Beletrie světová

Klasika, kterou naleznete v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde. Kdo nečetl Bradburyho, jednoho z velikánů světové prózy, nemá vztah ke knihám.

Velmi čtivé povídky plné humoru i jízlivostí z pera jihoafrického O'Henryho, které bývají označovány jako "historky z voorkamery". Odehrávají se totiž v "předsíni" transvaalského poštmistra Jurieho Steyna, kde se počátkem padesátých let pravidelně scházejí na kus řeči místní farmáři.

Vedle Temnoty srdce, mistrovské psychologické novely, existuje ještě jedna Conradova kniha, ve které autor dokázal jedinečně zachytit ty nejtemnější lidské touhy po moci, ješitném vzestupu a logickém pádu. Spolu s Lordem Jimem, patří zřejmě tato trojice knih k tomu nejlepšímu, co po sobě Conrad zanechal a jejich znalost rozhodně patří k základnímu vzdělání. (Neplést si znalost knih se znalostí obsahu knih )))

Největší předností Boscova románu Měsíční pahorek v dlani je nesmírně bohatý jazyk, který čtenáře úplně pohltí.

Nejznámější je Waltariho Egypťan Sinuhet, ale zřejmě jeho nejsilnější dílo, co se týče sdělení, ale potažmo i formy je Město smutku a radosti. Tato novela nebyla dlouho vydána v češtině. Teprve v roce 2010 ji vydává nakladatelství Hejkal, v překladu Markéty Hejkalové, která je dnes vedle Jana Petra Velkoborského jeho dvorní překladatelkou.

E.L. Doctorow (1931–2015) je spisovatel, který nikdy nevnímal Ameriku jako zemi zaslíbenou, ale naopak vidí všechno zlo, které bují z podhoubí americké demokracie. Přitom nemoralizuje, ale popisuje. Vidí pokulhávající dobro a nepotrestané zlo ve vší své nahosti a krutosti.

Je to zvláštní a mimořádně emotivní román. Na příběhu čtyřčlenné party komediantů dokázal Hugo (1802 – 1885) popsat bez příkras šílenou dobu na přelomu 17. a 18. století. Jak sám napsal, kniha se měla jmenovat spíš Aristokracie, i když popravdě řečeno, málokdo by pochopil důvod.

Kniha Sto roků samoty (1967) patří bezesporu mezi světové majstrštyky, která z originálního a neznámého autora udělala takřka přes noc spisovatele světového jména.

Kdo je to Horla? Neuchopitelný, neviditelný přelud Guy de Maupassanta, bytost vstupující bezohledně do vaší mysli, aby vás podmanila. Nelze ji chytit, nelze se ji zbavit, je všude, stačí jen pomyslet. Ovládá vás a požírá den po dni...

Kočičí hra je především tragikomedie, jak často zdůrazňoval autor István Örkény, který s neopakovatelným humorem citlivě zpracoval příběh o neumírající naději, odvaze a chuti do života. Je ale také příběhem lásky, která rozkvétá až na podzim života.