pridal
Kouzlo nechtěného, texty naivistických autorů vzniklé bez uměleckých aspirací, která uspořádal Antonín Přidal, si získaly velkou popularitu koncem šedesátých let v časopise Host do domu.
Je to bezesporu zajímavé čtení hlavně pro ty, kteří se chtějí dozvědět, jestli nepíši jako pitomci nebo jiný druh literárních magorů, a nejsou podobni třeba jednomu  z nejpopulárnějších ve své době, Janu Jakubu Metánovskému, jehož texty ve výběru samozřejmě nechybí.

Antonín Přidal, editor knihy, rubriku redigoval až do roku 1970, kdy bylo vydávání Hosta z úřední moci zakázáno. Texty přichystané do dalších čísel tak zůstaly jen ve složkách.

Kouzlo nechtěného je
— když z klobouku, odkud měla vzlétnout holubice, se vybatolí myš —
— když před vojáky jako ze škatulky pochoduje státník v kalhotách nad kotníky —
— když prodej kozy se vylíčí s řečnickým vzletem anebo slohem úředního šimla —
— když učenec káže o řádu a drmolí páté přes deváté —
— když rozevlátá láska se vyznává kostrbatě anebo v učesaných formulích —
— když slova nestačí proudům vzpomínek a řítí se za nimi hlava nehlava —
— když vedle velikánů kráčejících dějinami hopsají po svých trasách malinkatí kmáni —
— a tak dál a tak dál a různě podobně

Zvláštní lahůdkou knihy jsou také staré úřední zápisy a kuriozity.
Mezi nejzábavnější patří zápis besedy (či spíš hádky) "prostého lidu" s Janem Zrzavým v Městské galerii v Poličce. A jedna z největších lahůdek, také se týkajících výtvarného umění, knihu otevírá.
Výtvarně knihu dokresluje velké množství reprodukcí českých naivních výtvarníků ze sbírky prof. Antona Kollára. Obrazová a textová složka spolu dokonale korespondují a tvoří tak jeden z nejpozoruhodnějších knižních titulů poslední doby.

Co je Kouzlo nechtěného vysvětluje Antonín Přidal sám ..

Je to kouzlo, které vzniká, když se obsah nějakého sdělení dostane do rozporu s jeho vyjádřením. Uvedu příklad, který v knížce není: „Je možné, že budova byla zapálena bleskem, pocházejícím z bouře, což potvrzují dva očití svědci toto slyšící a vylučující zapálení špačkem.“ Takové úřední perličky se vyčerpávají dvěma větami, ale jsou také delší texty jako dopisy, amatérské básně nebo vyprávění, kde způsob vyjadřování koliduje s dojmem, jaký měly vyvolat. Jejich účel byl vážný, měly někoho dojmout nebo přesvědčit, ale jazykové vyjádření je takové, že spíše rozesměje – nebo aspoň přiměje k ironickému úsměvu.
Rubriku s takovými podivuhodnými texty, které něco jiného chtěly a něco jiného sdělily, založil v polovině 60. let minulého století Jan Skácel v literárním měsíčníku Host do domu. Po několik let se v ní objevovaly ukázky z dopisů, deníků, ze vzpomínek, vyprávění a podobně. Posléze jsem byl správou rubriky pověřen já jako externista, a to až do doby, kdy byl Host zakázán. Najednou byl všemu konec, ne však té obsáhlé složce, ve které jsem měl připraveny texty pro další, už nevydaná čísla. Do té jsem s postupem času přidával nové a nové výstřižky, výpisky, kopie a nejrozmanitější texty, které se mi naskytly a připomínaly dávnou atmosféru Kouzla nechtěného.
Říkal jsem si, že by z toho byla pěkná knížka, ale na tu nebylo nejméně dvacet let pomyšlení a teprve nedávno se naskytla možnost vydat ji v nakladatelství Druhé město. Podařila se tak, jak jsem si ji představoval – je to něco jako pestrá čítanka, kterou lze otevřít na kterémkoli místě a všude najít něco jiného. Má různé typy písma, je proložena reprodukcemi naivistických obrázků a plastik, je to, řekl bych, knížka na noční stolek, když na člověka přijde noční můra a chce ji rozptýlit.

Ukázky z knihy:

Když se v brněnské galerii konala výstava z exponátů drážďanské galerie, upoutaly obrazy, sochy, kresby pozornost mnoha návštěvníků. Tak se stalo, že v dubnu roku 1960 přinesl pošťák do galerie dopis:
Vážení,
při návštěvě galerie loni v této době průvodkyně litovala, že nemají sixtínskou madonu. Později jsem si uvědomila, že tuto madonu mám uschovanou doma. Máte-li o ní zájem, přijeďte si pro ni. Jsem vždy doma dopoledne do 11 hodin a odpoledne od 14 hodin.

Obchodník:
Mám rád své povolání proto, že mně umožňuje být lehko živ na útraty jiných, a jednou mi dovolí přechod k povolání rolnickému, kde budu živ ze své vlastní síly a budu moci mluvit i pravdu.

Účetní :
Mé povolání jest hledáním pravdy a zjišťováním stavu výsledků práce. Počítal jsem rád od svého dětství, a na štěstí zakotvil jsem v povolání, ve kterém téměř stále počítám. Přál bych si, aby v naší vlasti byla co největší péče věnována statistice, neboť tato, je-li správná, je neklamným barometrem národního života.

Kominík:
Všechno lidé napodobují, řemeslo, spisovatelství, básnictví a tak dále, ale dosud se mi nestalo, aby si někdo za mne vlezl do komína a vymeil jej. Tomu jsem tedy rád, že bez radění a povídání mohu klidně pracovat jako svůj pán.

Krejčí:
Mám radost, že mou dovedností dělám z křivých lidí rovné.


Antonín Přidal / Kouzlo nechtěného / Grafická úprava Bedřich Vémola / Vydalo Druhé město 2007

Host do domu - časopis ...
Na počátku 50. let probojoval tehdejší tajemník brněnské pobočky Svazu spisovatelů Ivan Kříž spolu s Jaromírem Tomečkem (oba svou autoritou a výmluvností zaštítil jazykovědec František Trávníček ) zřízení literárního časopisu, který byl pojmenován Host do domu. Jak vzpomíná Ludvík Kundera, v názvu se odrazila dobová preference ?wolkerovsko-nezvalovské? linie české poezie, zatímco redaktoři Hosta do domu byli pak jednoznačně ?halasovci?. Prvním šéfredaktorem byl ustanoven Bohumír Macák, toho vystřídal Jan Skácel a před ukončením vydávání Hosta do domu na samém počátku 70. let vykonával práci šéfredaktora Jan Trefulka.
Tvář časopis byla do značné míry utvářena kritickým ostřím Olega Suse a básnickým talentem Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška. Proslulou se stala polemika nad schematickou poezií Pavla Kohouta, kterou svou kritikou rozpoutal Jan Trefulka. Na takovýto časopis (na nějž budou v Pátečním večeru vzpomínat jeho někdejší redaktoři a spolupracovníci) tedy nepřímo navázal současný časopis Host, jehož kořeny tkví v samizdatu.

 


Beletrie česká – nové knihy

Viktor Fischl. Dvorní šašci patří k mistrovským knihám velkého vypravěče

Krátká próza, která se díky vypravěčskému umění Viktora Fischla a díky neobyčejnému příběhu čte jedním dechem. Patří k těm několika málo knihám o holocaustu, která mají neuvěřitelný přesah až do...

Akordy a jiskry. Martin Patřičný: Některé příběhy se tak dlouho vracejí, až je musíte napsat.

Martin Patřičný je výtvarník, který dělá krásné věci ze dřeva. Dřevo má rád a vypráví o něm v knihách i v televizním pořadu o Kusu dřeva ze stromu. Kromě toho...

Michal Čagánek. Odložený vesmír aneb o cestě z hlavy do srdce

Román o cestě z hlavy do srdce, o prostém lidském štěstí a o ničem, které přesahuje vše.

Dědeček automobil. Mistrovský úsměvný román Adolfa Branalda o pionýrských dobách automobilismu

Dědeček automobil je úsměvný román o pionýrských dobách motorek a podivných automobilů. Je o nekonečném nadšení věčných kluků k motorům, k závodům, vůni benzínu, ale především je o šikovnosti lidí s umem...

A zavaž si tkaničky. Szpukova čtivá próza ze šumavské krajiny

V próze A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské přírodě, ke krajině kterou opravdu důkladně zná. Pomocí deníkových záznamů zachycuje bohatým jazykem drobné každodenní příběhy občas propojené...

Hořkej svět Josefa Škvoreckého, svobodného muže v nesvobodném světě

Hořkej svět vyšel před 35 lety ve více než sedmdesátitisícovém nákladu v Odeonu a byl tudíž k nalezení v knihovnách rodičů, prarodičů a přátel. Svazek těchto povídek, podobně jako povídkové...

Mínotaurův ostrov. Třetí část trilogie Jana Kameníčka

Po knihách Daidalova zoufalství a Ikarovy monology završuje Kafkův a Fuksův pokračovatel (populárně řečeno) další ze svých trilogií. Dělá to svazečkem Mínotaurův ostrov a technicky vzato je tu součástí textu...