burian vinnetou Bledé tváře ihned opustí území Apačů
Bledé tváře ihned opustí území Apačů...

Záplava kuchařek a jak hubnout? A za posledních deset let - bujení knih o zdravém životním stylu. Různé země si to jinak pojmenují a potom exportují do zahraničí, protože si myslí, že tam na jejich objevné myšlenky ještě nepřišli. Napadá mě- laggom, šinrin, hygge třeba. Téhle modní vlně se (kromě kuchaření, tetování a nábytku z palet věnují i celá nakladatelství. Celé časopisy.

Potom jsou různé diskusní pořady. Pak kluby,kde léčí zraněné duše a podle toho kolik do svých poznatků přidávají mystiky a nadpřirozena jsou více či méně esoterické.

Bledé tváře už se dostaly tak daleko, že se jim musí říkat, aby se měli rádi – totiž sami sebe! Musejí se to učit.

Nějakou dobu jsem se domníval, že například ono odstoupení od soudného dne, zubu za zub, pokání na kolenou a od pekel a trestů je opravdu něčím novým.

Jenže před nedávnem se mi dostala do ruky knížka O.Sweet Mardena o správném myšlení a užasl jsem! Už jen stručné názvy kapitol mě překvapily – Úspěch a štěstí jsou i pro tebe, Hřích trudnomyslnosti, Bázeň ochromuje atd.

Napadlo mě už několikrát, že ti dnešní světoví bestseleristé opisují jeden od druhého a teď mi najednou došlo, že oni opisují od O.Sweet Mardena! Protože jeho kniha, kterou přeložil Em. Lešehrad vyšla v Praze u Vilímka v r.1926!

Ale – vem čert opisování, když se tím raděním, jak dobře žít, živí dnes tolik lidí, a zřejmě dobře, znamená to co? Poptávku, řekl bych. A jestliže je taková poptávka po radách jak dobře žít, co to znamená?

Možná jen to, že máme najednou – a hodně lidí – čas se tím zabývat.

Jsme vyspalí, najedení, máme většinou střechu nad hlavou a zatím i dost vody. Takže?

Jeden z mnoha nejchytřejších autorů světa ( jak tvrdí nakladatel) cituje jiného nejchytřejšího, přímo titána, (jak tvrdí autor),který radí, abyste si ráno po sobě ustlali postel, a něco si přečetli moudrého např. z Marka Aurelia. Že je to dobrý začátek dne.

Snad jo. Víte, já mám rád polštář a deku především vyvětrané, nejradši jsem, když můžu dát lůžkoviny na chvíli na sluníčko a na vzduch! Ale řekl bych, že on to ten autor nemyslí tak doslova, že to myslí spíš v duchu zákona Obsluhuj se sám, jiným to dovol jen občas, který jsem si do sbírky zákonů asi před dvaceti lety napsal –

Pak vytahuju z knihovny svého Marca Aurelia, římského císaře, jeho Hovory k sobě, otevírám a čtu – Jak si tedy opatříš takový pramen živé vody? Jestliže si v každé době zachováš svobodu myšlení a zároveň shovívavost, prostotu a skromnost…

Inu, leccos může být staré 2000 let a přece – jako když to najdeš.

Některé jiné postupy jak dobře a zdravě žít, popisuje kromě těch titánů u nás třeba Foglar. On byl myslím o malinko skromnější a nazýval to Můj modrý život…jak se ta knížka jmenovala- Když duben přichází? Možná.

Je zvláštní, že se dnes bledé tváře musejí učit dobrému životu.

V nejčastěji vydávané knize na světě stojí psáno – miluj bližního svého jako sebe samého.

Jaká jsou tedy (nejnovější) poučení abyste byli právě in? Cool? Občas jdi do přírody, pozoruj v klidu mraky, tekoucí vodu. Mysli dobré myšlenky a měj v duši radost, že děláš něco i pro druhé.

Uklidni se, ztiš se a naslouchej svému dechu a pak sám sobě. Žij tady a teď. Používej dřevo a přírodní materiály, dodávám já.

Ale ono to nestačí, tyhle všechny rady je třeba si osvojit i na podvědomé úrovni! Trénovat to! Opakuju - nestačí jen vyslechnout moudrou radu a přijmout ji na vědomé úrovni. Protože nutné je přemluvit své vlastní podvědomí, ukecat ho a přesvědčit. Tady teprve ta vlastní práce na novém životě začíná. Se sebou. Může trvat dost dlouho.

Tak my se dnes učíme mít se rádi, učíme se to, abychom…abychom mohli mít rádi i druhé.

Kam jsme to došli až, bledé tváře, že se to musíme učit?


Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina