tocoman lidozrouti

Nejdřív vysvětlivka k názvu. Točoman, od slova točit, (film, natáčet, rozumí se) je muž, který pohyblivým obrázkům propadl asi jako jiný propadne slávě nebo ohni. Totiž hodně. A Václav Táborský je takovým točomanem už dlouhou řadu let.

Když po „věrolomném napadení“ a okupaci emigroval, bylo mu už přes čtyřicet a přes dvacet let potom učil film na universitách v Kanadě. Jednoho svého žáka dokonce doprovázel na udílení Oscara.
Například. Představuju si tu slávu…
Mezi jeho přátele patří řada slavných lidí, z nichž drze připomínám jen Zdenu Salivarovou a Josefa Škvoreckého.
Stále v paměti je Škáchova několikrát publikovaná fotka, kde v r. 68 stojí na Václaváku v Praze tři nasraní muži- Pavel Bobek,  Jan Kaplický a Václav Táborský.

Podle záložky by v knize mělo jít o paměti- filmař – pamětník toho má na vyprávění zpaměti hodně, ale rozhodně nehledejte hluchá místa.
Rychlým, živým střihem a nápady byl autor známý už ve svých dokumentech před invazí- třeba o Janu Zrzavém, o Hospodě či Dovolené… pamatujete? Za kamerou s ním tehdy stál Jan Špáta.
Ale nejde jen o paměti. On ten filmař totiž,  ke svým zážitkům byvším, přidává další postřehy přímo současné. I fakta. Odbočky a zajímavosti a někdy, ovšem mile a opatrně a málo, utrousí radu.

Točoman a lidožrouti , volné pokračování Pamětí Točomana (2000) přichází po knize Život v prodlouženém čase. (Při její četbě jsem brečel a opil se) Ta se dá občas sehnat.

Lidožrouty -  (pokračování vysvětlivek)-  Václav nakresli a potom posílá na ty, kdo se mu znelíbí. Tak to dělá.
Takže si knížku koukejte přečíst, nebo budete sežráni. Kromě jistých žen, které i nadále budou k sežrání. A to zas bude „tóčo“!
Stačí, ne? Tak svědčím. O knížce, kterou jsem četl „elektricky“a pak se jen těšil až ji vezmu do ruky a přičichnu a budu si listovat. Stalo se.
Dobrý vítr na cestu, přeju,kamarádko a příteli!

Václav Táborský |Točoman a lidožrouti | vydal: Slávka Kopecká, 2013

psáno pro Literární noviny

pozn. redakce
Filmaři se dovedou na svět dívat a ti ze starší generace to navíc dovedou i sepsat. Vřelá lidská výpověď, která rozhodně nezarmoutí, se dotýká vlastně všech záležitostí, které nás v životě potkávají. Rozhodně vás pobaví i jeho vlastní ilustrační doprovod. Pokračovaní vzpomínek je opět napsáno svižně a s humorem. Knížku rozhodně doporučujeme.

Beletrie česká – nové knihy

Domek pana Stilburyho, magický román Ivo Fencla

Ještě magičtěji než Fenclova kniha Styky s Jorikou (Periskop, léto 2013) na čtenáře působí sevřenější novela Domek pana Stilburyho (NAVA, podzim 2013).

Bezdomovci mají domy z mlhy. Mikiskova velmi zdařilá sonda do duše bezdomovce

Mikisek Přišel s novou knižní novelou Dům z mlhy, na problém bezdomovectví hledí z jiné perspektivy.

Můj svět v tobě. Nezvyklý talent dítěte v knize Renaty Šindelářové

Je-li autorka múzou políbená, zkušená žena, napíše čas od času příběh o mimosmyslovém „fungování“ docela obyčejného dítěte.

Lektorka z galerie na rohu Ivo Fencla. Magické vyprávění milovníka galerie

Byla jednou jedna Galerie na rohu a vyčkávala. Přijdou hosté? Taky vy tu galerii najdete; třeba když přeběhnete přes Náměstí Republiky ve směru šikmo od pasáže našeho nakladatelství NAVA. A...

Zvuk slunečních hodin jedinečné a talentované Hany Andronikové

Hana Andronikova zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v...

Markéta Lazarová, mistrovská Vančurova kniha a Vláčilův nejlepší film

Vančurův jazyk je krásná čeština a nemá nic společného s pojmenováním starodávný, jak si mnozí myslí. Možná proto Markéta Lazarová nepatří mezi jednoduché knihy a mnoho lidí knihu odsoudí, protože...

Planina ticha, meditativní próza Stanislava Vodičky

Útlá knížka básnické prózy je stejně křehká jako byl život autora, knihaře a básníka, přítele Demlova, Stanislava Vodičky.

Podobné články