genderr symbol
Když jsem v lednu 2014 byl na konferenci ve Florencii, v lednu 2014. Mluvil jsem o Scalfarottovi, genderu atd., dva známí nás s manželkou pozvali na večeři.
Ptali se mě: "Co děláš ve Florencii?" Řekl jsem jim o té konferenci...
Jelikož o tom nevěděli NIC, přestože on je podnikatel a ona učí na střední škole, takže to nebyli žádní ignoranti, začal jsem jim vyprávět o zákonu. Najednou toho měl můj kamarád dost.
- "Ale běž, ty přeháníš!"
-"Italský parlament nikdy neschválí takový absurdní zákon!"
-"Už ho schválila sněmovna." -"Cože? Kdy?" -"19. září."
Podívali se na sebe s manželkou a řekli: "My jsme to nepostřehli."

A jsme doma!
Když řekl: "My jsme to nevěděli, nepostřehli jsme to.", rozsvítila se mi lampička. Pochopil jsem to, co mi do té doby nebylo úplně jasné.
Jak bylo možné, že Němci za nacistického režimu, gestapa, bombardování, deportování Židů, se zaplombovanými vagóny pak říkali: "My jsme to nepostřehli. Nevěděli jsme o tom."
Mně to upřímně vždycky přišlo, jako chabá výmluva...
Ale ne. Může se to stát a stává se to.

Za 20, 30, 40 let někdo přijde a zeptá se:
"Jakto? Učili básničky, malovali děti, schválili zákon, zavírali... Nikdo nic nevěděl?" Ano. Nikdo si ničeho nevšiml a nikdo nic nevěděl.
Měla pravdu Hannah Arendt, přečtěte si knížku Eichmann v Jeruzaléme. Je to absurdní, ale je to tak.
A podívejte se... Mimochodem, je to ještě horší, protože Němci neměli ani televizi, ale my máme dokonce internet!
Když vidím mladého člověka, tak se ho ptám: "Jak myslíš, že obstojíš před vnukem, až se tě zeptá:
- "Dědo, co jsi tenkrát dělal?" - "Nevšiml jsem si toho."
- "Ve 21. století, v éře internetu, když o tom mluvili, ty sis toho nevšiml. - "Ne, nevšiml."
Komu to budou věřit? Komu?

Podívejte se, takhle se přichází o svobodu.

Jeden večer jsem přednášel ve farnosti v Římě a najednou přišla jedna stará paní...
Řekl jsem si: "Té bude přes 90 let."
Sedla si do publika, tleskala, souhlasně pokyvovala, poslouchala. Když konference skončila, ze zvědavosti jsem za ní zašel. Zjistil jsem, že jí je 97 let a že jí to pálí.
Řekl jsem jí, že je chvályhodné, že se v jejím věku o tyhle věci zajímá.
Ona na to: "Ne. Přišla jsem udělat to, co jsem neudělala před 80 lety."
Nerozuměl jsem, co tím myslela.
"Víte, když v Itálii začaly platit Norimberské zákony, tak Italové nevyšli do ulic protestovat, naprostá většina, spíš skoro nikdo, nevěděl nic, protože lidé byli zaostalí.
"A ti, co věděli, jako já..." řekla ta žena, "...říkali, že Židům v Itálii stejně nic nehrozí, někdo říkal, že to je politická záležitost, protože máme smlouvu s Německem, že ani Mussolini nechtěl tyhle zákony..." Řekla mi: "Představte si, že jsem dokonce šla za panem farářem, a ten mi řekl: "Dceruško drahá, jsou tu mnohem důležitější věci, než tahle směšná politika."
A dále mi řekla: "Víte, KDY jsme si v Itálii uvědomili, co znamenají Norimberské zákony?
Odpověděl jsem: "Ne, paní."
"V říjnu 1943, kdy SS obklíčily Oktaviánský portikus - římské ghetto, odvezli pryč 1000 Židů a vrátilo se jich 29.
A moje nejlepší kamarádka, Židovka, se už nevrátila."
Nechci, aby se opakovalo to, co jsem pro ni tentokrát neudělala."

Takhle, TAKHLE se přichází o svobodu. V jednom momentě. Takhle.
Já jsem očitý svědek toho, jak vzniká tahle ostudná manipulace. Jakápak demokracie. To je diktatura jednotného myšlení.

Jak se manipuluje v tisku.
11. ledna 2014 hnutí La Manif Pour Tous zorganizovalo demonstraci na náměstí Sv. apoštolů v Římě.
Na tuhle národní demonstraci se sjely autobusy z celé Itálie. Náměstí se zaplnilo, bylo tam pódium a tři kameramani ze třech televizí. Také desítka novinářů. Poznal jsem ty z Corriere, Libero, La Repubblica, Il Messaggero. Desítka významných politiků - Eugenia Roccella, Lucio Malan. Ta demonstrace trvala, novináři natáčeli rozhovory se všemi, včetně mě. Pracovali zhruba hodinu. Demonstrace trvala od tří odpoledne do sedmi večer.
Druhý den, 12. ledna 2014... prosím, zkontrolujte si to v archivu, kontrolujte tisk, kontrolujte tisk!
Druhý den, nejenže nebylo ani vidu ani slechu po té demonstraci.
Víte ale, jakou zprávu napsali Il Corriere della Sera, La Repubblica, Il Messaggero, Libero? Tuhle:
"Přes most Magliana prošel průvod 300 lidí protestujících proti homofobii. Reagovali tak na úmrtí homosexuálního kadeřníka."
Kdybych ale na vlastní oči neviděl ty tři kameramany! Kam se poděli? Natáčeli tam hodinu. Kde je výsledek jejich práce? Kdo je zastavil?
Takže realita není to, co čtete v novinách, ale to, co moc chce, aby realita byla.

Víte, myslel jsem si, že jsem ohledně těchto věcí viděl už všechno...
Po té básničce o Emmě, líčení dětí ve školce Mattei, Standardu sexuální výchovy...

Prosinec 2014. Básnička pro děti určená k přednesu.
Jmenuje se "Bohatší než král"
"Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní."
"Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle."
"Hrají si, zpívají, jsou veselé... "Ale mami, co řeknu ve škole?"
Řekni: "Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král."
"Emma skáče - raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!"
"Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní."
"Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle."
"Hrají si, zpívají, jsou veselé... "Ale mami, co řeknu ve škole?"
Řekni: "Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král."
"Emma skáče - raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!"

Dokážete si představit obličeje rodičů, když slyšeli děti přednášet tuhle básničku?
A naopak, když jsme v prosinci žádali mnoho rodičů, aby nám poskytli materiály, přisli nám takové případy, neuvěřitelné příběhy, kterým jsem já - a to jsem toho viděl už hodně - nechtěl věřit.
A kdybych nečetl zápis pedagogického sboru, školské rady, dopisy, dokumenty...
Kdybych neviděl ty dokumenty, tak bych tomu nevěřil.
Jsou to desítky a desítky příběhů, ze kterých mrazí.

Byl v tom ale háček. Řekli jsme rodičům: "Podívejte se, my ty věci nemůžeme zveřejnit anonymně."
Těžko jsme tomu uvěřili my, natož ostatní.
Dali nám souhlas se zveřejněním jména školy, adresy, datumů, jmen rodičů, učitelů, ředitelů, obsahu zápisu pedagogického sboru, dopisů... všechno, všechno, všechno je zdokumentované.

Víte proč? Protože, podívejte se, stejně je to nevyhnutelné.
Dřív nebo později se nás budou ptát: "Vy jste nic nevěděli o těch školách, básničkách, líčeních, masturbacích...?
Nene. Tentokrát neodpovíme jako Němci.
Tentokrát budeme moci říct: "Milí zlatí, my jsme na tyto věci upozorňovali veřejně, sepsali jsme to a zdokumentovali pro budoucí paměť a budoucí ostudu a vyvinuli jsme co nejsilnější tlak na politiky."
A je to jediná možnost jak se bránit. Když nemůže jednotlivec, musí se spojit víc lidí. Najmout právníky a postavit se lidské stupidtě a nové totalitě. Nejenom pro nás, ale i pro naše děti. Je to do velké míry naše povinnost, předat jim zdravou generační zkušenost naši i našich předků.


Podle přednášky: Gianfranco Amato - Genderová teorie v praxi
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti "Giuristi per la Vita" o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.