pridal
Kouzlo nechtěného, texty naivistických autorů vzniklé bez uměleckých aspirací, která uspořádal Antonín Přidal, si získaly velkou popularitu koncem šedesátých let v časopise Host do domu.
Je to bezesporu zajímavé čtení hlavně pro ty, kteří se chtějí dozvědět, jestli nepíši jako pitomci nebo jiný druh literárních magorů, a nejsou podobni třeba jednomu  z nejpopulárnějších ve své době, Janu Jakubu Metánovskému, jehož texty ve výběru samozřejmě nechybí.

Antonín Přidal, editor knihy, rubriku redigoval až do roku 1970, kdy bylo vydávání Hosta z úřední moci zakázáno. Texty přichystané do dalších čísel tak zůstaly jen ve složkách.

Kouzlo nechtěného je
— když z klobouku, odkud měla vzlétnout holubice, se vybatolí myš —
— když před vojáky jako ze škatulky pochoduje státník v kalhotách nad kotníky —
— když prodej kozy se vylíčí s řečnickým vzletem anebo slohem úředního šimla —
— když učenec káže o řádu a drmolí páté přes deváté —
— když rozevlátá láska se vyznává kostrbatě anebo v učesaných formulích —
— když slova nestačí proudům vzpomínek a řítí se za nimi hlava nehlava —
— když vedle velikánů kráčejících dějinami hopsají po svých trasách malinkatí kmáni —
— a tak dál a tak dál a různě podobně

Zvláštní lahůdkou knihy jsou také staré úřední zápisy a kuriozity.
Mezi nejzábavnější patří zápis besedy (či spíš hádky) "prostého lidu" s Janem Zrzavým v Městské galerii v Poličce. A jedna z největších lahůdek, také se týkajících výtvarného umění, knihu otevírá.
Výtvarně knihu dokresluje velké množství reprodukcí českých naivních výtvarníků ze sbírky prof. Antona Kollára. Obrazová a textová složka spolu dokonale korespondují a tvoří tak jeden z nejpozoruhodnějších knižních titulů poslední doby.

Co je Kouzlo nechtěného vysvětluje Antonín Přidal sám ..

Je to kouzlo, které vzniká, když se obsah nějakého sdělení dostane do rozporu s jeho vyjádřením. Uvedu příklad, který v knížce není: „Je možné, že budova byla zapálena bleskem, pocházejícím z bouře, což potvrzují dva očití svědci toto slyšící a vylučující zapálení špačkem.“ Takové úřední perličky se vyčerpávají dvěma větami, ale jsou také delší texty jako dopisy, amatérské básně nebo vyprávění, kde způsob vyjadřování koliduje s dojmem, jaký měly vyvolat. Jejich účel byl vážný, měly někoho dojmout nebo přesvědčit, ale jazykové vyjádření je takové, že spíše rozesměje – nebo aspoň přiměje k ironickému úsměvu.
Rubriku s takovými podivuhodnými texty, které něco jiného chtěly a něco jiného sdělily, založil v polovině 60. let minulého století Jan Skácel v literárním měsíčníku Host do domu. Po několik let se v ní objevovaly ukázky z dopisů, deníků, ze vzpomínek, vyprávění a podobně. Posléze jsem byl správou rubriky pověřen já jako externista, a to až do doby, kdy byl Host zakázán. Najednou byl všemu konec, ne však té obsáhlé složce, ve které jsem měl připraveny texty pro další, už nevydaná čísla. Do té jsem s postupem času přidával nové a nové výstřižky, výpisky, kopie a nejrozmanitější texty, které se mi naskytly a připomínaly dávnou atmosféru Kouzla nechtěného.
Říkal jsem si, že by z toho byla pěkná knížka, ale na tu nebylo nejméně dvacet let pomyšlení a teprve nedávno se naskytla možnost vydat ji v nakladatelství Druhé město. Podařila se tak, jak jsem si ji představoval – je to něco jako pestrá čítanka, kterou lze otevřít na kterémkoli místě a všude najít něco jiného. Má různé typy písma, je proložena reprodukcemi naivistických obrázků a plastik, je to, řekl bych, knížka na noční stolek, když na člověka přijde noční můra a chce ji rozptýlit.

Ukázky z knihy:

Když se v brněnské galerii konala výstava z exponátů drážďanské galerie, upoutaly obrazy, sochy, kresby pozornost mnoha návštěvníků. Tak se stalo, že v dubnu roku 1960 přinesl pošťák do galerie dopis:
Vážení,
při návštěvě galerie loni v této době průvodkyně litovala, že nemají sixtínskou madonu. Později jsem si uvědomila, že tuto madonu mám uschovanou doma. Máte-li o ní zájem, přijeďte si pro ni. Jsem vždy doma dopoledne do 11 hodin a odpoledne od 14 hodin.

Obchodník:
Mám rád své povolání proto, že mně umožňuje být lehko živ na útraty jiných, a jednou mi dovolí přechod k povolání rolnickému, kde budu živ ze své vlastní síly a budu moci mluvit i pravdu.

Účetní :
Mé povolání jest hledáním pravdy a zjišťováním stavu výsledků práce. Počítal jsem rád od svého dětství, a na štěstí zakotvil jsem v povolání, ve kterém téměř stále počítám. Přál bych si, aby v naší vlasti byla co největší péče věnována statistice, neboť tato, je-li správná, je neklamným barometrem národního života.

Kominík:
Všechno lidé napodobují, řemeslo, spisovatelství, básnictví a tak dále, ale dosud se mi nestalo, aby si někdo za mne vlezl do komína a vymeil jej. Tomu jsem tedy rád, že bez radění a povídání mohu klidně pracovat jako svůj pán.

Krejčí:
Mám radost, že mou dovedností dělám z křivých lidí rovné.


Antonín Přidal / Kouzlo nechtěného / Grafická úprava Bedřich Vémola / Vydalo Druhé město 2007

Host do domu - časopis ...
Na počátku 50. let probojoval tehdejší tajemník brněnské pobočky Svazu spisovatelů Ivan Kříž spolu s Jaromírem Tomečkem (oba svou autoritou a výmluvností zaštítil jazykovědec František Trávníček ) zřízení literárního časopisu, který byl pojmenován Host do domu. Jak vzpomíná Ludvík Kundera, v názvu se odrazila dobová preference ?wolkerovsko-nezvalovské? linie české poezie, zatímco redaktoři Hosta do domu byli pak jednoznačně ?halasovci?. Prvním šéfredaktorem byl ustanoven Bohumír Macák, toho vystřídal Jan Skácel a před ukončením vydávání Hosta do domu na samém počátku 70. let vykonával práci šéfredaktora Jan Trefulka.
Tvář časopis byla do značné míry utvářena kritickým ostřím Olega Suse a básnickým talentem Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška. Proslulou se stala polemika nad schematickou poezií Pavla Kohouta, kterou svou kritikou rozpoutal Jan Trefulka. Na takovýto časopis (na nějž budou v Pátečním večeru vzpomínat jeho někdejší redaktoři a spolupracovníci) tedy nepřímo navázal současný časopis Host, jehož kořeny tkví v samizdatu.

 


Beletrie česká – nové knihy

Na otecké půdě. 120 let staré povídky z oblasti Žďárských vrchů

Kniha Na otecké půdě vyšla naposledy v roce 1894. Tento polozapomenutý, nicméně literárně cenný artefakt vydává v reedici nakladatelství MLHOVINA. Bohatou a krásnou starší češtinou vypravuje tato knížka o těžkém...

Hořkej svět Josefa Škvoreckého, svobodného muže v nesvobodném světě

Hořkej svět vyšel před 35 lety ve více než sedmdesátitisícovém nákladu v Odeonu a byl tudíž k nalezení v knihovnách rodičů, prarodičů a přátel. Svazek těchto povídek, podobně jako povídkové...

Nebe nemá dno, fantaskní, autobiografický příběh talentované Hany Andronikové

Hana Andronikova se po osmi letech vrací na literární scénu dílem, které se radikálně liší od její předchozí tvorby. Autobiograficky laděná próza se odehrává na třech místech zeměkoule: v amazonském...

Příběh inženýra lidských duší. Příběh emigrantův v Kanadě podle Josefa Škvoreckého

Panoramatický román Josefa Škvoreckého  (*27. 9. 1924 - †3. 1. 2012) konfrontující prostřednictvím životních osudů spisovatele-emigranta autoritativní středoevropské režimy s demokratickým klimatem kanadského exilu vychází poprvé v jediném svazku a...

Hrabalův Listopadový uragán. Konečně vyšly jeho necenzurované texty

Třetího února 1997 byl den, kdy skočil spisovatel Bohumil Hrabal do nenávratna. V roce 1990  začaly poprvé vycházet jeho texty bez různých cenzorských zásahů.

Kámen a bolest Michelangela, za který byl Schulz na indexu katolické církve

Renesanční Florencie na přelomu 15. a 16. století. Doba neobyčejného společenského i uměleckého pnutí je tématem vynikajícího románu Karla Schulze, jenž vyšel až po autorově smrti. Téměř okamžitě ho pražská...

A zavaž si tkaničky. Szpukova čtivá próza ze šumavské krajiny

V próze A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské přírodě, ke krajině kterou opravdu důkladně zná. Pomocí deníkových záznamů zachycuje bohatým jazykem drobné každodenní příběhy občas propojené...