Historie knihy

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů v roce 2017 zakoupila rukopis Book of Mormon, nejstarší dochovanou kopii původního rukopisu. Podle zprávy církev zakoupila text od Komunity Kristovy za 35 milionů dolarů.

Za kolébku klasických vánočních pohlednic považujeme Anglii. V roce 1846 požádal Sir Cole svého přítele, malíře Johna Callcotta Horsleyho, aby mu namaloval vánoční motiv na pohlednici, které pak vytiskli v jeho litografické dílně. První pohlednice obsahovala šťastnou rodinu u štědrovečerního stolu s nápisem Veselé Vánoce a šťastný Nový rok.

Origata je umění dávat v japonském stylu. Jinými slovy je to umění přeloženého balícího papíru. Tak jednoduše lze nazvat japonskou tradici "origata" která je založena na ojedinělém moderním designu, který osloví všechny lidi svou jednoduchostí a krásou tvaru, papíru a struktury.

Incunabule (prvotisk) jsou nejstarší tištěné knihy a definují se jako knihy vytištěná před r. 1500 nebo přesněji do konce roku 1500. Vlastní pojem incunabula, inkunábule je odvozen z lat. slova cunabula=kolébka, (Knihy, které se nově zrodily na svět).

Komenského kniha Orbis Pictus nebo Orbis Sensualium Pictus je podle podle Encyklopedie Britannica "první dětská obrazová kniha". Původně vyšla v Norimberku v roce 1658 v latině a němčině, italsky a francouzsky. V roce 1685 byla vydána v Levoči v latině, němčině, maďarštině a češtině.

Tento známý dekret Privilegium Fridricha II. (Rogera) Sicilského poprvé potvrzuje platnost volby českého krále a vymezuje jeho práva a povinnosti. To znamená, že ustanovuje každého dalšího nástupce po Přemyslu Otakaru I. automaticky králem.

Dante Alighieri, všeobecně známý jako jeden z největších básníků všech epoch a škol literatury, nám zanechal mimořádné svědectví civilizace západního středověku.

Paperback jsou knihy s měkkou vazbou, neboli brožované. Ilustrace jsou většinou na obálce a kniha obsahuje z velké části pouze text. Tento způsob výroby knihy se využívá u titulů s malým nákladem, u prvních vydání knih a testování trhu nebo u literatury brakové, aby se maximálně snížila cena.

Ještě jako malý kluk jsem často slýchával babičku, která s námi žila, jak se na konci týdne ptá mojí maminky, co že bude vařit na neděli. To byl tehdy jediný den, kdy jsme se u oběda sešli většinou všichni. A maminčina odpověď byla vždy poněkud stereotypní. Ještě nevím, babi, ale nevíš, kde mám Sandtnerku?