. Uvědomila si, že to není sen. To, co viděla, jí vzalo dech.

*

Otec Toderik se prudce posadil na posteli. Ještě napůl ve spánku slyšel ozvěnu blížících se kroků. Kdosi došel ke dveřím a zůstal stát. Chvíli váhal, než opatrně zmáčkl kliku.
Toderik v naprosté tmě neviděl nic, ale důvěrně znal tichý skřípot zrezivělého zámku. Spustil nohy dolů. Bosými chodidly šmátral po studené kamenné podlaze, než našel odložené sandály. Vklouzl do nich a pokusil se postavit. Závrať ho srazila zpět.
Úzký pruh světla z chodby vpadl dovnitř.
„Otče Toderiku.“ V hlase byla cítit starost.
„Pojď dál, Pavle.“
Novic otevřel dveře dokořán a vešel do cely. Kromě krypt, hluboko v podzemí, to v celém klášteře byla jediná místnost bez elektřiny. Právě proto si ji Toderik vybral.
Novic urazil pár kroků k malému stolu v rohu místnosti a zapálil svíčku. Otočil se k starému, hubenému muži na pelesti. „Bál jsem se, že se vám něco stalo.“ Stále slyšel ty výkřiky, plné hrůzy a bolesti, které ho probudily, ale neměl odvahu se zeptat, co je vyvolalo.
„Viděl jsem ho. Vrací se.“
„Kdo?“ Novic nechápal, o kom je řeč. „Kdo se vrací?“
Toderik neodpověděl. Těžce oddechoval. Oči mu žhnuly.
Ten neobyčejně hluboký, skoro uhrančivý pohled Pavla fascinoval. Věděl, že mnichovi je hodně přes devadesát let. Seschlá, vrásčitá tvář lemovaná pápěrky bílých vlasů tomu odpovídala, ale oči byly stále plné života, moudré a zkoumavé. Teď se v nich usadil strach.
„Třeba to byl jen zlý sen,“ pokusil se o vysvětlení, sám nevěděl čeho.
„Ne. Vidím ho znovu a znovu. Čas se navršil. Brána propasti je odemčena.“ Podíval se na novice. „Pomoz mi pokleknout.“
„Máte horečku, otče. Lehněte si. Zůstanu, chvíli s vámi.“
„Ne.“ Toderik napřáhl ruku, sevřel novicovu paži a těžce se zvedl. „Musíme se modlit, Pavle. Ať svatý kříž je naším světlem, ať Satan nám nikdy nevládne.“
Naznačil, kterou modlitbu vybral.
Oba muži v černých kutnách poklekli pod prostý dřevěný kříž na hrubě omítnuté stěně. Do mihotavého světla skomírajícího plamínku zaznělo dvojhlasně: „Crux sacra sit mihi lux! Nunquam draco sit mihi dux…..“

Podobné články

Beletrie světová – nové knihy

Makanna – Otec divů, málem zapomenutý historický román Jiřího Weila

Málem zapomenutý román Makanna – Otec divů, židovského spisovatele Jiřího Weila, vypravuje dramatický příběh Hekima, falešného proroka, který je nejdřív mocí zrazen, aby proti ni povstal a přisvojil si ji.

Srdce temnoty. Fascinující Conradova novela o zhoubné touze po nesmírné moci

 Srdce temnoty je zřejmě nejlepší román anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada, který byl tak mimořádným talentem, že ve svých knihách dával Angličanům lekce z jejich mateřštiny.

Stanislav Komárek. Mandaríni je román o smrti, ale také brilantní společenská satira

Komárkova próza Mandaríni, s podtitulem „nepravidelný román“, by si zasloužila i epiteta jako Kniha roku a nebylo by žádným omylem či nedorozuměním, kdyby získala Státní cenu za literaturu. To...

Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

Bezepsoru jeden z největších světových románů. Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Nové ilustrované vydání jednoho z nejznámějších ruských románů s více než osmdesáti obrazy Borise Jirků.

Záhada Edwina Drooda, tajemství nedokončeného románu Charlese Dickense

Záhada Edwina Drooda - zřejmě nejslavnější nedokončený román ve světové literatuře - tajuplný příběh s vraždou a s několika duchařskými motivy.

Nadechnout se. Orwelův pohled na životní prázdnotu a bezcenné cetky povrchní zábavy

Nadechnout se – název knihy, který sám o sobě, bez ohledu na dobový kontext, autora či žánr, evokuje představu touhy (ať proměněné ve skutek nebo ne) po nějaké pozitivní změně...

Ďábel je taky jenom člověk aneb Zoufalství humanitních studií ve čtyřech pidiodstavcích

Myslím, že kdyby pan autor, jistý Hans Rath, nenapsal nikdy nic jiného než tento „vlastní živočichopis“, tak si zaslouží, aby byl zařazen mezi Pány Spisovatele. Zoufalství humanitních studií ve čtyřech...

Inspirující myšlenky...

Tupost ducha je naprosto v souladu s tupostí vnímání a nedostatkem dráždivosti, což činí člověka méně vnímavým k bolestem a zármutku každého druhu a velikosti: právě z této duchovní tuposti však vychází ono druhé, vnitřní prázdnota, vtištěná do bezpočtu tváří, kterou prozrazuje i čilá pozornost všem, i těm nejmenším událostem ve vnějším světě, vnitřní prázdnota, jež je pravým zdrojem nudy, slídící po vnějších dráždidlech, aby něčím rozhýbala ducha a mysl.
Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti