Beletrie česká

Renesanční Florencie na přelomu 15. a 16. století. Doba neobyčejného společenského i uměleckého pnutí je tématem vynikajícího románu Karla Schulze, jenž vyšel až po autorově smrti. Téměř okamžitě ho pražská a olomoucká arcidiecéze daly na svůj lokální index zakázaných knih.

Novela srovnatelná s Vančurovým Rozmarným létem, jeden z prvních postmoderních textů (ještě před tím, než byla postmoderna vynalezena), dlouho nevydávaná perla české literatury - to vše a mnohem víc je Větrník Karla Matěje Čapka-Choda.

Spisovatel Zdeněk Jirotka o knihách paní Smetanové napsal: "...Od dob Jana Nerudy nikdo nic tak půvabného o Praze a její Malé Straně nenapsal. A proto jsem přesvědčen, že se povídky Jindřišky Smetanové budou číst ještě za padesát let. "

Když jsem na gymlu měl číst tuhle knihu, skončil jsem na druhé straně. Nedalo se to. Ten romantický styl knihy byl v tak velkém protikladu s knížkami beatniků, které jsem tenkrát hltal, že Josef Čapek absolutně zapadl. Shodou okolností mi tuto knihu později vnutil soused v letadle, pan inženýr Berka. Bylo to ve výšce kolem 10km a tam jsem ji přečetl dřív, než letadlo dosedlo na letitště v Dušanbe. Byl jsem tenkrát o deset let starší a byl jsem velmi překvapený.

Makléř je první a dosud jediná kniha z pražské burzy, kterou napsal Martin Kodýdek na základě svého dlouholetého působení v burzovním prostředí.

Vančurův jazyk je krásná čeština a nemá nic společného s pojmenováním starodávný, jak si mnozí myslí. Možná proto Markéta Lazarová nepatří mezi jednoduché knihy a mnoho lidí knihu odsoudí, protože ji jednoduše nepochopí.

Publikace zdaleka nepředstavuje všechny pověsti, báje a pověry ze zmíněných měst a obcí, určitě je tu prostor pro příští doplňování a rozšíření. Mnohdy je zde ponechán archaický nebo hovorový styl jako ukázka jazyka.

Matky (2012) Jana Koubka je krásný, pozoruhodný, pečlivě propracovaný, seriózně koncipovaný a profesionálně vybudovaný román, který se současně dá považovat za konceptuální soubor povídek. (A nejen pan Kundera má samo sebou právo tvořit romány, které jsou i sbírkami.)

Všestranný tvůrce Jiří Ulrich svým psychologickým komorním thrillerem o praktikách fiktivního totalitního režimu s prvky satiry, mystiky i dadaistického a absurdního humoru Flétnistka navazuje na poetiku svého předchozího románu Stíny za jevištěm.

Kdo jsme a čemu se vzdalujeme? Máme nějakou budoucnost? Země zvířat  je pozoruhodné postmoderní dílo, jaké v české literatuře nemá obdoby. Představuje soubor úvah, aforismů, prózy a poezie tvořící pestrý a přitom podivuhodně podmanivý celek. Postmoderní ráz je zde vyjádřen nejen filozofickým zaměřením a autorovým názorem na svět,  ale i různorodostí jednotlivých částí knihy. Čtenář tak dostává do rukou literární mozaiku, ze které může vybírat podle vlastního zájmu a naladění a přistupovat k jednotlivých textům samostatně.