ve stopach robinsonovych preziti
Kniha, která vás zasvětí do mnoha tajů přírody, nám umožní přežít, pokud by se například civilizace zhroutila. Možná to nebylo to pravé poselství Verzilina, který jen chtěl naučit náctileté dívat se v přírodě otevřenýma očima, ale dnes je kniha mnohem víc aktuální než v době Sovětského svazu roku 1956, kdy kniha vznikla.

desatero smyslu jaroslav petr
Všechno o světě kolem nás se dozvídáme prostřednictvím smyslů. A zdaleka k tomu nevyužíváme jen zná-mou pětici tvořenou zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Biolog a zkušený popularizátor vědy Jaroslav Petr jich napočítal až ke třiceti a ve své knize Desatero smyslů nás pomocí stovek kuriozních příběhů zavádí do fascinujícího světa evolučních vymožeností a způsobů, jakými zvířata, ale i lidé vnímají okolní svět. A věřte, že Jaroslav petr je skutečné dobým vypravěčem.

desatero smyslu jaroslav petr
Na světe není úžasnější věc, než zákonitosti, jimiž se řídí dění v přírodě. Snad s výjimkou výjimek, jež se těmto zákonitostem vzpírají. To napadlo i Renčína, když ústy Dlabáčka sděluje světu, že: "i nadále budou platit všechny zákony a to především zákony přírodní“.

 Cousteau voda more

Voda. Dva atomy vodíku a jeden kyslíku. Nejobyčejnější, nejhojnější ubstance na Zemi, nejvzácnější kapalina ve zbytku sluneční soustavy a snad i v galaxii. Proč měl by měla Země plýtvat tak drahoceným řírodním zdrojem, když tak málo vodních stop bylo nalezeno kdekoli na dosah našich dalekohledů nebo kosmických sond?

wohlleben tajny zivot stromu
Peter Wohlleben patří mezi ty vzácné autory, kteří neobyčejně čtivě a přitom fundovaně dokáží zprostředkovat vědomosti, které máme o přírodě a souvislostech s tím spojené. Svými knihami Tajný život stromů, Citový život zvířat, Slyšíš, jak mluví stromy a dalšími nadchl čtenáře po celém světě. V Německu se dokonce začal vydávat časopis Wohllebenův svět.

Page 1 of 4

Z knih...

Člověk je opravdu etický pouze tehdy, když dodržuje svou povinnost pomoci a podpory všemu živému nakolik je toho schopen, a když sejde ze své cesty, aby neublížil žádné živé bytosti. Nepřemýšlí přitom, jestli si ten či onen život zasluhuje sympatie jako výjimečně hodnotný, ani do jaké míry je schopen soucitu. Pro takového člověka je život jako takový posvátný. Nerozbíjí ledové krystaly, lesknoucí se na slunci, netrhá listí ze stromů, netrhá květy a dává pozor, aby při chůzi nepošlapal nějaký hmyz. Když v létě pracuje večer při světle lampy, raději dýchá dusný vzduch při zavřeném okně, než aby se díval, jak na jeho stůl padá hmyz se spálenými a pomačkanými křídly... Když pomáhám nějaké mouše z jejího trápení, snažím se pouze zbavit se části viny, která na mně spočívá za všechny zločiny proti zvířatům.
Albert Schweitzer