skvoreckeho cena
Ta kniha je zvláštní, je tlustá a drží se v žebříčcích na vrcholu, odpověděl Českému rozhlasu předseda poroty ceny Karfík na otázku proč knihu vybrali. Myslím, že nic tak dokonale nepopisuje úroveň této ceny. Blahopřejeme celé porotě!

Ano, zděšení, ale ne vzhledem k oceněným umělcům, ale k instituci a člověku, který ceny předává. Současná nekulturní ministryně kultury a bývalá vychovatelka Alena Hanáková a nanejvýš přihlouplá politika MK je totiž odrazem současného stavu kultury, který mi velmi připomíná doby socialismu, kdy o kultuře rozhodovali lidé nekompetentní, nevzdělaní a poplatní rozkazům jakési ideologie.

 

Jedna z mála oceněných osobností, s kterou by byl spokojen i sám Jaroslav Seifert. Vladimír Binar je totiž skromný a pracovitý člověk, který je znám svým podivem nad nesmyslem tzv. literárních cen. Sám to přiznává v rozhovoru s nechápající pani Myškovou z Českého rozhlasu, a proto je navíc ještě mnoha lidem sympatický. O cenách řekl: Já si myslím, že básník nemá dostávat žádné ceny, protože by to od něho odvanulo imaginaci. ...pro mě je to neštěstí...

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton