kanon 100

Český rozhlas Vltava oznámil vítěze posluchačského hlasování, které probíhalo v září a říjnu 2018 s cílem pojmenovat nejoblíbenější umělecká díla posledních 100 let. Absolutním vítězem ankety Kánon100 se stalo Osvobozené divadlo Jiřího Voskovce a Jana Wericha.
Ankety se účastnilo cca 3500 lidí, kteří se rozhodovali mezi díly nominovanými 122 odborníky.

Samozřejmě, že po shlédnutí výsledků je třeba brát anketu s nadhledem i s úsměvem. Místy je vidět jaká skupina lidí asi hlasovala, (viz divadlo, hudba) takže objektivita není zcela na místě. Každopádně většina děl je opravdu kvalitní a patří mezi nejlepší umělecká díla, která v české kotlině vznikla. S úspěchem ale lze pochybovat o termínu "nejoblíbenější". Např. Janáček je velmi náročný na pochopení a poslech a asi těžko je mezi lidmi nejoblíbenější. Rovněž předdefinování hodnocených děl odborníky je silně omezující a znamená ne zcela objektivní přístup.

Kompletní výsledky ankety Kánon 100

Film

Spalovač mrtvol, režie: Juraj Herz
Hoří, má panenko, režie: Miloš Forman
Markéta Lazarová, režie: František Vláčil

Divadlo

Jan Werich a Jiří Voskovec – Osvobozené divadlo
Václav Havel
Divadlo Husa na provázku

Hudební skladba

Leoš Janáček: Sinfonietta
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 4
Leoš Janáček: Glagolská mše

Opera

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky
Leoš Janáček: Věc Makropulos
Bohuslav Martinů: Řecké pašije

Próza

Karel Čapek: Válka s mloky
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
Milan Kundera: Žert

Kritické a esejistické dílo

Václav Havel: Moc bezmocných
Jan Patočka: Kacířské eseje o filozofii dějin
Karel Čapek: Marsyas

Básnická sbírka

Jaroslav Seifert: Býti básníkem
Ivan Martin Jirous: Labutí písně
Vladimír Holan: Noc s Hamletem

Výtvarné umění

František Kupka: Dvoubarevná fuga
Jan Zrzavý: Kleopatra II
Josef Sudek: Pohled z okna mého ateliéru

Stavba

Hotel a vysílač na Ještědu – Liberec, Karel Hubáček
Vila Tugendhat – Brno, L. Mies van der Rohe
Emauzy – Praha, František Maria Černý

Design

Automobil Tatra 77 – Hans Ledwinka, Erich Übelacker
Tramvaj T3 – František Kardaus
Ladislav Sutnar: Čajový servis z varného skla

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn