sifrin bug synergie
Jiří Šifrin popsal v knize Bůh synergie bezesporu zajímavé souvislosti, týkající se vládnutí Stalina. Říká, že v období před Achnatonem pojem bůh nepředstavoval nějakou nadpřirozenou bytost, ale projev určité síly. Z tohoto pohledu Josif Vissarionovič Stalin bohem beze sporu je. Ztělesňuje kvalitu rozhodování, sílu vůle, výsledek práce a úspěšné činy lidského konání. Se všemi souvisejícími důsledky.
Kniha likviduje řadu klišé a mýtů, vysvětluje pravděpodobné příčiny mnohých a často krvavých událostí Ruska a Sovětského svazu. Autor pro uvedená tvrzení používá běžně dostupné prameny, logiku a sociální psychologii.

Většina lidí dějinné události vnímá buď jako zcela izolované, nebo nejvýše propojené v jedné dějové linii, aniž si všímá souvislostí, a neuvědomuje si, nakolik takovýto pohled deformuje skutečnost. Pro rozumný popis takřka jakékoliv události je správné vysvětlit příslušné souvislosti a každý historický obraz tak vykreslit jako výsledek řady významných dějů, které se, leckdy bizarně, protínají.

Kdo se na dějinné události podívá takto, bude překvapen, jak se mění jejich význam a hodnocení.
A to se týká i našich dějin. Použijeme-li však přílišná zjednodušení při studiu sovětských dějin, získáváme naprosto nesmyslný obraz. A takto, bohužel, také vypadá obecné povědomí o této éře. Právě díky tomu, že taková zjednodušení jsou obvyklá, mohl Chruščov prosadit deformované zobrazení svého předchůdce, které nejvíce ze všeho připomíná špatný komiks.
Myslím, že v tomto směru se objevilo příliš mnoho zvláštních zájmů, které zakryly skutečnost, a je nezbytné, i v rámci našich vlastních dalších perspektiv, celou Stalinovu éru uvést do správných souvislostí. To, co jsem až dosud nalezl v souvislosti se Stalinem, jsou podle mého názoru jen obrysy skutečností. Je zde ještě obrovské neprobádané pole, jenž by si zasloužilo pečlivý průzkum, vyhodnocení a správné zařazení do toku dějin.

Jurij Muchin vyslovil myšlenku:

„Jestli si nechceš danou záležitost nastudovat sám, a chceš jenom opakovat to, co říkají jiní, máš jenom dvě možnosti. Když budeš opakovat to, co říkají moudří a čestní lidé, budeš vypadat jako moudrý a čestný člověk. Když budeš opakovat to, co říkají darebáci nebo idioti, potom budeš vypadat jako darebák nebo idiot a to dokonce i tehdy, pokud jím nejsi. Ospravedlňovat se tím, že jsem uvěřil nějakému hlupákovi, nebo podvodníkovi, znamená dělat ze sebe hlupáka.“

Říká se, že dějepisci vychovávají politiky – potom si přiznejme, že již s ohledem na současný stav nejen naší politiky, historikové posledního půlstoletí zoufale selhali.
Ztráta perspektiv, ztráta jakýchkoliv řešení, ztráta společenských jistot, absence idejí, prakticky všech (s výjimkou mamonu) rozhodně nejsou dobrým vysvědčením těch, kteří se prosadili do horních vrstev společnosti. Místo detailního studia a zveřejňování skutečných událostí a motivů, někteří ‚historikové‘ jen papouškovali zfabrikované fabulace na úrovni bulvárních zpráv a tím posílili předsudky a vytvořili zdání bezvýchodnosti z nastupující krize.

Ale zpět k Rusku a Sovětskému svazu.
Události, ke kterým tam po roce 1917 došlo, jsou gigantickým kataklyzmatem, kde se setkalo mnoho sil, z nichž mnohé se zformovaly již o desetiletí dříve a dosud existovaly jen jako slabá a zdánlivě nenápadná hnutí. Vyvolaly však šílené turbulence, smetly starou společnost a podpořily slávu osobností, které se v tomto prostředí dokázaly prosadit a přežít. Tuto dobu nelze sledovat jinak, než s maximální snahou zachytit co nejvíce dějových linií. Mnohé události měly vyloženě jepičí život a včerejší moc se velmi snadno měnila na dnešní nicotu a zítřek již z téhož zdroje přináší zcela jiné spektrum sil…

Zaměříme-li se na knihy o dějinách Ruska a Sovětského svazu 20. století, velmi rychle získáme dojem, že je psali výhradně poražení.
Jak jsem již předeslal, tato doba byla ohromným kataklyzmatem, které vtáhlo spoustu lidí. Byli pod velikým tlakem a řada z nich tuto dobu nedokázala přežít. Byli ovšem i tací, co se prosadili a na nějaký čas zaujali více či méně významné postavení, případně dokonce i zazářili jako meteor. Ovšem většina z těch zářivých osobností na této pouti se lhala. Buď je čekala smrt, nebo v lepším případě vyhnanství. Vyhnanci, stejně jako rodiny popravených, hledají viníky, ale málokdo začíná s hledáním u sebe…

Mnohé ze známých a dnes znovu oslavovaných osobností přitom stojí za řadou vyloženě pochybných kroků. Je sice pravda, že se ve své době musely velmi rychle rozhodovat a mít přitom štěstí, aby přežily, ale to je nezbavuje mravní odpovědnosti za své činy. Ovšem při psaní svých pamětí a popisování historických událostí na tyto prohřešky zapomínají a hledají nějakého univerzálního viníka. Tím se stal tehdejší vítěz – Josif Vissarionovič Stalin.

Pojďme tedy podrobněji prostudovat dobu a život velikého státníka Stalina.
Abychom jej však mohli správně pochopit, budeme se muset ještě předtím věnovat onomu ohromnému společenskému výbuchu. A protože ruské reálie z ryze objektivních důvodů představují svět do značné míry odlišný od našeho, budeme muset začít ještě podstatně hlouběji. Teprve takto můžeme namísto špinavých mýtů a legend zahlédnout obrysy kutečné reality. A na cestě objevů o samotném Stalinovi nás čeká dávno zapomenutý světadíl…

Jiří Šifrin / Bůh synergie / vydal JKP developer, 2019

Perličky ze Stalinova života
Uvádíme jako zajímavost, i když jejich pravdivost není často jednoznačně doložena. Nicméně jejich vtip a nadčasovost je zajímá i v dnešní době.

Abychom si udělali obraz o tom, jaký byl Stalin jako člověk, pojďme se podívat na Stalinovo chování uvedením několika střípků z jeho života. Byl to bezpochyby člověk s vynikající pamětí, s vysokými mravními zásadami a se smyslem pro humor.

O lásce
Jednou Stalinovi oznámili, že maršál Rokossovskij má novou milenku, známou herečku a krasavici Valentinu Serovou. A co že prý s tím budeme dělat? Stalin vytáhl z úst fajfku, chvilku se zamyslel a řekl: „No, co budeme, co budeme… budeme závidět!“

O nahrazování dovozů
Stalin se procházel s prvním tajemníkem ÚV Gruzie A. I. Mgeladze alejemi kuncevské vily a hostil jej citróny, které sám vypěstoval ve svém skleníku: „Ochutnejte, zde u Moskvy vyrostly!“ Několikrát, mezi řečí na jiné téma se připomněl: „Ochutnejte, dobré citróny!“
Nakonec Mgeladze osvítilo: „Soudruhu Staline, já Vám slibuji, že za sedm roků bude Gruzie zásobovat Sovětský svaz citróny a nebudou se muset dovážet ze zahraničí.“
Stalin odpověděl: „No, došlo, sláva Bohu.“

O zásluhách
Konstruktér V. G. Grabin vykládal, jak ho v předvečer roku 1942 pozval Stalin a řekl mu:
„Vaše děla zachránila Rusko. Co chcete – Hrdinu socialistické práce nebo Stalinovu cenu?“
„Mě je to jedno“, odpověděl Grabin. Dostal jedno i druhé.

O vytahování se
Za války vojska pod velením Bagramjana došla k břehu Baltu. Aby tomu generál dodal patos, osobně nalil do láhve vodu z Baltského moře a nařídil svému pobočníkovi, dopravit láhev do Moskvy Stalinovi. Během pobočníkova letu do Moskvy Němci provedli protiútok a Bagramjana od pobřeží odrazili. Když pobočník dorazil ke Stalinovi, Stalin to věděl, ale pobočník ne. A hrdý pobočník vchází do Stalinova kabinetu a s patosem hlásí: „Soudruhu Staline, generál Bagramjan Vám posílá vodu z Baltu!“
Stalin vzal láhev, několik vteřin ji obrací v rukách, potom ji vrátil pobočníkovi se slovy: „Vrať ji Bagramjanovi a řekni mu, ať ji vylije tam, kde ji naplnil.“

O umění
Stalin sledoval film ‚Vlak jede na východ‘. Film nic moc: jede vlak a zastavuje… „Co je to za zastávku?“ zeptal se Stalin – „Děmjanovka“ – „Tady vystoupím“, řekl Stalin a vyšel ze sálu.

Znát míru
Posuzovala se kandidatura na funkci ministra uhelného průmyslu. Byl navržen Zasjadko, ředitel jedné z šachet. Někdo řekl: „Dobře, ale on pije!“ „Pošlete ho ke mě“ řekl Stalin.
Přišel Zasjadko. Stalin s ním začal diskutovat a nabídl mu skleničku. „S potěšením“, řekl Zasjadko a nalil si frťana. „Na Vaše zdraví, soudruhu Staline!“ – napil se a pokračoval v rozhovoru. Stalin jen usrkl a nabídl druhou skleničku. Zasjadko bez mrknutí oka do sebe převrátil druhou. Stalin nabídl třetí, ale Zasjadko skleničku odsunul na stranu a řekl: „Zasjadko zná míru.“ Popovídali si.

Když se na zasedání Politbyra znovu projednávala kandidatura ministra a znovu se objevilo upozornění na kandidátovo zneužívání alkoholu, Stalin, procházeje se s dýmkou, řekl: „Zasjadko zná míru.“ A Zasjadko potom mnoho let vedl uhelný průmysl…

O opovážlivosti
Jistý generálplukovník hlásil Stalinovi situaci. Vrchní velitel vypadal spokojeně. Po zprávě generál zaváhal a Stalin se ho zeptal: „Chcete ještě něco říci?“ „Ano, mám osobní prosbu. V Německu jsem si vzal nějaké věci, které mě zajímají, ale na kontrole mi je zadrželi. Je-li to možné, prosím o vrácení.“ „Je to možné. Sestavte žádost, já napíši rozhodnutí.“
Generálplukovník vytáhl z kapsy dříve připravenou žádost a Stalin ji doplnil a podepsal. Když generál přečetl rozhodnutí ‚Vrátit plukovníkovi jeho harampádí. J. Stalin‘, obrátil se k vrchnímu veliteli: „Tady je chyba, soudruhu Staline. Já nejsem plukovník, ale generálplukovník.“
„Ne, vše je správně, soudruhu plukovníku“ odpověděl Stalin.

O požadavcích na pracovníky
Admirál I. Isakov byl od roku 1938 náměstkem lidového komisaře válečného námořnictva. Jednou v roce 1946 mu zavolal Stalin a řekl, že je návrh jmenovat jej náčelníkem Hlavního štábu válečného námořnictva. Isakov odpověděl: „Soudruhu Staline, musím Vám říci, že mám vážný nedostatek – amputovanou nohu.“
Následovala otázka: „To je jediný nedostatek, který mi považujete za nutné oznámit?“
„Ano.“ potvrdil admirál.
„Našemu dřívějšímu náčelníkovi štábu chyběla hlava. Nic se nedělo, pracoval. Vy nemáte jenom nohu – to není nic strašného“, uzavřel Stalin.

O korupci
Po válce se Stalin dověděl, že jistý profesor ‚přišel‘ u Moskvy k drahé vile. Pozval ho k sobě a zeptal se: „Je pravda, že jste si u Moskvy postavil vilu za tolik-a-tolik peněz?“ „Ano, soudruhu Staline“, odpověděl profesor.
„Dětský dům, kterému jste věnoval svoji vilu Vám velmi děkuje“, řekl Stalin a poslal ho přednášet do Novosibirska.

O zahraničním tisku
Na podzim roku 1936 se na západě rozšířily zprávy, že po těžké nemoci zemřel Josif Stalin. Charles Nitter, dopisovatel Associated Press se rozhodl získat informaci z toho nejdůvěryhodnějšího zdroje. Došel do Kremlu a předal dopis pro Stalina, v němž žádal potvrdit anebo vyvrátit tuto informaci.
Stalin prý vzápětí odpověděl:
Vážený pane!
Nakolik je mi známo ze zpráv zahraničního tisku, již dávno jsem opustil tento hříšný všehomír a přemístil se na onen svět. Pokud nechcete být vyškrtnut ze seznamu civilizovaných lidí, nemůžete nedůvěřovat zahraničnímu tisku, a proto Vás prosím, abyste těmto zprávám věřil a nerušil můj pokoj v záhrobním klidu.
26.října 1936
S úctou J. Stalin

O pravidlech
Lidového komisaře zemědělství Ukrajiny pozvali do Politbyra. Zeptal se: „Jak mám informovat, krátce, nebo podrobně?“
Stalin odpověděl: „Jak chcete, můžete krátce, můžete podrobně, ale máte na to tři minuty.“

O opeře
Ve Velkém divadle se připravovala inscenace Glinkovy opery ‚Ivan Susanin‘. Komise vedená Bolšakovem rozhodla, že je nutné odstranit závěr ‚Oslavuj, ruský lide‘: slova o pánbíčkaření, patriarchálnosti apod.
Stalin na to řekl: „A my to uděláme jinak. Závěr necháme a Bolšakova vyhodíme.“

O prioritách
Když se rozhodovalo, co s německou flotilou, Stalin navrhl „rozdělit“ a Churchill následně řekl „potopit“. Stalin odpověděl: „Vy si svoji půlku potopte.“

O ambicích
Harriman se na Postupimské konferenci zeptal Stalina: „Poté, co Němci v roce 1941 byli 18 km od Moskvy, je asi pro Vás příjemné dělit zničený Berlín?“
„Car Alexandr došel do Paříže“ odpověděl Stalin.

O předpovídání počasí
Stalin se zeptal meteorologů, jak přesné jsou jejich předpovědi.
–„Čtyřicet procent, soudruhu Staline.“
–„Tak to říkejte naopak a budete mít úspěšnost šedesát procent.“

O diplomacii
Stalin hovoří telefonicky s Churchillem: „Ne … Ne … Ne … Ne … Ano … “
Po telefonátu se přítomný dopisovatel zeptal:
„Soudruhu Staline, řekněte mi prosím, na jakou otázku jste odpověděl ‚Ano‘?“
–„Churchill se zeptal, jestli ho slyším dobře.“

Za Boha, cara a vlast
V září 1941 dostal Stalin zprávu, že jedna z divizí dostala šavle, na nichž byl nápis ‚Za Boha, cara a vlast‘. Stalin se zeptal, co je to za šavle. Odpověď zněla, že sklad, než šavle vydal, z nich neodstranil inkriminované nápisy. Stalin to vyslechl a pousmál se. Pak se zeptal: „A řekněte… je možno s nimi rubat nepřítele?“ „To samozřejmě možné je“. Vrchní velitel se znovu usmál, mávl rukou a prohlásil: „Tak ať rubají za Boha, cara a vlast!“

O úrodnosti půdy
Vedoucí jedné ze zemědělských oblastí řekl Stalinovi: „Soudruhu Staline, Vy přece víte, jak říkají Francouzi, že ani ta nejkrásnější žena nemůže dát více, než má.“
–„Zato může dát dvakrát“, odtušil Stalin.

Stalinovy pocity
Herec Gelovani, který hrál v předválečných filmech roli Stalina, požádal o návštěvu chaty u jezera Rica. Když to řekli Stalinovi, zeptal se: „A proč chce Gelovani navštívit Ricu?“
–„On se chce vžít do Vašeho obrazu, soudruhu Staline.“
–„V takovém případě ať začne turuchanským vyhnanstvím“ odpověděl Stalin.

Státní nařízení
Vyšlo nařízení o trestání pozdních příchodů do práce. Druhý den herec Moskevského uměleckého divadla V. Kčalov přišel do práce s hodinovým zpožděním. V divadle vznikla panika a ředitel divadla požádal Stalina o pokyny. Došla takováto odpověď: „Za nepoučení národního umělce ve smyslu Nařízení Prezídia Nejvyššího sovětu SSSR dát přísnou důtku řediteli divadla.“

O přátelích
Po odeslání O. E. Mandelštama do vyhnanství Stalin zatelefonoval jeho příteli Pasternakovi:
–„To je soudruh Pasternak?“
–„Ano soudruhu Staline.“
–„Jaký máte názor na Mandelštama? Co s ním máme dělat?“
–„Vy to musíte vědět lépe, soudruhu Staline“, odpověděl Pasternak
–„Svého času jsme lépe věděli, jak bránit své přátele.“, uzavřel Stalin a zavěsil.

Poznámky ke knize o svém dětství
„Jsem rozhodně proti vyprávění o dětství Stalina. Kniha je plná povrchností, zkreslení, zveličení a nezasloužené chvály … Hlavní však je to, že kniha se snaží do vědomí dětí a lidí vůbec vpravit kult osobnosti vůdců, jako nechybujících hrdinů a to je nebezpečné a škodlivé…“