Také on má nyní své tajemství. Jmenuje se nenávist, bezmocná nenávist k nim oběma. Edgarův neklid byl tentam. Konečně se kochal čistým, jasným citem: nenávistí a nepokrytým nepřátelstvím. Ale rty byly dál tvrdé. Věznily za zuby tajemství nenávisti. Jeho nenávist vycenila zuby. Jeho nenávist byla vypočtena na dlouhou dobu a neodkryla jediné zranitelné místo. Čím nevolněji se cítili, tím nasycenější blažeností zářily jeho oči, tím vyzývavější byla jeho radost. V nenávisti se naučíme mnohému a rychle. Nenávist zocelila jeho dětskou sílu. Nechápal vůbec už život od té doby, co viděl, že slova, za nimiž předpokládal skutečnost, jsou pouhé barevné bubliny, jež se nafouknou a rozplynou vniveč. Chlapec, který se potom vrátil do hotelu, byl někdo jiný. Byl chladný a jednal uvážlivě. Pak připravoval zúčtování! A čekal trpělivě, bez sebemenšího neklidu. Žádné tušení je nevarovalo, že nahoře v temné spleti větví je sledován každý jejich krok a že je s veškerou silou nenávisti a zvědavosti obemyká svým spárem dvojice očí.
Stefan Zweig, Mučivé tajemství

Nejčtenější knihy a články za posledních 30 dní.

Myšlenky z knih

Kdo jsem? Nikdy ne ten, kdo myslím... Protože tu jsem i když nemyslím.
Eckhart Tolle