ctenarstvi u mladych lidi

Necítím se být povolaným na to, abych se stavěl do pozice moudrého rádce. Rád diskutuji o literatuře, zejména s mladými lidmi nezkaženými spoustou znalostí o dějinách a autorech. Rád se ptám, stejně jsem rád, když se ptají mě. Vždyť položená otázka učiteli je v podstatě projevem důvěry a tichých díků. Patos stranou. Vždy mě zamrzí, když se dozvím od kolegů, jak se něco nedá, že děcka to nebaví a že v podstatě jde o marnou práci, neboť i tak utečou k filmu nebo k hudbě. A literatura zůstane kdesi na střeše. Zkusím proto ve zkratce:

1. Čtěte knihy.
To je samozřejmé, řekne i laik. Doplňuji tedy: čtěte literaturu tak, aby vás při tom viděli žáci, například tehdy, když máte dozor na chodbě, když vládne přestávková pohoda (pokud nevládne, učitel soustředěný na text jí alespoň trochu pomůže na svět). Zde platí známá Jungova teze o tom, že děti vychovává to, co dospělý dělá, ne to, co říká. Učitel s knihou může být v očích žáků velmi zajímavým obrázkem. Aha, už zase si čte! Co čte? Proč to čte? O čem to je? Otázky, které se vynoří, nejednou dostanou podobu nahlas položené otázky. A vedete dialog a doporučujete, a vysvětlujete. A vychováváte. (Inspektoři by asi namítali, ale ty rozhovory, které jsem takto absolvoval, jsou k nezaplacení, protože ve třídě je to jaksi jiné.)

2. Čtěte jim.
Pamatuji si ze studentských dob na ty trapné chvíle, kdy jsme na pokračování četli úryvek z čítanky. Když se dostal na řadu spolužák, kterému čtení moc nešlo, my ostatní jsme netrpělivě čekali, kdy bude vyvolán někdo další, protože je to pomalé, abychom se už konečně pohnuly. Je výhodné, když text přečte nahlas sám učitel. Počítám, že učitel zvládá působivé čtení poezie i prózy. Při poezii to může být opravdu bomba; poetický text je obvykle kratší, členitější, jeho hodnota je zejména v jazyku. A přednesem můžeme ukázat na silné místa básně i na to, co pro nás jako lidi báseň znamená. A próza? Výbušnost dialogů, atmosféra vyprávění, síla vnitřního monologu - to vše se učiteli nabízí, aby z mrtvého textu na papíře udělal živý příběh lidského osudu.

3. Nechte je mluvit.
Literární text není matematický příklad s jedním řešením. Vyžaduje citlivý a otevřený přístup. Literární text - je opravdu hodnotný - vyzývá k otázkám, k úvahám, k dialogu. Spisovatelé jsou našimi skvělými kamarády, kteří mohou vychovávat s námi i bez nás. Jejich díla jsou jakýmsi softwarem naší práce. A mladí - zvlášť středoškoláci - rádi si povídají, ochotně diskutují, je to přece jejich věková danost. Poskytněte jim příležitosti říct, co si myslí, proč se jim text líbí nebo nelíbí, jak na ně báseň zapůsobila, jak rozumějí myšlenkám a činům silných i slabých charakterů v próze. I pro učitele může být žák, který hovoří o básni či příběhu, velmi přínosný. Otevírá to, na co učitel sám jako čtenář nepřišel. (Od počátku své učitelské cesty nosívám do tříd báseň Mikuláše Kováče Vlas. Ani jednou jsem nezažil situaci, v níž by žáci báseň vysvětlili stejně. Navlas stejně. Vždy odhalí novou polohu, vždy nahmatají nečekaný citový bod. I proto může být učení literatury zajímavé a tvůrčí. Literatura opravdu není násobilka.

4. Poslouchejte hudbu.
Když jsem byl dítě, četl jsem si při hudbě. Některé melodie z těch dob mi dodnes připomenou velmi konkrétní události a místa v literárních dílech. Hudební paměť funguje skutečně fantasticky. Proč ji nevyužít i ve škole? Proč ji nevyužít, pokud máme dnes k dispozici bohaté zdroje hudební produkce? Čtete Jarošovu povídku Menuet? Co tak Boccheriniho Minuetto? Čtete Havrana od Edgara Poa? Co tak Black Sabbath? Čtete bítniky? Snadno doplníte sami. Že to bude vyrušovat? Naopak, posílíte zážitek.

5. Pište s nimi.
A nejtěžší na konec. Ukažte, že jste tvořiví. Při čtení maturitních slohů jsem se vícekrát zamyslel, co a jak bych psal já. Samozřejmě, nemusíte psát rovnou celý sloh. Jsou i kratší formy. Zadáte napsat jednoduchou báseň, napište ji i vy. Zadáte vytvořit působivou metaforu, neotálejte a stylizujte spolu se svými žáky. Zadáte povídání s detektivní zápletkou, vžijte se do role kriminalistu a bavte se psaním. Oni se budou bavit s vámi. Pokud ukážete, že zvládáte to, co chcete od nich, posílíte svou přirozenou autoritu. Zjistí, že ten jejich učitel je vlastně chytrý a moudrý člověk. Nestojí to za to?

Karel Dvořák, blog https://kareldvorak.blog.sme.sk/