magnesia litera symbol

Zcela otevřeně řečeno: tuto cenu nepřijmu. Jsem zaskočen tím, čeho jsem byl v průběhu večera svědkem. Nevěděl jsem, co mě tu čeká, ale to, čemu jsem musel přihlížet, je pitomost. Tohle prohlásil Marcel Reich-Ranicki, osobnost něměcké literární kritiky, když odmítnul veřejně převzít cenu za celoživotní dílo v roce 2008 na podobné tv show, jako byla letošní Magnesia. No, bylo by to v Česku hezké gesto.


Ano, byla to fraška  a dokonce s úpěnlivou snahou ji skutečně udělat.
Sdružení Litera připravilo opět báječný Kabaret s Aňou Geislerovou, která národu duchaplně prozradila, že musíme jít s dobou a tudíž jakákoliv pokleslost v literatuře je přípustná. A podle smíchu v obecenstvu, má asi pravdu.

Nemá proto smysl

se rozepisovat o přiblblém scénáři, nemá smysl se zamýšlet nad anglickým textem písniček u české literární ceny, nemá smysl se zamýšlet, co musí spolknout český autor, aby se jeho knih prodalo o pár desítek kusů víc. Nemá rovněž smysl kritizovat trapné politické agitky hérečky, což opravdu korespondovalo s její podstatou víc, jak všechny její předešlé pokusy o legraci.
Možná má ale smysl zamyslet se nad tím, komu byl smích v hledišti určen. Tam by naděje mohla být, zvláště když obecenstvo bylo svědkem sebekritické poznámky herečky, že pochybuje, že bych se ještě kdy v životě dovzdělala. Tohle určitě nebyla nadsázka. Myslím, že tahle věta Aně výjimečně sluší, ale fakt nevím, kdo se tomu smál.

geislerovaA tak z řady nominovaných knih, které jsou opravdu, ale opravdu hezkou vizitkou české literární kritiky,
vyčnívá k literárnímu nebi řada zajímavých knih. Přesto bych si dovolil poukázat na autory, jejichž poslední knihy jsou nepochybným přínosem. Je jím legenda české literatury Pavel Šrut, dále kniha nakladatelství Prostor, Spisy Milady Součkové, Ivan Klíma s knihou Moje šílené století a Iva Procházková s knihou Nazí, která bohužel nebyla díky nominaci na Magnesii pro změnu nominovaná na Zlatou stuhu. Prý proto, aby se dostalo na víc autorů. Poznámka: Zlatá stuha je prosím taky SOUTĚŽ, ale o nejlepší knihu pro děti a mládež a není to kádrování či rozdělování podle sazebníku Ministerstva kultury.

Skončeme proto raději parafrází autora knihy Snídaně u Tiffanyho:

Literatura jsou jenom klepy, záleží jen na úhlu pohledu, který je nepochybně ovlivněm myšlením. Po tomto večeru je proto jasné, že česká literatura je konečně na svém červeném výsluní a má všeho dostatek. Jen těch mozků se nějak nedostává. Ale to je nemoc celé společnosti.

Photocredit: Magnesia Litera web
Fraška on-line: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21056225680-magnesia-litera-2010/


Inspirující myšlenky...

Všeobecné státní vzdělání je pouze výtvorem, jehož účelem je vymodelovat lidi tak, aby byl jeden přesnou kopií druhého: a vzorem, podle kterého je modeluje, je ten, který vyhovuje převládající moci ve vládě, ať už je to monarcha, aristokracie, nebo většina žijící generace; úměrně tomu jak je efektivní, ustavuje despotismus nad myslí, která vede přirozenou tendencí k nadvládě nad tělem.
John Stuart Mill