jungmannova cena
Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad uplynulého roku získal Vladimír Medek za překlad ze španělštiny: Antonio Muňoz Molina Polský jezdec.

Mimořádnou tvůrčí odměnu porota udělila  Miloslavu Uličnému za překlad ze španělštiny: Pražské romancero (vyd. Argo).

Tvůrčí ocenění získaly:
Lenka Bukovská, Mariana Fisher za překlad z hebrejštiny: David Grossman Přijde kůň do baru (vyd. Mladá fronta),
Šárka Grauová za překlad z portugalštiny: Lima Barreto Smutný konec Policarpa Quaresmy (Triáda),
Kateřina Hilská za překlad z angličtiny: Jane Austenová Rozum a cit (vyd. Slovart),
Kateřina Šimová za překlad z ruštiny: Michail Osorgin Příběh jedné moskevské ulice (vyd. Prostor),
Lada Weissová za překlad z portugalštiny: José Saramago Putování jednoho slona (Albatros Plus).

Do Síně slávy byla uvedena anglistka Jarmila Emmerová.

Při této příležitosti bylo  Robertu Roreitnerovi předáno  Stipendium Hany Žantovské (donátorů Ireny Murray Žantovské a Michaela Žantovského) na překlad  Pindarových Pýthijských zpěvů z klasické řečtiny (vydá Academia).

Krameriův vinš za dlouholetou režii pořadů o literárním překladu a překladatelích převzala Hana Kofránková.

Inspirující myšlenky...

Britský premiér David Lloyd George, řekl velkou pravdu už v roce 1916, tedy v době, kdy zuřil nejkrvavější konflikt, jaký lidstvo do té doby zažilo: „Kdyby lidé znali skutečnou pravdu, tak by válka skončila hned zítra. Ale oni tu pravdu samozřejmě neznají, ani ji znát nemohou" Tento výrok je dnes mnohem aktuálnější, protože lze k němu dodat. A chtějí vůbec znát pravdu?