jungmannova cena
Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad uplynulého roku získal Vladimír Medek za překlad ze španělštiny: Antonio Muňoz Molina Polský jezdec.

Mimořádnou tvůrčí odměnu porota udělila  Miloslavu Uličnému za překlad ze španělštiny: Pražské romancero (vyd. Argo).

Tvůrčí ocenění získaly:
Lenka Bukovská, Mariana Fisher za překlad z hebrejštiny: David Grossman Přijde kůň do baru (vyd. Mladá fronta),
Šárka Grauová za překlad z portugalštiny: Lima Barreto Smutný konec Policarpa Quaresmy (Triáda),
Kateřina Hilská za překlad z angličtiny: Jane Austenová Rozum a cit (vyd. Slovart),
Kateřina Šimová za překlad z ruštiny: Michail Osorgin Příběh jedné moskevské ulice (vyd. Prostor),
Lada Weissová za překlad z portugalštiny: José Saramago Putování jednoho slona (Albatros Plus).

Do Síně slávy byla uvedena anglistka Jarmila Emmerová.

Při této příležitosti bylo  Robertu Roreitnerovi předáno  Stipendium Hany Žantovské (donátorů Ireny Murray Žantovské a Michaela Žantovského) na překlad  Pindarových Pýthijských zpěvů z klasické řečtiny (vydá Academia).

Krameriův vinš za dlouholetou režii pořadů o literárním překladu a překladatelích převzala Hana Kofránková.


Inspirující myšlenky...

Slavnostní oběť – akt vytvářející posvátno – je toho příkladem. Ve své nejvyšší (a také nejčastější) formě je oběť rituálním odsouzením člověka nebo zvířete k smrti. V dávnověku mohlo být i samo usmrcení zvířete předmětem zákazu, čímž by se zdůvodnily vražedné usmiřovací rituály. Dnes je postihováno všeobecným zákazem pouze usmrcení člověka. Právě pomocí této oběti je možné podílet se na zločinu, jenž se takto stává společným zločinem všech účastníků: jde o svaté přijímání.
Georges Bataille, Erotika, opora morálky