oko sit
Když se podíváme z okna, vidí oko jen barevné skvrny, až mozek těm skvrnám přiřadí nějaké pojmy, obrazy: tohle je strom, tohle obloha, tamto letící pták, a potom, tohle je javor, dub, bříza, čáp, vlaštovka, to už je otázka znalostí a zkušeností. Někdo dokáže uvidět jen stromy, jiný i celý les. Pokud přístroj není naladěn na správnou frekvenci a nefunguje mu ten správný systém kódování, respektive dekódování, tak přestože je vysílán signál, který může dekódovat jako barevný obraz se zvukem, bude mu mozek přehrávat jen černobílý obraz, místy bude vypadávat zvuk, nebo se na tu frekvenci nedokáže naladit vůbec.

To je o tom, že znalosti znamenají moc, a tuto moc musíme neustále brát do svých rukou.
Pokud se odmítneme těm kódům naučit, pokud budeme odmítat samotnou jejich existenci, nikdy tu samozvanou „elitu“ neporazíme. Společnost je složitý sociální supersystém, aby se v něm člověk dokázal orientovat, chodí mimo jiné i do školy, kde by se tomu měl naučit. Pokud mu škola ty správné kódy/znalosti neposkytne, bude neustále v nevýhodě oproti těm, kteří takové kódy obdrží.
Navíc má „elita“ silnou zdrojovou základnu, o kterou se může neustále opírat a má tak oproti běžným lidem další výhodu.

Kdysi se rozpoutala diskuse na téma symbolů, náznaků, kterými mohou být i čísla, zda nějaká určitá čísla v médiích mohou být nositeli pokynů, instrukcí, prostě důležitých informací, podle kterých by se „elity“ mohly orientovat ve zdánlivě stejném prostředí jinak než obyčejní lidé. Vždyť by si toho ti obyčejní nakonec museli všimnout?
Ve filmu Sedmnáct zastavení jara měli Rusové ve Švýcarsku svůj ilegální byt, kam chodili jejich agenti se zprávami, pro další úkoly… no prostě komunikační řídicí centrum. Pokud se na okně objevil květináč, znamenalo to, že byt je odhalen a agenti mají bez povšimnutí projít dál. Pro obyčejné lidi, kteří byli mimo hru ten květináč neznamenal vůbec nic, pro nacisty také ne, neboť o jeho funkci nevěděli.
Pan profesor, který byl využit jako posel z nouze, sice tuto informaci obdržel, ale protože jí nedokázal přiřadit ve své hlavě důležitost, jakou si zasloužila i díky svým životním zkušenostem, dovednostem a návykům, přestože musel vědět, že je to otázka života a smrti, zapomněl se podívat, výstražný signál neuviděl a stálo ho to život.
To je zase k tomu, nač je kdo naučen, jak vnímá jaké signály, a to i přesto, že je na ně třeba i upozorněn, jen jim nepřidá náležitou váhu.

Takže aby „elita“ mohla lidi vodit za nos, balamutit je, tahat je za fusekli musí mít svůj komunikační systém, který zůstane obyčejnými lidmi nepovšimnut, který nedokážou dekódovat.

To postačí k tomu, aby když už si lidé začnou myslet, že přišli na to, jak s nimi někdo manipuluje, dokázala rychle změnit způsob manipulace, otočit to na druhou stranu, uklouznout stranou a lidé byli zase na začátku, ztratili tu nit, kterou už už nahmatali.

Další věcí jsou kádry.
I elita musí být čas od času obnovována, také musí mít vyšší služebníky, kteří jsou v případě změny strategie postradatelní, a navíc jimi musí ucpat skulinky, kterými by se do vyšších řídicích funkcí mohli prodrat lidé neinformovaní, nepokřivení, a tudíž schopní rozšlápnout jim tu tak pečlivě budovanou bábovičku lží a manipulací.
Na to je tu systém sít, který je nejen několika úrovňový, ale navíc se ta síta vzájemně různě prolínají, takže jimi nakonec propadnou jen ty opravdu potřebné a správně zformované kádry.

Jedním takovým důležitým sítem je vzdělávací systém.
Dříve obyčejní lidé do škol nechodili vůbec, potom měli jen pár tříd, a nakonec, když už se to nedalo zastavit a museli je pustit masově i na ty školy vysoké, se zase pečlivě rozčlenilo, kdo se na jakou školu může dostat a kdo ne, která bude ta výběrová a která ne… Přímo při školách fungují další instituce a metody, jak dále kádry rozčleňovat a prosívat. Jsou to například různé studijní výměnné pobyty, kde už ta síta jsou více specializovaná. Jako ta hračka pro malé děti, někde má díra tvar trojúhelníku a propadnou jí jen trojúhelníkové tvary, jinde má tvar čtverce.

Krásným příkladem je systém klubů na vysokých školách v USA, kam se jim příslušní lidé rozřazují sami podle svých preferencí, životních zájmů, sklonů, koníčků. Konkrétně tento systém je dobře popsán v knize VP SSSR – Sad roste sám..?  Je to důležitý systém sít. Lidé o něm vědí, není to žádné tajemství, přesto tomu stejně jako pan profesor nejsou schopni přidat takovou důležitost, jakou má a uvědomit si jeho skutečnou funkci.

Jenže i přes všechny tyto nástroje má elita stále potíže, protože musí neustále lhát a pravda má prostě tu nemilou tendenci drát se na povrch a lidé jsou navíc tak nechutně zvídaví. Proto musí čas od času vyvolat chaos, aby lidé začali mít existenční problémy, aby přišli tak říkajíc na jiné myšlenky.

Jedním ze způsobů vyvolání takového chaosu jsou náhlé společenské změny, například revoluce.
V Rusku vyvolali v roce 1917 v únoru revoluci, která měla plnit hned několik úkolů najednou.
Jedním z nich bylo roztříštit carské Rusko na malé bezmocné dílečky. Když jste jen částečkou skládanky, máte menší možnosti uvidět ji jako celek, nemluvě o zdrojích, o které tak přijdete. Navíc se jednotlivé dílečky dají dobře využívat v tom: Rozděl a panuj. Jak stará je to moudrost, a přesto lidé na tuto návnadu skákají znovu a znovu. Když se jiní psi perou o kost, tak na ně ukazují a říkají si: „To jsou ale pitomci. Měli by pamatovat na tu starověkou moudrost – Rozděl a panuj!“ Jenže potom někdo hodí tu kost pod nohy jim samotným a hned je tu chumel podrážděných a rvoucích se psů.

V carském Rusku šlo všechno dobře, stát už se fakticky rozpadl, když se objevila síla, bolševici, která udělala globální „elitě“ čáru přes rozpočet a co hůř, tak zamíchala těmi jejich síty a pečlivě vybudovanými vrstvami, že je úplně zpřetrhala. Najednou začaly skutečně fungovat sociální výtahy, přičemž natolik masově, že se to ani s většími znalostmi a zkušenostmi „elitě“ nedařilo zastavit. Svou roli v tom hrála i pravda. Najednou tu byl někdo, kdo skutečně dělal to, co říkal, že udělá. To proto Stalinovi nemohou přijít na jméno, to proto je pro ně bolševik tou nejhorší nadávkou.
Pozn redakce:
Tento odstavec je zavádějící ve své stručnosti. Bylo by třeba se rozepsat o skutečné úloze Lenina, Trockého a Stalina a jejich ideích, protože jejich pohled na budoucnost ruské revoluce 1917 v souvislosti se světem jsou v mnoha směrech velmi odlišné. Nakonec prosadil Stalin směr budování národního socialismu a LIDovlády na úkor Trockého světové revoluce, který by západní mocnosti byl ve své podstatě přijatelný, rychleji by vedl k destrukci celého nového Ruska a později SSSR (1922).

Napřed „elita“ zkusila vrhnout celou Evropu proti Rusku ve 2. světové válce, přesto SSSR neporazila. Navíc mu dala další impulz k rozvoji v podobě socialistického tábora. Jenže na druhou stranu Rusko připravila o jeho kádrovou základnu, neboť ve Velké vlastenecké válce položili své životy ti nejlepší z nejlepších. Krysy si vždy skulinku najdou, jak se vyvléknout a seběhnou se ke kořisti, až když už je to bezpečné. Po válce si lidé řekli, že vyhráli a jejich ostražitost opadla. Začalo se projevovat, že nemají takové zkušenosti a znalosti především v oblasti řízení. Také si nedokázali představit proti čemu vlastně stojí a jak moc je jejich nepřítel organizován.

Po Stalinově smrti se řízení chopil Chruščov a pomalu začal myšlenku socialismu a komunismu znehodnocovat. Začala být opět budována ta správná síta a lidé to neviděli. Informace se k nim opět začaly dostávat výběrovým způsobem, a když nemáte ty správné informace, nemáte ten fundament, o který opřete své řízení.

Sad roste sám..? >>

Přeložila Irena

Zdroj: https://kob-forum.eu/

Doporučujeme k dalšímu studiu: