konvicka kniha rozhovoru
Kniha je koncipována jako rozhovor. Navíc rozhovor, který vznikl přirozeně - jako mluvené slovo - za jeden den. Struktura rozhovoru je členěná do několika bloků - dětství a dospívání, vliv řeckých příbuzných, studium a zájem o přírodovědu, rok 1989, studium v USA, názory na lidská práva, vědecká práce, aktivismus.

Martinovi Konvičkovi je neustále znemožňováno mluvit.
Mnoho lidí si Martina pro jeho přímé názory zaškatulkovalo jako "extrémistu", "rasistu" a "xenofoba". Kdo Martina zná, ví, že je toto škatulkování úplně mylné a nespracedlivé. Proto nakladatelství Naštvané matky jako svou první publikaci vydalo právě rozhovor s ním. Pohled na Martina patří k těm nejvíce zkresleným a proto jsem chtěli něco udělat pro jeho narovnání.

Celé povídání je proloženo Martinovými nejvýznamnějšími blogy, které dokreslují jeho postoje a každý si může konfrontovat jeho názory s jeho životními zkušenostmi.
Martin Konvička je autentický a přesvědčivý kritik islámu a definuje púostoije, které formovaly i silné antiislámské hnutí u nás. Pokud si chcete udělat jasno v tom, jak se postavit k islámu, tady najdete informace a fakta. A pochopíte, proč lidé jako Martin, tak silně varují a nenechají se ve svých aktivitách odradit.

Ale kniha není primárně o islámu - je především o svobodě.
O svobodě bádat, hledat cesty, dělat chyby, mluvit a diskutovat o všem, co nás formuje a ovlivňuje. Islám sílí jen tím, jak moc ztrácíme svobodu. A to považujeme za důležité poselství. Proto úryvek z knihy, který najdete v obrázcích, je právě o svobodě. o tom, jak Martin pocítil její omezování právě v "zemi svobody" v USA.

Martin Konvička / Předmluva Klára Samková
Eva Hrindová, Miroslav Adamec / EAN:9788090657304 / Vydal: Naštvané matky, 2018

Knihu můžete objednávat v Knihcentru - https://www.knihcentrum.cz/martin-konvicka-1
Pokud nás chcete podpořit, objednávejte knihu přímo u nás - stačí poslat mail na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a obratem vám přijdou informace o platbě.

Část doslovu Petra Hampla:
Existují minimálně dva možné způsoby, jak se s něčím takovým mentálně vypořádat. Buď převládne arogantní myšlení západních intelektuálů, celé země se zhroutí a skončí civilizace. To nejspíš čeká Velkou Británii a Švédsko. A pak jsou země, kde lidé pochopili, že jsme se octli ve válce světů, že naše pravidla přestala platit a že zametání pod koberec nic nevyřeší.
Lidé jako Martin Konvička. Biolog, bohém s pestrou minulostí a především otevřenou myslí. Nevíme, jak dopadne jeho politická kariéra a jestli jednou nebude třeba předsedou vlády. Ale zcela jistě víme, že Česká republika po Konvičkově vystoupení je jiná, než byla před ním. Vůbec se nedivíme, že vyvolává tak obrovskou nenávist, zejména mezi těmi profesionálními intelektuály, kteří nejsou ochotni jít dál než k papouškování naučených frází.

Výpisky:

Cestopis Hanzelky-Zikmunda, to byla moje první negativní registrace existence islámu... O Hanzelkovi a Zikmundovi jsem později napsal jeden z dílů islamofoba dne (pravidelný seriál na blogu, pozn. red.). Oni dva cestovatelé nenechali na islámu jediný chlup suchý, ale psáno to přece jen bylo v padesátých a šedesátých letech. Zároveň tak měli vizi, že
islám brzy skončí, arabská žena se osvobodí a arabské země si vybudují socialismus. Nárůst síly islámu kladli Hanzelka a Zikmund za vinu kolonizátorům.
Mysleli si, že jen kolonizátoři dovolili rozvoj islámu, vyčítali jim, že šíření islámu neutnuli. Mysleli si, že kolonizátorům se islám hodí do krámu, protože přes něj mohli tamější obyvatelstvo lépe podmaňovat a ovládat. Tak to byl můj první střet s islámem, zatím jen literární.
xxx

Co by měla dělat západní společnost (včetně české), aby proces deislamizace urychlila, aby mu umožnila nabrat lavinový efekt, a tím islámského rafana zbavila jeho zubů?

Prvý krok jsem již naznačil. Je jím kulturní ofenzíva, která islám odhalí v celé jeho nahotě, nebude nic zamlčovat, omlouvat, nalhávat nebo lakovat na růžovo a to vše nacpe před oči jak muslimům, tak jejich obdivovatelům. To je skutečný úkol pro nebojácné umělce, média, akademiky a četné další, úkol plně srovnatelný s bouráním komunismu v 80.
letech a úkol mnohem náročnější, protože na rozdíl od pozdního komunismu nemá protivník pro ránu či kudlu nikdy daleko. Někdo však tu práci udělat musí a ukáže se na ní, kdo si skutečně váží lidské svobody, lidských práv, lidské důstojnosti, a kdo se naopak jen prostituuje.

Druhým krokem by mělo být zadržování islámu ve veřejné sféře a jeho zatlačování do sféry soukromé. O tom jsem dosud mnoho nepsal, ale často jsem o tom veřejně hovořil. Trik spočívá v tom, že ať se islám tváří sebevíc duchovně, jeho lákadla – a to na tomto i onom světě – jsou povahy pohříchu karnální.
V ráji laňooké hurisky, chlapci podobní perlám, řeky medu a vína a na Zemi pak pocit nadřazenosti nad nevěřícími, monopolizace žen, otrokyně, beztrestnost při páchání alotrií všeho druhu, mafiánské praktiky.

Cestopis Hanzelky-Zikmunda, to byla moje první negativní registrace existence islámu... O Hanzelkovi a Zikmundovi jsem později napsal jeden z dílů islamofoba dne (pravidelný seriál na blogu, pozn. red.). Oni dva cestovatelé nenechali na islámu jediný chlup suchý, ale psáno to přece jen bylo v padesátých a šedesátých letech. Zároveň tak měli vizi, že
islám brzy skončí, arabská žena se osvobodí a arabské země si vybudují socialismus. Nárůst síly islámu kladli Hanzelka a Zikmund za vinu kolonizátorům.
Mysleli si, že jen kolonizátoři dovolili rozvoj islámu, vyčítali jim, že šíření islámu neutnuli. Mysleli si, že kolonizátorům se islám hodí do krámu, protože přes něj mohli tamější obyvatelstvo lépe podmaňovat a ovládat. Tak to byl můj první střet s islámem, zatím jen literární.
xxx
Po té jsem se setkal s Pavlou i osobně. Aniž by mi řekla, jak to vidí s islámem, tak mi sdělila spoustu informací a důkazů, které mě jen utvrdily v mé fobii. A to v tom smyslu: „A už je to tady!“ (myšleno v Brně). Ona říkala, že bude uvnitř a bude pomáhat islám nějak polidšťovat, jak ti, co se dávali kdysi ke komunistům. (smích) Zatímco já jsem říkal: „Ne,
ne, tím jenom budeš všemu pomáhat. Ty musíš jít ven s informacema, a když půjdeš ven ty, tak já taky přitvrdím.“
xxx
Díky zkušenosti s Pavlou a dalšími děvčaty jsem si už uvědomoval, že není možné hrát válku s islámem na nějakém elitně kavárenském hřišti. Právě proto, že ta děvčata, o která mi tehdy šlo nejvíc, žijí někde na sídlištích, chodí někam do práce, potkávají se s lidmi. A ti kavárenští tlučhubové je neochrání.
xxx
Teror však, není zdaleka jediným důvodem, proč v této zemi islám nechceme. Islám znamená především podřízení, podřízení člověka pravidlům, které údajně diktoval jakýsi Alláh...
xxx
Islám, přátelé, nám vyhlásil válku. Učinil tak už dávno, v 7. století, a za těch 1400 let si vypracoval obdivuhodné mechanismy svého šíření, udržení, ale i maskování se, když je sláb. Jeho jediným cílem je šířit islám...
xxx
Jenže pak přišla ropa a s ní obrovský příliv peněz do islámských zemí, který jim vrátil sebevědomí a umožnil financovat globální šíření víry....
xxxx
Přesto chci hovořit hlavně o naději. První nadějí je, že odpor vůči islámu sílí všude ve světě...
Druhou nadějí jsou muslimové sami. Mnozí z nich si postupně uvědomují, že islám nemusí být to pravé ořechové pro šťastný spokojený život vezdejší, a vlastně ani ten budoucí.
xxx
Proto na tomto místě, před hradem českých králů, ještě jednou zopakuji výzvu, kterou jsem před časem učinil nejpopulárnějšímu českému muslimovi, Mohammedu Abbásovi.
„Muslimové, nejste naši nepřátelé, jste jen obětí odporné doktríny, která z vás ty nepřátele dělá. Na jděte v sobě odvahu, postavte se islámskému jhu, přestaňte se chovat jako otroci dávno mrtvého sadistického křiváka. Osvoboďte se z otroctví, staňte se svobodnými lidmi a bratry zbytku lidstva. Opusťte islám!“
My, odpůrci islámu z řad českých občanů, vás přijmeme mezi sebe a ochráníme vás před vašimi dnešními souvěrci.
xxx
...naučme se znovu demokracii a porazme islám demokraticky. Což znamená, nebojme se být politicky aktivní. Chtějme po politicích, po poslancích, senátorech a prezidentovi republiky, a chtějme to po nich tvrdě, aby plnili svou jedinou povinnost, proč tady jsou: Ochranu obyvatel, jejich bezpečí a zažitého způsobu života.
Současně odmítněme politiky a zákony, které islámu napomáhají. Ano, mluvím o snaze dua Dientsbier - Šabatová pronásledovat za názory pod pláštíkem takzvaného boje proti diskriminaci.
České zákony už nyní umožňují tvrdě si na islám došlápnout.