desatero smyslu jaroslav petr
Všechno o světě kolem nás se dozvídáme prostřednictvím smyslů. A zdaleka k tomu nevyužíváme jen známou pětici tvořenou zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Biolog a zkušený popularizátor vědy Jaroslav Petr jich napočítal až ke třiceti a ve své knize Desatero smyslů nás pomocí stovek kuriozních příběhů zavádí do fascinujícího světa evolučních vymožeností a způsobů, jakými zvířata, ale i lidé vnímají okolní svět. A věřte, že Jaroslav petr je skutečné dobým vypravěčem.

Někteří nevidomí lidé se orientují podle odražených zvuků podobně jako netopýři a je možné, že máme i vnitřní kompas. Zvířatům ovšem nabízejí jejich smysly takové vnímání světa, jaké si jen stěží dokážeme představit. Některé ryby vedou rozhovory prostřednictvím elektrických výbojů, zpěvní ptáci slyší blížící se bouři s několikadenním předstihem, želvy dovedou hmatat i přes tvrdý krunýř a sépie registrují pestré barvy, i když jsou barvoslepé.

Při detailnějším pohledu je svět lidských a zvířecích smyslů plný podobných překvapení. Jaroslav Petr shromáždil neuvěřitelné množství různých anomálií, kuriozit a zvířecích přeborníků a jejich prostřednictvím nás zavádí do říše zvířecích smyslových vymožeností, nad kterými často zůstává rozum stát. Zároveň ale také upozorňuje na úskalí, která zvířatům, jejichž smysly se utvářely a evolučně cizelovaly po tisíciletí, způsobují násilné zásahy do přírody, ať již jde o světelné znečištění, ruch velkoměst či ohlušené velryby následkem lodní dopravy a sonarů pročesávajících mořské hlubiny.

Z rozhovoru Alžběty Knappové s Jaroslavem Petrem:

Kniha je doslova nabitá stovkami těch nejkurióznějších informací. Jak vypadala příprava práce na knize
a výběr jednotlivých příběhů?
Na knize jsem pracoval sedm let. Nasbíral jsem obrovské množství článků publikovaných ve vědeckých časopisech. Mnohem víc, než kolik jsem pro knihu nakonec použil. I tak byla první verze rukopisu asi o třetinu delší. Proškrtávání bylo obtížnější než psaní, ale snad tak v knize zůstalo opravdu to nejdůležitější a nejzajímavější.

Co vás samotného nejvíc překvapilo? Byl pro vás jako pro vědce některý z objevů šokující?
Překvapily mě sépie, které spolu komunikují změnami v barvě kůže, i když jim v oku chybí buňky pro barevné vidění, a jsou tedy barvoslepé. Vyu-žívají toho, že se jim na zornici různě láme světlo odlišných barev, takže bar evné signály nakonec rozeznají. Asi nejvíc mne fascinuje vnitřní kompas zvířat. Pokud bych měl něco označit za šokující, pak je to fakt, že zvířecí kompasy nemají něco jako střelku, ale pracují na principech kvantové fyziky.

A co ohrožuje naše lidské smysly? Je možné, že nám budou stále více zakrňovat?
Vlivem civilizace nám smysly slábnou. Ve východní Asii je přes 90 % mladistvých stiženo krátkozrakostí. Zřejmě je to tím, že tráví jako děti hodně času při umělém osvětlení a málo času na silném denním světle. Kvůli používání navigace nám slábne orientační smysl. Naše smysly ale ohrožují i další vlivy. Asi deset procent lidí má po covidu dlouhodobě narušený čich nebo chuť. To není banalita. Člověka pak třeba nevaruje pach kouře v domě, kde propukl požár.

Jaroslav Petr / Desatero smyslů. Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět. / Vydal Dokořán, vydání 1, poprvé vyšlo 19.01.2021, 1. dotisk 18.05.2021.

Doporučujeme velmi zajímavou přednášku Jaroslava Petra o genetických manipulacích.


Jaroslav Petr
(* 1958)
Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, kde se zabývá biologií reprodukce. Vyučuje biotechnologie na České zemědělské univerzitě v Praze a na přírodovědeckých fakultách Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity a Jihočeské univerzity. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem a Lidovými novinami, přispívá do časopisů a internetových serverů věnovaných popularizaci vědy (osel.cz) a vydal dvě příručky Klonování. Hrozba, nebo naděje? (2003) a Když jdou ryby rybařit (2010).

Dánští vědci mají jasno. Japonské saké je třiapůlkrát lahodnější než pivo a skoro šestkrát lahodnější než víno.

Objevitel chutě umami (v překladu "příjemná chuť") a látky, která ji vyvolává - glutamát sodný byl japonský chemik Kikunae Ikeda (1864 – 1936). Později našel způsob, jak glutamát získat z pšenice a sojových bobů.

Zaslechnout z úst univerzitního profesora tvrzení, že člověk je vybaven čtyřmi základními chutěmi – sladkou, slanou, hořkou a kyselou – není bohužel výjimečná událost. Pátou základní chuť umami sice popsal japonský chemik Ikeda už v roce 1908, ale širší veřejnost se s její existencí příliš nesžila. Zůstává u čtyřka základních chutí, jak je stanovil už Aristoteles. Přitom umami, tj. chuť glutamátu a v souvislosti s ní i chuť bujónů a masitých pokrmů si užívají nejen zapřisáhlí masožravci. Drtivé většině lidí umami chutná, protože signalizuje vydatné zdroje aminokyselin. Ostatně její jméno bychom mohli přeložit do češtiny jako „lahodná“.

Dánští vědci nyní otestovali, jak silně nám dráždí chuťové receptory pro glutamát některé alkoholické nápoje. Výsledky zveřejnili ve vědeckém časopise Food Chemistry. Tým vedený Olem Mouritsenem z Kodaňské univerzity ve Frederiksbergu stanovil obsah volného glutamátu v osmi různých saké, v devíti druzích bílých, růžový a šumivých vín, devíti druzích šampaňského a také v pěti druzích piv. Ukázalo se, že čím delší je doba fermentace nápojů kvasinkami, tím vyšší je i obsah glutamátu. Takže jak lze nápoje seřadit podle „lahodnosti“?

Tradiční láhev na saké. Pravému japonskému saké se říká Nihonšu. Vyrábí se ze speciální odrůdy rýže (sakamai). Uvařená zrna se nejprve musí infikovat plísní koji, jde o Aspergillus oryzae (česky kropidlák), Plíseň štěpí škrob na cukry, které snadno kvasí. Proces výroby několikanásobnou fermentací se podobá výrobě piva. Asi nejvíc vešlo saké ve známost jako jako nápoj pilotů kamikaze. V anglosaských zemích se (kvůli výslovnosti) píše saké s čárkou. V češtině to máme tendenci vyslovovat dlouze. V zemi původu by vám po takové objednávce kýžený nápoj ale nedonesli. (Kredit: Walters Art Museum).
Tradiční láhev na saké. Pravému japonskému saké se říká Nihonšu. Vyrábí se ze speciální odrůdy rýže (sakamai). Uvařená zrna se nejprve musí infikovat plísní koji, jde o Aspergillus oryzae (česky kropidlák), Plíseň štěpí škrob na cukry, které snadno kvasí. Proces výroby několikanásobnou fermentací se podobá výrobě piva. Asi nejvíc vešlo saké ve známost jako jako nápoj pilotů kamikaze. V anglosaských zemích se (kvůli výslovnosti) píše saké s čárkou. V češtině to máme tendenci vyslovovat dlouze. V zemi původu by vám po takové objednávce kýžený nápoj ale nedonesli. (Kredit: Walters Art Museum).

Na prvním místě se umístilo saké. Pokud bychom jeho obsah volného glumátu vzali za 100 %, pak pivo by bylo na 28 %, šampaňské na 21 % a další vína na 17 %. Jak je vidět, umami je v Japonsku jako doma nejen svým názvem a původem objevitele.

Právě fakt, že se lze i dnes setkat s přednáškami z fyziologie živočichů nebo různých potravinářských oborů, v kterých vyučující existenci chuti umami celkem blahosklonně opomíjí, stál u zrodu knihy Desatero smyslů. Počáteční zvědavost zacílená na okolnosti objevu páté základní chuti zavedla autora k širšímu pohledu na chuti nejen lidské ale i zvířecí. Odtud byl pak už jen kousek k podobnému zahloubání nad dalšími smysly. Vždyť všechno o světě kolem nás se dozvídáme prostřednictvím smyslů. A zdaleka k tomu nevyužíváme jen známou pětici tvořenou zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Někteří nevidomí lidé se orientují podle odražených zvuků podobně jako netopýři a je možné, že máme i vnitřní kompas. Zvířatům ovšem nabízejí jejich smysly takové vnímání světa, jaké si jen stěží dokážeme představit. Některé ryby vedou rozhovory prostřednictvím elektrických výbojů, zpěvní ptáci slyší blížící se bouři s několikadenním předstihem, želvy dovedou hmatat i přes tvrdý krunýř a sépie registrují pestré barvy, i když jsou barvoslepé. Při detailnějším pohledu je svět lidských a zvířecích smyslů plný podobných překvapení.

Zvířecí smysly se vyvíjely miliony let a evolučně se vycizelovaly do stavu, kdy svým majitelům nabízejí adekvátní služby. Jen obtížně se však vyrovnávají s násilnými zásahy člověka do přírody, ať již jde o světelné znečištění, ruch velkoměst, pasti skleněných ploch pro ptáky a netopýry nebo následky rámusu pod vodní hladinou způsobeného lodní dopravou nebo sonary ponorek.

I tom je kniha Desatero smyslů.
Zdroj: www.osel.cz Jaroslav Petr


Z knih...

Odkud to přišlo, že vás jakási dravost a šílenství v této šťastné době vede k tomu, že se špiníte krví, ačkoliv máte tolik jiných způsobů obživy? Proč popíráte, že vás země dokáže uživit?... Nestydíte se přilévat k plodům země krev a zabíjení? Máte ve zvyku nazývat hady, leopardy a lvy divokými bestiemi; sami jste však ušpiněni krví a vaše ukrutnost není menší než jejich. Oni zabíjejí proto, aby si opatřily svou běžnou obživu, vy ale zabíjíte proto, aby jste měli bohatěji prostřený stůl.
Plutarchos, *46 – 120 po Kr., řecký životopisec a historik