kanon 100

Český rozhlas Vltava oznámil vítěze posluchačského hlasování, které probíhalo v září a říjnu 2018 s cílem pojmenovat nejoblíbenější umělecká díla posledních 100 let. Absolutním vítězem ankety Kánon100 se stalo Osvobozené divadlo Jiřího Voskovce a Jana Wericha.
Ankety se účastnilo cca 3500 lidí, kteří se rozhodovali mezi díly nominovanými 122 odborníky.

Samozřejmě, že po shlédnutí výsledků je třeba brát anketu s nadhledem i s úsměvem. Místy je vidět jaká skupina lidí asi hlasovala, (viz divadlo, hudba) takže objektivita není zcela na místě. Každopádně většina děl je opravdu kvalitní a patří mezi nejlepší umělecká díla, která v české kotlině vznikla. S úspěchem ale lze pochybovat o termínu "nejoblíbenější". Např. Janáček je velmi náročný na pochopení a poslech a asi těžko je mezi lidmi nejoblíbenější. Rovněž předdefinování hodnocených děl odborníky je silně omezující a znamená ne zcela objektivní přístup.

Kompletní výsledky ankety Kánon 100

Film

Spalovač mrtvol, režie: Juraj Herz
Hoří, má panenko, režie: Miloš Forman
Markéta Lazarová, režie: František Vláčil

Divadlo

Jan Werich a Jiří Voskovec – Osvobozené divadlo
Václav Havel
Divadlo Husa na provázku

Hudební skladba

Leoš Janáček: Sinfonietta
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 4
Leoš Janáček: Glagolská mše

Opera

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky
Leoš Janáček: Věc Makropulos
Bohuslav Martinů: Řecké pašije

Próza

Karel Čapek: Válka s mloky
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
Milan Kundera: Žert

Kritické a esejistické dílo

Václav Havel: Moc bezmocných
Jan Patočka: Kacířské eseje o filozofii dějin
Karel Čapek: Marsyas

Básnická sbírka

Jaroslav Seifert: Býti básníkem
Ivan Martin Jirous: Labutí písně
Vladimír Holan: Noc s Hamletem

Výtvarné umění

František Kupka: Dvoubarevná fuga
Jan Zrzavý: Kleopatra II
Josef Sudek: Pohled z okna mého ateliéru

Stavba

Hotel a vysílač na Ještědu – Liberec, Karel Hubáček
Vila Tugendhat – Brno, L. Mies van der Rohe
Emauzy – Praha, František Maria Černý

Design

Automobil Tatra 77 – Hans Ledwinka, Erich Übelacker
Tramvaj T3 – František Kardaus
Ladislav Sutnar: Čajový servis z varného skla


Inspirující myšlenky...

Já knihy nepíšu, ale prožívám. Jsem v každém okamžiku se svým hrdinou a neustále se ptám, co by udělal on a co jeho okolí, a to se pak snažím skloubit do jednoho dějového celku. Ale pokud povaha lidí předem vymyšlenému ději neodpovídá, raději změním děj, protože nechci znásilňovat své hrdiny. Když jsem psal svou první detektivku, předem jsem si vymyslel, jak bude děj vypadat a kdo je vrahem. Jakmile jsem ale začal psát, postavy se začaly bouřit, a tak jsem to nechal na nich. Nakonec byl jako vrah odhalen někdo jiný, než jsem původně plánoval. A tohle řešení je mnohem lepší.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik