jungmannova cena

Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad loňského roku obdržela Anežka Charvátová za překlad románu ze španělštiny. Tím byla kniha Roberta Bolaňa nazvaná 2666.


Jak jsme se z tisku dozvěděli, je tato cena udělována na počest sv. Jeronýma, katolíky ustanoveného tzv. ochránce překladatelů.  A nutno dodat, že takový přívlastek působí víc než komicky nebo spíš katolicky. Inu je vidět, že obavy o tom, že církevní restituce budou měnit kulturní českou tvář, byly už před rokem oprávněné. Je možná na místě, aby organizátoři upravili pro příští rok podmínky a zařadili i novou cenu pro katolického překladatele.

Další ceny získali:

Jan Jeništa za překlad románu Michaela Witkowského Královna Barbara z polštiny, který vydalo nakladatelství Fra,
Jitka Lukešová za překlad románu Giba Mihaesca Ruska (nakladatelství Havran), který převedla z rumunštiny.
Prémii Tomáše Hrácha pro mladého překladatele dostal Čeněk Matocha
za překlad románu Johna Hardinga Florence a Giles (nakladatelství Plus) z angličtiny.

Do síně slávy byla zapsána germanistka Věra Koubová, známá překlady díla Franze Kafky. Přeložila jeho Deníky 1913-1923, Deníky z cest, povídku Topič či Dopisy Mileně, ale také například Novalisovy aforismy Zázračná hra světa, několik prací Friedricha Nietzscheho.


Inspirující myšlenky...

V síti televizních stanic už se uskutečnilo globální propojení – ať kdekoli na světě zvolíte kterýkoli programový kanál, vyvalí se na vás bohužel stejný veletok blbosti. Vysílání řízené komerčními interesy většinou oslovují spodní polovinu těla – břicho a žlázy. Potlačuje kulturu ve jménu zábavy. Kultura totiž znamená kultivaci. Bylo by záhodno oslovovat srdce a mozek. Namísto toho vás mají nasytit a ukojit pokleslí baviči svými vyčpělými anekdotami a záplava soutěží, v nichž se hraje o prachy, a mají vás „informovat“ zlomkovité zprávy z černé kroniky. Což všechno se upíná k hlavnímu cíli, vrcholu, ose, účelu mihotání – k spotřebním reklamám. Jde o spontánní nebo cílevědomou debilizaci?
Zdeněk Mahler