sindelarova muj svet v tobe 2
Je-li autorka múzou políbená, zkušená žena, napíše čas od času příběh o mimosmyslovém „fungování“ docela obyčejného dítěte.
Či o - zázračně působících - schopnostech celé větší skupiny děcek. A sepíše tím způsobem bezchybnou psychologickou sondu.

Podobná sonda může být spuštěna i do světa nefunkční rodiny a jí nejbližších osob. To se děje i v knižně vydané próze Renaty Šindelářové Můj svět v tobě a brzy pochopíme, že ti nejegocentričtější - a citově často vyprahlí otcové - nejsou pro své vlastní děti ideálem. A zde zachycená hrdinka nachází pak náhradu za podobného „hada v obleku“ v psychologovi, jenž také musel volit a od koučování (které mu, pravda, po léta zajišťovalo vyšší výdělky) se pokorně vrátil k psychoanalýze svých dětských pacientů, více i méně roztomilých.

A to je i pravý svět pro něj a zdá se až fascinující, jak výsledná dvojice dokáže chápat výsledky chlapcova dušezpytu. Možnosti se přitom vždy dají dělit do dvou oblastí.
1. Odhalení psychických problémů spojených pouze s mocnou fantazií a urputnou potřebou lásky, která někdy vytváří zcela imaginární kamarády...
2. COSI, co už přesahuje běžně uznávanou realitu a váže se k telepatii. K dálkovému přenosu obrazů a snad i vůle.

Ve většině románů a povídek podobného typu se autor neubrání tendenci naznačovat, že existuje možná někdo anebo něco „nad námi“ anebo „mimo“. Ale například Ira Levin (autor Stepfordských manželek či románu Rosemary má děťátko) vyprávěl totéž spíše tak, že bylo příběh vždy možné vysvětlit OBĚMA způsoby. Reálným i fantaskním. A právě takto budovat dá samozřejmě více práce, nicméně se to bohatě vyplatí. Metoda Renaty Šindelářové je podobná.
„Mohl by mi někdo z vás vysvětlit, kdo je ten Míša?“ ptá se psycholog závěrem jejího - pouhých několik dní probíhajícího – příběhu, přičemž touží vyzvědět, kdo, kdy a co řekl chlapci o jeho otci, že to způsobilo silné zablokování důvěry.
„Přece archanděl Michael,“ zví.

A to obraz z jeho vlastní pracovny! „On mi to ale neřekl tak úplně slovy,“ přizná vzápětí malý Leonard. „Poslal mi obrazy a myšlenky.“
Předestřel mu otce jako člověka, který se stará pouze o sebe.
„A toho mám dost,“ reaguje dítě okamžitě.

Daleko podstatnější než to, že Leo disponuje schopností podobně vnímat (a - dejme tomu - se napojuje na „vysokovibrační bytosti“), je tady ovšem obecně lidská a intimní rovina téhož vyprávění, v níž posléze dospějeme k nepěkným zjištěním ohledně bytostné prázdnoty jednoho otce. Podobní sociopaté nemusí být přespříliš nápadní a nerozeznáte je rozhodně za jeden pracovní či dovolenkový den a i toho Lea si tatínek uměl získat. Ba omotat okolo prstu. Ale otázkou i tak zůstává, nakolik jej skutečně miloval.
Pokud někde v hloubi ano, což je jen přirozené, otázky stejně pokračují. Uměl snad ten muž svou lásku otcovskou bezskrupulózně pošlapat ve prospěch egoističtějších zájmů?
Asi.

A jakmile se podobné nevzory chování nabaží objektu zájmu, zmizí - a najdou si jinde „něco jiného“. To samé zjištění je v knize Renaty Šindelářové klíčové a zdaleka ne jediné, poněvadž mezi osmi hodinami a dvanácti minutami 26. dubna a jedenácti hodinami a devatenácti minutami 1. května se odehraje hned několik příběhů.

A co všechno z nich vyplývá, si musíme přebrat.
Tak například: Existují andělé?
Lze rozmlouvat s mrtvými?
A jste - spolu s hrdiny – i vy extrémně empatičtí?
Nebo naopak zablokování stresy?
A není – takhle náhodou – jen správné se každý den na pár minut zbláznit?
A lze snad objevit pohřešované děvčátko prostřednictvím „telepatického“ zachycování jeho myšlenek?

Kniha Renaty Šindelářové volně navazuje na prózu Jen jeden svět, vydanou tímtéž nakladatelstvím, ale není nutno znát předchozí vyprávění dopředu. Stačí číst odsud.
Renata Šindelářová: Můj svět v tobě. Obálka a ilustrace Jiřina Zusková. V edici Knihomol vydalo nakladatelství Literární strom. Klášterec nad Ohří 2019. 184 stran

„Andělé opravdu existují. Chodí za mnou každý den a povídají si se mnou,“ trval si na svém šestiletý Leo. „Ale nikdo kromě mámy a tety Lucky mi to nevěří.“ Ze zdánlivě klidného hlasu trčely ostny podrážděnosti. Podíval se na psychologa. „A ty? Ty mi věříš?“
„Já ano. Věřím, že je vidíš,“ ujistil ho Robert. „Přestože přiznávám, že já jsem nikdy žádného neviděl.“
Dětská fantazie je bezbřehá. Vytváří v myslích dětí bájné bytosti, mluvící zvířata, fiktivní kamarády. U předškoláka zcela běžný projev. Pokud ovšem přetrvává ještě ve školním věku, je příhodné ověřit, zda se stále jedná o nevinný projev fantazie, nebo má dítě nějaký psychický problém. Jen opravdu vzácně by se mohlo také jednat o známku duševní nemoci.
„A v tom je právě ten problém,“ konstatoval Leo velmi vážným tónem. „Nikdo jiný je nevidí.“
Byl to chytrý kluk, vystihl to přesně. „Proč myslíš, že je vidíš jen ty?“

Beletrie česká – nové knihy

A zavaž si tkaničky. Szpukova čtivá próza ze šumavské krajiny

V próze A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské přírodě, ke krajině kterou opravdu důkladně zná. Pomocí deníkových záznamů zachycuje bohatým jazykem drobné každodenní příběhy občas propojené...

Hořkej svět Josefa Škvoreckého, svobodného muže v nesvobodném světě

Hořkej svět vyšel před 35 lety ve více než sedmdesátitisícovém nákladu v Odeonu a byl tudíž k nalezení v knihovnách rodičů, prarodičů a přátel. Svazek těchto povídek, podobně jako povídkové...

Mínotaurův ostrov. Třetí část trilogie Jana Kameníčka

Po knihách Daidalova zoufalství a Ikarovy monology završuje Kafkův a Fuksův pokračovatel (populárně řečeno) další ze svých trilogií. Dělá to svazečkem Mínotaurův ostrov a technicky vzato je tu součástí textu...

Rekviem za kantora Bacha. Mistrovská novela o soumraku Johanna Sebastiana Bacha

Může mistrovská novela Jana Kameníčka Rekviem za kantora Bacha (třetí vydání) i dnes uchvátit čtenáře? Třeba i ty mladé, co se ještě úspěšně neubránili tónům citu. Jakou má novela o...

Kámen a bolest Michelangela, za který byl Schulz na indexu katolické církve

Renesanční Florencie na přelomu 15. a 16. století. Doba neobyčejného společenského i uměleckého pnutí je tématem vynikajícího románu Karla Schulze, jenž vyšel až po autorově smrti. Téměř okamžitě ho pražská...

Domek pana Stilburyho, magický román Ivo Fencla

Ještě magičtěji než Fenclova kniha Styky s Jorikou (Periskop, léto 2013) na čtenáře působí sevřenější novela Domek pana Stilburyho (NAVA, podzim 2013).

Kouzlo nechtěného vzniká, když se obsah nějakého sdělení dostane do rozporu s jeho vyjádřením

Kouzlo nechtěného je zajímavé čtení hlavně pro ty, kteří se chtějí dozvědět, jestli nepíši jako pitomci nebo jiný druh literárních magorů a nejsou podobni třeba Janu Jakubu Metánovskému, jehož texty ve výběru samozřejmě nechybí.