vzdelavani skola

Na podzim 2011 učil na Stanfordu Peter Norvig se Sebastianem Thrunem předmět umělá inteligence, který navštěvovalo 175 studentů v místě univerzity... a přes 100 000 dalších skrze interaktivní webovou aplikaci. Nyní s námi sdílí, co se naučil o vyučování v „globální třídě“.


Záznam přednášky:

Všichni jsme zároveň žáci i učitelé. Toto jsem já, podněcován mým prvním učitelem, mojí maminkou. A toto jsem já, jak přednáším úvod do umělé inteligence 200 studentům na Stanfordské univerzitě.

Třída i já jsme si přednášku užili, ale došlo mi, že zatímco téma přednášky je pokročilé a moderní, způsob učení není. Vlastně používám stejnou technologii jako při této hodině ve 14. století. Všimněte si učebnice, mudrce za katedrou a spícího kluka vzadu. (smích) Přesně jako dnes...

A tak jsme si s kolegou Sebastianem Thrunem řekli, že musí existovat lepší způsob. Dali jsme si za úkol vytvořit on-line kurz, který bude stejně nebo více kvalitní jako naše předměty na Stanfordu, ale bude zdarma pro všechny na světě.

Kurz jsme oznámili 29. července a během dvou týdnů se přihlásilo 50 000 lidí. To poté vzrostlo na 160 000 studentů z 209 zemí. Uchvátilo nás mít takové publikum a jen trošičku jsme se strachovali, že jsme neměli dokončenou přípravu. (smích)

 

A tak jsme se do toho pustili. Studovali jsme, co jiní vypracovali, co jsme mohli zkopírovat nebo změnit. Benjamin Bloom ukázal, že učení jeden jednoho funguje nejlépe, a tak jsme se to snažili napodobit, tak jako já s mojí maminkou, přestože jsme věděli, že to bude jeden na tisíce. Tady mě natáčí kamera, jak mluvím a kreslím na kus papíru.

Jeden ze studentů řekl: „Bylo to jako sedět v baru s opravdu chytrým kamarádem, který vysvětluje něco, co ti zatím nedošlo, ale velmi brzo dojde.“ A to je přesně to, oč nám šlo.

Takže... na Khan Academy jsme viděli, že krátká 10 minut dlouhá videa fungují mnohem lépe, než se snažit nahrát hodinovou přednášku a pustit ji na malé obrazovce. My jsme se rozhodli dělat videa ještě kratší a více interaktivní. Naše typické video má dvě minuty. Někdy je kratší, nikdy není delší než šest minut, a potom pauzneme na kvizovou otázku, aby se student cítil jako při opravdové individuální hodině. Tady vysvětluji, jak počítač užívá anglickou gramatiku k rozebírání vět, a teď přichází pauza a student se musí vyjádřit, rozumět a zaškrtnou správná políčka, než bude pokračovat.

Studenti se učí nejlépe, když aktivně procvičují. Chtěli jsme je zaujmout... aby se vypořádali s nejasnostmi, a vést je, aby si klíčové myšlenky urovnali sami. Většinou se vyhýbáme otázkám jako: „Tady je rovnice, teď mi řekni hodnotu Y, když X se rovná dvěma.“ Preferujeme otevřené otázky.

Nějaký student napsal: „Teď vidím Bayesovské sítě a příklady teorie her všude, kam se podívám.“ A taková odpověď se mi líbí. To je přesně to, o co jsme usilovali. Nechtěli jsme, aby si studenti pamatovali vzorečky. Chtěli jsme změnit způsob, kterým pohlíží na svět. A to se nám podařilo. Nebo bych možná měl říct... studentům se to podařilo.

A je to trochu ironie, že jsme se vydali rozvrátit tradiční výuku, a přitom je námi vytvořený on-line kurz mnohem podobnější tradičním třídám než ostatní on-line kurzy. Ve většině z nich jsou videa dostupná neustále. Můžete je shlédnout, kdy chcete. Ale když to můžete udělat kdykoliv, znamená to, že to můžete udělat zítra. A když to můžete udělat zítra, tak... se k tomu také nemusíte dostat nikdy. (smích)

A tak jsme opět oživili vynález termínů. (smích) Video jste mohli zhlédnout kdykoliv během týdne, ale na konci týdne jste museli mít úkol hotový. To motivovalo studenty pokračovat a také to znamenalo, že každý pracoval na tom samém problému v ten samý čas, takže když jste šli do diskuzního fóra, mohli jste dostat odpověď od „spolužáků“ v řádu minut. Ukážu vám některá ta fóra. Většinu z nich si studenti organizovali sami.

Od Daphna Kollera a Andrew Nga jsme se naučili koncept „obracení“ kurzu. Studenti sledují videa sami, a potom se sejdou, aby je prodiskutovali. Od Erica Mazura jsem se dozvěděl o „výuce od spolužáků“, a to že spolužáci můžou být ti nejlepší učitelé, protože oni jsou ti, kteří si pamatují, jaké to je nerozumět. Sebastian a já jsme to už částečně zapomněli. Samozřejmě jsme nemohli mít třídní diskuzi s desítkami tisíc studentů, a tak jsme podněcovali vznik takový fór a starali jsme se o ně.

A konečně od Teach For America jsem se naučil, že kurz není primárně o informacích. Důležitější je motivace a odhodlání. Bylo zásadní, že studenti viděli, že jsme pro ně tvrdě pracovali a že se všichni navzájem podporovali.

Kurz běžel 10 týdnů a na konci zhruba polovina ze 160 000 studentů zhlédla alespoň jedno video týdně a přes 20 000 jich dokončilo všechny úkoly, což jim zabralo od 50 do 100 hodin. Obdrželi toto prohlášení o splnění.

A co jsme se z toho naučili? No... vyzkoušeli jsme nějaké staré a nějaké nové nápady a dali je dohromady, ale stále tu jsou další k vyzkoušení. Sebastian teď učí jeden kurz, já mám jeden na podzim. Stanford Coursera, Udacity, MITx a ostatní mají další kurzy naplánované. Je to velmi vzrušující doba.

Ale pro mě ta nejvíce vzrušující část jsou data, které shromažďujeme. Sbíráme tisíce interakcí na studenta a na třídu... miliardy interakcí celkem. A ty teď můžeme začít analyzovat, a až se z nich poučíme, experimentovat... a s tím přijde ta pravá revoluce. A výsledek budete moci vidět jako novou generaci úžasných studentů. (potlesk)

 

Translated into Czech by Petr Tichý
Reviewed by Karel Hoch