obecne dejiny paleni knih
Fernando Báez napsal nejlepší knihu o ničení a pálení knih v lidské historii. To počalo už v třetím století před Kristem v Číně. Křesťanské ničení knih registrujeme už v roce 367 po Kristu Athanasious, alexandrijský biskup nařídil, aby egyptští mniši zničili nepřijatelné knihy a spisy, kromě těch, které výslovně schválil. Ty prý jsou základem Nového Zákona.
Uděsné ale je, že například soudobá New York Society for the surpression of Vice, založená roku 1873, má zcela hrdě, ve svém emblému pálení knih. Dokonce umělecká díla oslavují pálení knih, na příklad relief na dveřích slavného kostela Santa Maria Maggiore v Římě.


Existuje mnoho prací o dějinách knih, čtení nebo o bibliofiliích, avšak doposud žádná se nezabývala zánikem knih.
O to významnější je kniha Fernanda Báeze, na niž autor dvanáct let sbíral materiál po celém světě. Dílo je rozděleno do tří rozsáhlých částí a je doplněno daty různých případů pálení a ničení knih jak na západní, tak na východní polokouli, ať už na jejich zániku nese vinu přírodní katastrofa nebo člověk. Obecné dějiny ničení knih se dočkaly už více než třiceti vydání v sedmnácti jazycích.

Od chvíle, kdy člověk získal schopnost myšlení, snaží se své myšlenky zaznamenat nejrůznějšími způsoby na nejrozmanitější materiály. Avšak po stejně dlouhou dobu jsou písemné záznamy nuceny svádět tvrdý boj o přežití, potýkat se s plynutím času, přírodními živly i ničivou silou samotného člověka.

Jak vzdělanost a humanitní myšlenky vzrůstaly, obliba veřejného pálení knih klesala. Německý básník Heinrich Heine napsal:
Dort, wo man Bűcher verbrennt, verbrennt man auch am Ende Menschen.” ... Tam, kde se knihy pálí, se nakonec upalují i lidé.
Je ironické, že jeho předpověď se splnila na jeho vlastním díle, jeho knihy nacisté veřejně pálili a nakonec pálili i lidi ve vyhlazovacích táborech.Veřejné pálení knih je výrazem nesnášenlivosti, ať už náboženské či politické. Je také nástrojem útlaku a pokoření. Zakážeme číst, co se nám nelíbí.

Komunisté měli méně dramatickou, ale za to mnohem účinnější metodu, odstranili po tichu systematicky `závadné` knihy z veřejných knihoven.
A v naší době politické korektnosti existuje neméně účinná metoda, závadné knihy prostě nekoupíme. Universitní knihovna má sice Klausovu knihu: Blue planet, ale městská knihovna ji nemá. Navíc knihy recensované v News Weekly (například The Manchurian President) skoro nikdy nejsou ani v universitní ani v městské knihovně.
Velkou pozornost vzbudilo nedávno veřejné pálení koránu americkým pastorem na Floridě. Element náboženské nesnášenlivosti v tom byl, ale mocenský útlak, ani při největší představivosti, v tom být nemohl.

Tato kniha je fascinující a velice podrobnou exkurzí do světové historie ničení knih, kde se knihy stávají obětí hmyzu, záplav, plamenů, válek a především lidské posedlosti — fanatických politiků, církevních hodnostářů a rovněž dogmatické ostražitosti cenzury. Kniha jakožto pramen vědění musela ve všech civilizacích a ve všech dobách bojovat proti lidské neústupnosti a barbarství.

Obecné dějiny ničení knih / Fernando Báez / vydal Host, 2014

Napsali o knize...

Kniha plná dat, informací a otazníků. Obecné dějiny ničení knih jsou obdivuhodnou knihou, po jejímž přečtení v nás zůstane touha, aby ještě pokračovala. A také děs ze zjištění, nakolik dokážou být lidé barbarští.
Luis Antonio de Villena

Při čtení této knihy vás mrazí.
Umberto Eco

Fernando Báez napsal nejlepší dílo o ničení knih.
Noam Chomsky