Skvost světové literatury, Boccacciův Dekameron vznikl při epidemii moru ve Florencii roku 1348. Jedná se o krátké příběhy o lásce vyprávěných třemi mladými muži a sedmi mladými ženami, kteří utekli z města na idylický venkov, aby holdovali dobrému jídlu, tanci, hrám a čas si krátili po deset dní každoenním vyprávěním deseti příběhů a zachránili se tak před morem.
Tato legednární kniha byla zfilmovanána slavným italským režisérem tzv Italské nové vlny, Pasolinim, který podobně jako Boccacio zachytil dobu středověku v celé své lidské přirozenosti, ideové zbožnosti a dává nám porovnání s dobou dnešní.
Podobným přístupem byla napsana kniha Dekameron 2020.
Na popud Obce spisovatelů České republiky vznikl unikátní mezinárodní almanach sestavený z děl, která vznikla v době mimořádného stavu. I Dekameron 2020 obsahuje sto povídek – mezi spisovateli, kteří poskytli do knihy své povídky, jsou světově známá jména i autoři méně známí, vedle českých autorů se zapojili i tvůrci z několika dalších evropských zemí včetně Slovenska, Německa a Velké Británie.
Jmenujme některé z nich a ostatním se omluvme, že se do tohoto výčtu nevešli.
Tak aspoň namátkou (v abecedním pořadí): Miroslav Bielik, Jan Cimický, Jaroslav Čejka, Karla Erbová, Ivo Fencl, Ondřej Hník, Ondrej Kalamár , Daniela Kovářová, Ivan Kraus, Alois Marhoul, Dušan Spáčil,, Miroslav Stoniš, Radim Uzel či Petr Žantovský – a samozřejmě též pořadatelka tohoto opulentního souboru Lydie Romanská i jeho vydavatel Luboš Y. Koláček.
Dekameron 2020 je nejen autorsky, ale i žánrově a stylově velmi pestrý, jednotlivé povídky snad mají společné jediné: odrážejí složitost lidských vztahů, často ve vypjatých či ne zcela běžných situacích, někdy s větší porcí humoru, jindy až jakoby na pomezí toho, čemu se v kontextu jihoamerické prózy říká „magický realismus“. V každém případě je to velmi originální a nečekaný obraz podávající antologie dnešní české prózy v celé její šíři a různorodosti.
