jungmannova cena
Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad uplynulého roku získal Vladimír Medek za překlad ze španělštiny: Antonio Muňoz Molina Polský jezdec.

Mimořádnou tvůrčí odměnu porota udělila  Miloslavu Uličnému za překlad ze španělštiny: Pražské romancero (vyd. Argo).

Tvůrčí ocenění získaly:
Lenka Bukovská, Mariana Fisher za překlad z hebrejštiny: David Grossman Přijde kůň do baru (vyd. Mladá fronta),
Šárka Grauová za překlad z portugalštiny: Lima Barreto Smutný konec Policarpa Quaresmy (Triáda),
Kateřina Hilská za překlad z angličtiny: Jane Austenová Rozum a cit (vyd. Slovart),
Kateřina Šimová za překlad z ruštiny: Michail Osorgin Příběh jedné moskevské ulice (vyd. Prostor),
Lada Weissová za překlad z portugalštiny: José Saramago Putování jednoho slona (Albatros Plus).

Do Síně slávy byla uvedena anglistka Jarmila Emmerová.

Při této příležitosti bylo  Robertu Roreitnerovi předáno  Stipendium Hany Žantovské (donátorů Ireny Murray Žantovské a Michaela Žantovského) na překlad  Pindarových Pýthijských zpěvů z klasické řečtiny (vydá Academia).

Krameriův vinš za dlouholetou režii pořadů o literárním překladu a překladatelích převzala Hana Kofránková.


Inspirující myšlenky...

Lidstvo zcela evidentně spěje k úpadku: Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Tzv. konzumní společnost ve své podstatě nemá čas nic konzumovat. Jejím skutečným, byť skrytým cílem není spotřeba, ale výroba. Proto je potřeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, které ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce, ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to znamená zvířeti, které v něm přebývá.
Georges Bataille, Svrchovanost