binar vladimir knihaJedna z mála oceněných osobností, s kterou by byl spokojen i sám Jaroslav Seifert. Vladimír Binar je totiž skromný a pracovitý člověk, který je znám svým podivem nad nesmyslem tzv. literárních cen. Sám to přiznává v rozhovoru s nechápající pani Myškovou z Českého rozhlasu, a proto je navíc ještě mnoha lidem sympatický. O cenách řekl: Já si myslím, že básník nemá dostávat žádné ceny, protože by to od něho odvanulo imaginaci. ...pro mě je to neštěstí...

Přesto obdržel již několik cen za své literární práci i dílo.  Tou poslední je právě Seifertova cena. A zcela zaslouženě.

O knize Číňanova pěna

Souborné vydání tří próz – Měsíc ve žních, Dimanche à Paris a Číňanova pěna. Jejich dění se odehrává ve velmi různých a odlišných přírodních i lidských prostředích – v českém (moravský venkov, Praha), francouzském (Paříž, Provence) a polynéském (Tahiti). Číňanova pěna získala Cenu Česká kniha 2012.

Tyto různorodé scenérie tak vytvářejí ve svém prokomponovaném celku barvitou a členitou fresku, celistvý obraz světa v jeho mámivé a poutavé podobě, ale zároveň ho přes jeho světelnost a vábivost odhalují jako tajemný labyrint.
„Malá mondscheinsonate či sonata quasi una fantasia“, jak V. Binar dnes přítomnému souboru říká, vznikala v letech 1970–2010. Dvojpólovost lidského života, jeho rozklenutí mezi zrození a zánik, vyjadřuje v Číňanově pěně měsíc, jehož neustálé proměny a obnovování od novu k úplňku jsou zhmotněním a symbolem prolínání skutečnosti a snu, stejně jako zrození a zániku, a proto měsíc prostupuje celou knihou jako její ústřední motiv a svorník.

Cena Jaroslava Seiferta se udílí za vynikající slovesné dílo zveřejněné v posledních třech letech, případně i za dílo celoživotní. Laureáta vyhlašuje Nadace Charty 77 každoročně 22. září, v předvečer Seifertových narozenin.

O udělení letošní ceny rozhodla porota pod vedením literárního historika a kritika Michala Bauera. V porotě zasedli Pavel Dominik, Libuše Heczková, Marie Jirásková, Jiří Peňás, Michael Špirit, Daniel Vojtěch a Jiří Zizler a bez hlasovacího práva František Janouch, předseda správní rady Nadace Charty 77.


Inspirující myšlenky...

A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jakobych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si z mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971