palin erebus zahada
Zatímco podle výzkumné lodi Terror se jmenuje hrůzyplný román Dana Simmonse, který se v Čechách dočkal víc než adekvátní audioverze za účasti vícero herců, její polární souputnici Erebus můžeme dnes detailně poznat díky překladu non-fiction Michaela Palina Erebus. Příběh ztracené lodi (originál vyšel roku 2018).


Erebus byl spuštěn na moře roku 1826 a po víc než dvaceti letech skončil, jak skončil.
Ale před nešťastnou Franklinovou expedicí do Arktidy podnikl i jiné výpravy, a to i do minimálně tenkrát prozkoumaných končin. Dotkl se Antarktidy, ale roku 1848 zmizel i se sesterskou lodí HMS Terror a 129 muži na palubě při hledání Severozápadní cesty. Vrak se našel teprve roku 2014: u zádi rozlomen, pokrývala jej vrstva vegetace. Příď zůstala díky ledu nedotčena. Vrak Terroru byl nalezen až dva roky nato (2016).

Kniha Erebus je uvedena citací z Conradova Srdce temnoty a zkoumá v osmnácti kapitolách i životní dráhy mužů, kteří se výprav na palubě účastnili.
Také tedy jejich vůdců Jamese Clarka Rosse, který zmapoval většinu Velké jižní bariéry, a Johna Franklina.
Franklinova katastrofa je pověstná a bohužel trochu zastřela předchozí úspěchy Erebu na Jihu. Není ani moc divu: jedná se o nejpočetnější jednorázovou ztrátu životů v celých dějinách britských polárních expedic.
Ne každý školák přitom dnes už ví, že bájná série výprav na Franklinovu záchranu (iniciovaná i jeho ženou) byla zahájena už roku 1847. Tedy v čase, kdy nešťastníci z Erebu a Terroru ještě žili.

V Londýně žijící autor a známý to herec a komik Michael Palin se podílel na tvorbě řady televizních pořadů a filmů od dnes už legendárních Monty Pythonů přes seriál Neskutečné historky až k oblíbeným snímkům Ryba jménem Wanda nebo Ztratili jsme Stalina. Ale má na kontě i několik ceněných cestovatelských dokumentů, které jej zavedly až na oba póly, Saharu, do Himálaje či Brazílie. Naposled dokonce do Severní Koreje. Již napsal několik cestopisů a románů a zveřejnil také řadu svých specifických deníků. Zveřejnění knihy o Erebu předcházelo podrobné bádání. V letech 2009-2012 Palin předsedal Královské geografické společnosti, od roku 2015 je člen Britské akademie filmového a televizního umění.

„Nejsem námořní historik, ale mám cit pro dějiny. Nejsem námořník, ale moře mě přitahuje,“ napsal v únoru 2018 do úvodu své práce a nezapomněl na nic, takže se také dočkáme fotografií a podrobného jmenného rejstříku.

Michael Palin: Erebus. Příběh ztracené lodi. Přeložila Martina Šímová. Ilustrace Chris Wormell. Mapy Darren Bennett. V edici Pangea vydal DOBROVSKÝ. Praha 2019. 392 stran

Siru Johnu Franklinovi velmi záleželo na vzdělávání a volném čase jeho posádek. Na palubě byly nejmodernější přístroje pro magnetický, geologický, botanický a zoologický výzkum. Fotograf pan Beard jim věnoval daguerrotypickou kameru. Na zimní měsíce byly naplánovány hodiny večerní školy, nakoupily se knihy „obecné aritmetiky“, papíry, pera, inkoust, tabulky a křídy. Obě lodě měly rozsáhlou knihovnu. „Knihovnou pro námořníky“ disponovala většina plavidel, ale v případě Franklinovy expedice se počet svazků zvýšil na 1200 na loď; byly tu technické publikace o parním pohonu, záznamy o minulých arktických expedicích, zeměpisné a námořní časopisy, nejnovější bestsellery, například Kronika Pickwickova klubu nebo Mikuláš Nickleby, a také oblíbené klasiky jako Ingoldsbyho legendy či Goldsmithův Farář wakefieldský.
K dispozici byla i čísla humoristického týdeníku Punch, který se poprvé objevil před čtyřmi lety a vycházel až do roku 2002. A protože byl Franklin zanícený evangelík, knihovna obsahovala také celou řadu náboženských prací. K zábavě měly přispět i flašinety, každý s repertoárem padesáti různých melodií. Stejně jako při expedici do Antarktidy, i zde museli důstojníci přispět na osobní zásoby jídla a pití a drobné luxusní věci jako kostýmy na divadelní představení, hudební nástroje a v případě Franklina i čínský porcelán s monogramem a speciálně vyrobený stojan na víno. Od všech důstojníků se vyžadovala koupě sady stříbrných lžiček a vidliček.

V Illustrated London News z 24. května roku 1845 se objevily dřevořezby některých ubikací. Fitzjamesova kajuta působí navzdory stísněnému prostoru pohodlně. Má asi 180 cm na šířku, je tu postel a nástěnná polička na knihy, petrolejová lampa, psací stůl, umyvadlo a kulaté okénko, které poskytovalo dodatečné světlo pomocí optického hranolu (známého jako Prestonův osvětlovač) vsazeného do stropu. Kajuta sira Johna s dvojitými okny v záďové stěně se rozkládá po celé šířce lodi; na jedné straně je postel, na druhé uzamykatelné skříňky a kredenc pro námořní mapy. Na jednom z bočních stolků je vyložená sada truhlic. Vše se zdá být komfortně vybavené a pečlivě promyšlené.