martin kabatnik jeruzalem cestopis
Vedly se tenkrát spory v Jednotě českých bratří o pravé povaze církve a o tom,"bylliby jaký lid ještě kde na světě, ježto by se choval podle spůsobů a řádů první církve svaté, tak jak o tom písma svaté vypravují." Ty řeči se vedly nejvíce v Litomyšli a tak 3.března roku 1491, vyrazili z tohoto města čtyři muži do zemí řeckých, ruských, asijských.

Penězi dobře zajištěni se vydali směrem na Krakow, Lvov, Suceavu, přeplavili Dunaj a za tři týdny se objevili před branami Cařihradu. Zde se muži rozdělili. Rytíř Mareš Kokovec se vydal do země tatarské a do Moskvy, bratr Lukáš Pražský do zemí řeckých a Kašpar z Braniborské Marky pátral v Cařihradu a v jeho okolí. O těchto cestách se však nedochovaly žádné zprávy.

Ale cesta čtvrtého z nich Martina Kabátníka je známa dostatečně, neboť byl jediným, kdo po sobě zanechal písemné svědectví.
Dovídáme se tak, že vykonal cestu vskutku odvážnou. (mezi námi, je to odvážná cesta kupodivu i dnes). Trasa vedla přibližně dnešními městy Bursa, Ankara, Koyser v Turecku, Halab, Hama, Damašek v Sýrii, Jerusalem, Gaza v Izraeli, Al-Arish, Bir al Abd, Kahira v Egyptě. Zpáteční cesta do Cařihradu vedla pak stejnými místy. Zde se setkal se svými druhy a po dvaceti měsících, v listopadu 1492 dorazili zpět do Litomyšle.

Martin Kabátník měl zřejmě úspěch svým vyprávěním a proto nechal své vyprávění sepsat pravděpodobně okolo roku 1500.
Knižní podoby se rukopis dočkal až v roce 1539, zásluhou písaře z Litomyšle, bakaláře Adama. Kniha má 73 stran malé osmerky a na titulní straně je dřevoryt jeho poutnického vozu s nápisem: "Cesta z Czech do Geruzaléma a Egipta Martina Kabatnijka z Litomyssle.." Kniha se stala velmi populární a dočkala se dalších vydání v letech 1542, 1564?,1577, 1639, 1691, 1708, 1894, 1901.

Přesto, že cestopis není samozřejmě svými údaji aktuální, je velmi zajímavý. Na rozdíl od jiných knih své doby se aoutor zaměřuje na popis svých osobních zážitků, které jsou dominantní složkou jeho díla.
Zachycuje náboženské poměry a postavení křesťanů v navštívených zemích. Vzhledem k tomu, že nenabyl příliš vzdělání, meuvádí zde mnoho dějepisných a zeměpisných údajů. Ale byl člověkem velmi bystrým a tak často přirovnává viděné s tím, co znal v Čechách. A tak se můžeme dočíst že Cařihrad byl tak velikým jako tři Prahy, Jeruzalém byl veliký jako Królův Hradec. V Káhiře se přesvědčil, že Mameluci neumějí utrácet peníze jako Čechové, všímá si, že mnoho věcí člověk koupí za bílý peníz v Čechách než v Egyptě za Majdynu, atd.

Martin Kabátník vytvořil na svou dobu vyjímečnou knihu a v české literatuře má významné místo. Jedná se vůbec první pokus podat výstižnou charakteristiku přírody a lidí Asie a Afriky. Je navíc prvním dochovaným českým cestopisem, který je už víc jak půl století starý.

Výpisky:

Kdož by chtěl jíti nebo jeti bez vody, kudy jsem i já šel, z země České z Litomyšle přes zemi Moravskou a Slezskou, až do Krakova cesta jest snadná a v počtu jest mil bez dvou 50. Potom se bráti z Krakova do Lvova také jest mil 50, kteréžto město Lvov je v zemi Rouské. Potom se bráti měl z Rouské země do země Valašské až do města Sočavy a od Sočavy k Dunaji mil 50 a 60. Od Dunaje přes zemi Tureckou jest jeti přes hory veliké a přes pouště dlouhé, a někdy města i vsi se nalézají na cestách, ale řídko a ve mnoha mílích jedno od druhého, a to až do Konstantinopole. Tam jsme od Dunaje jeli přes tři neděle, v počtu mil však nevím, neb od Dunaje se již míle nečtou...

Okolo Jeruzaléma málo rovin, spíše hory veliké a údolné, než proto se jim čisté obilí rodí, ale málo seti mohou, protož jest chléb velmi drah. V Jeruzalémě vína dobrého mají dosti a lacino. Ovoce rozličného mají dosti, ale velmi drahé. I jiné všecky věci jsou drahy k živnosti lidské. Na jeruzalémských vinicích viděl jsme křoví vinné divnější, nežli v těchto zemích jest. Pňoví, z kterého révu řežou, jest tak tlusté jako pařezy borové vyspělého boru, a některé i tlustší může býti. Vinic nekopají, ale zapřahají dva buvoly do pluhu a oborávají je na všecky strany, a tři nebo čtyři chodí před pluhem, zdvihají vzhůru vinné křoví, aby ho nelámali, neb jest réva velmi dlouhá a ztlúšti jest jako dobrá hůl. Také vinic netyčí. Křoví jest pěkně řady sázené a řídké; proto na všecky strany oborávati se může...

„Betlém jest městečko maličké jako ves, od Jeruzaléma na tři míle. Tu se jest Pán Kristus narodil v jednom údolí, kde jako by tu pivnice byla.“ Martin Kabátník chce zřejmě říct, že to vypadalo jako sklep. „Také to vyzděno bylo po obyčeji sklepovém. Kde Pán Kristus narozený položen byl, tam místo našich jeslí dřevěných jsou koryta vytesaná z kamene alabastrového a mramorového a ta koryta jsou místo žlabů i jeslí, neb tak u nich ten obyčej jest. To koryto, v kterémž dítě Pán Kristus položen byl, jest alabastrové a zšíří může býti dvou loktů, a zdélí, co by čtyři oslové státi u něho mohli...

V tom klášteře jest sedm oltářů pro sedm věr křesťanských. Černých křesťanů jest trojí víra: jedni jsou, jež drží křest, světí sobotu i neděli a ti mají tři štrychy na tváři, propálené hned pod okem. Druzí jsou křesťané, jež drží křest a světí toliko neděli – ti mají dva cejchy neb znamení na tváři. Třetí drží toliko křest a ti nesvětí soboty ani neděle a ti mají jediné znamení na tváři. Čtvrtí křesťané jsou řečtí, jiní Arméni, Římané a tak dále. Každá ta jednota má v tom kostele svůj oltář a všichni na světlo nakládají, neb jest lamp velmi hořících velmi mnoho po kostele a v těch lampách všecko dřevěným olejem pálí, totiž olivovým...

Gaza město leží na hoře písečné a okolo něho jest zahrad množství a v nich ovoce, rozličného dříví, nejvíc myslím dříví mandlového, toho jest tolik, že je jedva očima přehlédnete. Gaza jest město na silnici ejiptské, neveliké jest to město a všech potřeb tam jest dosti, ale všecko draho musí se koupit. Odtud jsme jeli dva dny, i přijeli jsme k jednomu městečku, a neviděli jsme, až jsme do něho vjeli, a to pro dříví daktylové, co na něm daktyle rostou. To palmové dříví jest jako smrk hrubé a vysoké velmi. Kterak jest tlusté u dna, tak i u vrchu znáti jest. To dřevo jest rovné a suku žádného nemá až dovrchu, a teprv v samém vrchu jsou ratolesti palmové okrouhlé. Zdaleka zdá se jako nějaké kolo neveliké, neb když zdaleka se na ně hledí, zdá se jako oháňka. Palma jest vždy zelená. Pravili, že léta padesátého teprv ovoce nese, ve větvoví jsou kola z mejlí, na tom mejlí je daktyl, a to jako chmele. Z jednoho kolečka se jich natrhá dva věrtele. A na tom dříví palmovém daktylovém jest takových kol čtyři nebo pět...