vecem krajinam zivymCoufalova druhá kniha je opět pásmem – deníkových pasusů, vzpomínek, zápisů z cest, reflexí, básní, fragmentů a snů… Tato žánrová různorodost je sjednocována autorovým osobitým viděním i bdělým úsilím zaznamenávat (obraznou zkratkou či věcně podaným – často nemilosrdným – mikropříběhem z autopsie) prožitky silných chvil a „vnitřních i vnějších“ dějů tohoto světa, často zcela adresného.

Artikulace lidské tělesné konečnosti, determinovanosti i vzmachu („zatavenej v mase, zalitej v krvi, přemýšlím o věčnosti“), občasné záznamy občansko-politické upadlosti naší každodennosti mají svůj „korelát“ v citlivém traktování nás přesahujících nadčasových skutečností („jsem ve střehu, dokořán otevřenej silám vesmíru“). Výraznou básnickou šifru Coufalových textů tvoří komplementární propojování motivu ohně a vody („požár deště hasím plameny“), symbolů vitální síly, přitakání a chvály (ovšem i nebezpečí) jedinečnosti života otevřeného živlům, nepoznanému i nevyřčenému. V. F.

Milan Coufal se narodil 15. května 1955 v Pelhřimově.
Roku 1974 maturoval na Střední zemědělské technické škole v Humpolci. Tři roky pracoval jako zemědělský technik, poté vykonával různé dělnické práce. Od roku 1987 je v invalidním důchodu. Žije v České Lípě. – Opakovaně vystavoval komorní pískovcové skulptury elementárních tvarů, fotí krajinné – nejraději noční – sekvence a „nalezené“ či stylizované přírodní a jiné objekty.

Básně a prózy Coufal publikoval od 90. let 20. století v Literárních novinách, Prostoru Zlín, Přítomnosti a v kulturním týdeníku/čtrnáctideníku A2. V roce 1998 vydal v nakladatelství Host soubor Texty, který vedle převažujících nedlouhých básní (mimo jiné četná čtyřverší s asonancemi, básnické fragmenty) obsahuje prozaické či deníkové záznamy. Coufalovy texty mnohde působí tak, jako by byly jen „zkusmo“ – neliterátsky – vyslovené, zdá se mi však, že jsou též neseny jistou urputností a nutností propátrávat a (pokud lze) přesně pojmenovávat obrysy bolesti a smrti, tónovány osobním, „na koso“ pohledem (někdy skoro insitním drápem), bizarní potemnělou tělesností a groteskní sexualitou…

Věcem, krajinám, živým, mrtvým | Milan Coufal | Ilustrace na obalu Ondřej Coufal, redakce Vladimír Färber, vydáno v rámci Tvůrčího literárního stipendia ČNPS, vadal Dauphin, 2012

Ukázka | Sen

Autobus stoupal do prudkýho kopce. Vystoupil jsem za jízdy, abych se prošel. Udělám si oheň, napadlo mě. Než autobus vyjede, posedím, nahřeju si záda a vrátím se zpátky. Buď jsem se příliš vzdálil od silnice, anebo dlouho otálel, ale autobus se ztratil. Abych ho dohnal, začal jsem se vznášet mezi stromy, vzlétnul nad les a chvíli kroužil. Viděl jsem, jak autobus jede údolím a vjíždí do vesnice. Slítnul jsem dolů a ocitnul se na návsi. Okna domů byla vytlučená, dveře zvyrážený, vesnice opuštěná. Běhal jsem mezi rozpadlýma chalupama, ale hledal marně. Došel jsem ke kostelu, koukal na věž s hodinama a najednou ho slyšel. Autobus byl na hřbitově. Přelezl jsem zeď, procházel mezi hroby a napínal sluch. Zvuk motoru střídavě sílil a slábnul. Konečně jsem ho našel. Byl ve starým, léta neudržovaným hrobě. Pochopil jsem. Abych mohl znovu nasednout, musím zemřít.

---

Pila zajíždí do kamene, jiskry srší, kolem jdou děti z mateřský školky, drží se za ruce, dělník se tváří jako žralok zahnanej na mělčinu.
„Jdeme, nemůžeme pána zdržovat,“ říká učitelka, hladí diamantovej kotouč a nabírá jiskry do dlaní. Druhá učitelka malými doušky pije oheň. Děti se shlukly kolem pily, naslouchají, oči zahleděný do křemene.

----

Bagel zapřáhnul horkýho Kopula a vyrazili ke dnu. „Nedělej mi pomyšlení,“ křičel z proudů. Voda jezera se scvrkávala, měsíc slunce přidrátoval do vln, kohouti řvali. Kopul baží na hruď přimáčknout kusy Bagelova těla. Jsou okšírovaný a voní ambrou. Kůže se leskne, Kopul ji hladí. Bagel zívá. V podpažních jamkách má ocelový kruhy, hřbet ruky ochlupenej, oči barvy zkaženýho chrupu, tváře mu chybí, ústní dutina slouží podmořský veřejnosti.

---

Po kolena sněhem jdu bukovým lesem, a přestože je hustá mlha a noční obloha zatažená, jsem ve střehu, dokořán otevřenej silám vesmíru.

---

Zjištění: že jsem nic. Na plný kule je mi dáno vědět, že jsem hovno. Vědomí toho je tak intenzivní, že to způsobuje utrpení. Je nepodstatný, jestli se s tím hodlám nebo nehodlám smířit, protože taková je realita. Sebevědomí je uměle nabalenej balast, únik z reality…

--

Lítost nad minulými lety, roky uplynuly jako mraky do dáli, sedím tu sám a všechny chvíle, který byly, se už nikdy nevrátí. Nechci se tomu smutku bránit, spíš naopak, jen usměrňovat bolest, ne dál než k slzám a mírnýmu pláči… Ne, už se to nikdy nevrátí. Slyším a vidím všechny blízký, kteří se mnou tu teď nejsou, živé i mrtvé slyším…

Taky já, zatím jenom živý, zanedlouho zmizím a sem se už nikdy nevrátím. Vím o tom a prožívám to teď. To teď je hluboký a temný jako cesta úvozem, co balvany ji zavalily.


Beletrie česká – nové knihy

Kámen a bolest Michelangela, za který byl Schulz na indexu katolické církve

Renesanční Florencie na přelomu 15. a 16. století. Doba neobyčejného společenského i uměleckého pnutí je tématem vynikajícího románu Karla Schulze, jenž vyšel až po autorově smrti. Téměř okamžitě ho pražská...

Hořkej svět Josefa Škvoreckého, svobodného muže v nesvobodném světě

Hořkej svět vyšel před 35 lety ve více než sedmdesátitisícovém nákladu v Odeonu a byl tudíž k nalezení v knihovnách rodičů, prarodičů a přátel. Svazek těchto povídek, podobně jako povídkové...

Marie Kubátová o tom, jak překročit Rubicon důchodového věku

Jak překročit Rubikon je příběh o tom, jak je pro člověka těžké překročit hranici mezi tzv. produktivním a důchodovým věkem.

Stín kapradiny Josefa Čapka mě překvapil až v letadle libozvučnou češtinou

Když jsem na gymlu měl číst tuhle knihu, skončil jsem na druhé straně. Nedalo se to. Ten romantický styl knihy byl v tak velkém protikladu s knížkami beatniků, které jsem...

Minutové hry Zeno Kaprála

Jednou ve vlaku si Zeno Kaprál řekl:  "Český rozhlas uvádí minutové hry. Nic proti tomu nemám. Naopak. Řekl jsem si, že to také zkusím. Rozsah toho útvaru vyhovuje mé lenosti...

Flétnistka. Román o praktikách fiktivního totalitního režimu s prvky satiry, mystiky i dadaistického a absurdního humoru

Všestranný tvůrce Jiří Ulrich svým psychologickým komorním thrillerem o praktikách fiktivního totalitního režimu s prvky satiry, mystiky i dadaistického a absurdního humoru Flétnistka navazuje na poetiku svého předchozího románu Stíny...

Mafie v České televizi aneb Jak zprivatizovat Českou televizi

Kniha bývalého obchodního ředitele České televize Martina Švehly s názvem „Mafie v České televizi aneb Jak zprivatizovat ČT“pojednává, jak je možné s Českou televizí, která na jakoukoli kritiku na svou...