jungmannova cena

Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad loňského roku obdržela Anežka Charvátová za překlad románu ze španělštiny. Tím byla kniha Roberta Bolaňa nazvaná 2666.


Jak jsme se z tisku dozvěděli, je tato cena udělována na počest sv. Jeronýma, katolíky ustanoveného tzv. ochránce překladatelů.  A nutno dodat, že takový přívlastek působí víc než komicky nebo spíš katolicky. Inu je vidět, že obavy o tom, že církevní restituce budou měnit kulturní českou tvář, byly už před rokem oprávněné. Je možná na místě, aby organizátoři upravili pro příští rok podmínky a zařadili i novou cenu pro katolického překladatele.

Další ceny získali:

Jan Jeništa za překlad románu Michaela Witkowského Královna Barbara z polštiny, který vydalo nakladatelství Fra,
Jitka Lukešová za překlad románu Giba Mihaesca Ruska (nakladatelství Havran), který převedla z rumunštiny.
Prémii Tomáše Hrácha pro mladého překladatele dostal Čeněk Matocha
za překlad románu Johna Hardinga Florence a Giles (nakladatelství Plus) z angličtiny.

Do síně slávy byla zapsána germanistka Věra Koubová, známá překlady díla Franze Kafky. Přeložila jeho Deníky 1913-1923, Deníky z cest, povídku Topič či Dopisy Mileně, ale také například Novalisovy aforismy Zázračná hra světa, několik prací Friedricha Nietzscheho.

Inspirující myšlenky...

Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román