pacner osudove okamziky
V knize renomovaného autora Karla Pacnera, jsou popsány klíčové události, které ve světových dějinách minulého století znamenaly výrazné změny: od vzniku chorobné ideologie komunismu, přes totalitní režimy a celosvětové konflikty až po pád železné opony.

Kniha má však zajímavý přesah. Po přečtení si jasně uvědomíte, že metody jež posilují politickou moc jsou pořád stejné, ať už se jedná o církevní uchopení světské moci na počátku druhé tisíciletí, komunistické a nacistické režimy nebo současné rádoby demokratické systémy. Není to kniha jen o určitých událostech, ale o mnohem širších souvislostech a způsobech jak vymývat mozky. Navíc je kniha nabita neznámými informacemi a proto ji vřele doporučujeme ke čtení.


O čem je kniha?

Dvacáté století bylo patrně nejkrutější v celé historii lidstva. Ovšem pohled na moderní dějiny nás zároveň přivádí k otázce: jaké dobré či špatné dědictví přinese toto století našim potomkům, obyvatelům století jednadvacátého? Karel Pacner psal tuto knihu pět let a už teď ji mnoho jeho přátel i kritiků považuje za jeho životní dílo.

Karel Pacner vede nás překvapivě lehce a přesvědčivě velikánskými skoky – třeba od bitvy u Cušimi, odkud pochází ta naše zvukomalebná, japonsky znějící říkanka Jede fůra z Port Artura, sedí na ní Kanimůra, až k prvním lidem na Měsíci. Provází nás od bolševiků v Rusku k Hitlerovi v Německu, přes koncentrační tábory tam i onam, ba i zde, až k těm chvílím převratovým, tehdy tolik převratným a dnes tak snadno pozapomínaným v rumrajchu aktuální politické vybíjené, jejímiž jsme unavenými diváky.

Každá ze čtrnácti kapitol je doplněna o stručné vysvětlení pojmů, které se k danému období váží, v publikaci nechybí ani obsáhlý jmenný rejstřík. Není bez zajímavosti, že téměř sedmisetstránková publikace s bohatým obrazovým doprovodem váží 1,4 kg.

Autor o knize:
Pět jsem dával dohromady knihu Osudové okamžiky XX. století. Na přání nakladatelství Albatros vlastně navazuje na Osudové okamžiky Československa. Když měo ni požádali, věděl jsem, čím chci začít a čím chci skončit: rusko-japonskou válkou a vstupem naší republiky do NATO. Ostatní kapitoly jsem dlouho zvažoval, domlouval se na nich s několika historiky. Říkal jsem si, že knihu musím koncipovat tak, že jedna událost vyvolává další.OSUDOVÉ OKAMŽIKY XX. STOLETÍ-

Toto století nejvíc zasáhly dvě světové války. Nechtěl jsem o nich psát, protože si myslím, že byly něčeho důsledkem. Na první světové se kromě celé řady událostí podepsala slabost Ruska, vyjádření jak jeho porážkou od Japonska, tak revolucí roku 1905. Tahle slabost přinesla i bolševickou revoluci, která zase poznamenala takřka celé století. Bolševické Rusko a ponížení Německa vyzvedly Hitlera a vedly ke druhé světové válce. Tahle válka dala sílu Stalinovi, ale jeho imperiální choutky omezily americké atomové bomby, nicméně měl tolik odvahy, že vyhlásil válku studenou – ruský imperialismus chtěl pohltit ostatní svět, ale proti tomu se postavilo nově zrozené NATO.
Druhá válka byla zdrojem celé plejády proměn: vzniku Izraele, rozpadu kolonií a uchopení moci čínskými komunisty. Stalinova smrt otřásla komunistickým světem. Nicméně Západ byl rozpolcen, proto se Chruščov pokusil vyzbrojit Kubu atomovými zbraněmi. Vpád sovětských divizí do Československa sjednotil a posílil NATO, současně zbavil západní mládeže a západních salonních komunistů iluzí o Sovětském svazu. Reagan a Gorbačov, byť jejich cíle byly rozdílné, ale nijak zásadní, nakonec vedly k nečekanému konci – k rozpadu komunistického impéria v Evropě a k rozvalu SSSR. Státy, které dřív podléhaly Kremlu a nyní získaly svobodu, se stále bály o svou nezávislost, a proto usilovaly o získání ochranného deštníku NATO.

Osudové okamžiky XX.století | Karel Pacner | Vydal Plus - Albatros Media, 2011

Ukázky z knihy

Válka v Koreji
Útokem na jižní část země 24. června 1950 chtěl severokorejský komunistický vůdce Kim Ir-Sen sjednotit obě poloviny.
Tuto akci podporovaly tiše jak SSSR, tak Čína. Američtí politici si uvědomili, že by to vedlo k dalšímu rozšiřování komunistického panství a mohlo by rozkolísat situaci v Asii. Proto iniciovali rezoluci Organizace spojených národů, která zřídila vojska OSN určená k odražení severovietnamská agrese. Hlavní silou se staly americké divize.
Pod prapory OSN vyslaly své vojáky Austrálie, Belgie, Dánsko, Etiopie, Filipíny, Francie, Jihoafrická republika, Kanada, Nový Zéland, Řecko, Thajsko, Turecko, Velká Británie, nejvíc jich bylo
z USA – velel jim generál MacArthur. Než se stačilo větší množství amerických vojsk přesunout do jižní Koreje, zatlačili Severokorejci obránce pouze na malý kousek území na jihozápadě u Pusanu.
Američané uskutečnili invazi na západním pobřeží u Inčonu, tím přerušili zásobovací linie protivníka a donutili ho, aby se stáhl. Nicméně těžké boje pokračovaly.
Začátkem října byly severokorejské oddíly z jihu vytlačeny. Když Kim Ir-Sen nevyslyšel žádost OSN, aby kapituloval, dostal MacArthur rozkaz pokračovat v tažení na sever. Peking však pohrozil, že kdyby se tato vojska přiblížila k čínsko-severokorejským hranicím, vstoupí do války...

Venona klíčem k sovětské špionáži
Američané zachycovali po celou druhou světovou válku telegramy, které si vyměňovaly sovětské zastupitelské úřady na Západě s Moskvou. Od února 1943 se je pokoušel dešifrovat tým krypto - analytiků, nazvaný Bride (Nevěsta), v Armádní zpravodajské spojové službě (Army Signal Intelligence Service – ASIS) v Arlington Hallu ve Vir ginii. Skupina, z níž se později vyvinula Národní bezpečnostní agentura (National Security Agency – NSA), se pozvolna rozšiřovala.

Už v prosinci 1946 rozluštili američtí kryptoanalytici depeši z 2. prosince 1944, v níž konzul Anatolij Jakovlev--„John“ z New Yorku oznamoval centrále, že se podařilo proniknout do Los
Alamos, kde se konstruovala atomová bomba. Přečtené telegramy analyzovali příslušníci vojenské kontrašpionáže G 2, od září 1947 i FBI.
Tímto způsobem se podařilo identi - fikovat britského fyzika německého původu Klause Fuchse, který předával z laboratoří v Los Alamos informace Sovětům.
Od něho vedla stopa kHarry Goldovi a k Davidu Greenglassovi, strojníku v atomových laboratořích. A ten prozradil Julia a Ethel Rosenbergovy.

Tajná operace Bride se přejmenovala na Drug (Droga, Lék) a nakonec na Venona. Tyto práce skončily 1. října 1980. Američané přečetli na 2900 tajných depeší, na základě kterých vyšetřovali tisíc lidí. Nakonec identifikovali na 200 sovětských vyzvědačů z doby války. V červenci 1995 NSA Venonu odtajnila...