albatros 70
Haladova kniha je do velké míry zápisem historie velkého nakladatelství a je dobře napsaná. Obsahuje však nepřesnosti, které lze do velké míry pochopit, protože archiv byl v Albatrosu utopen v roce 2002, i když se dobře vědělo, že je v úrovni pod padesátiletou vodou. Navíc většina pamětníků začátku nakladatelství už bohužel nežije... Halada měl tudíž nelehkou úlohu.

Albatros vznikl 15. dubna 1949 pod názvem Státní nakladatelství dětské knihy.
Historie nakladatelství se přehledně odvijí v sedmi „příbězích“ oddělených po dekádách ukončených pokaždé letopočtem s devítkou na konci. Kapitoly mají jednotnou strukturu. Tvoří ji vždy úvodní profil Albatrosu za té které dekády, dále pak lokalizace tehdejšího sídla redakce a také analýza vztahu nakladatelství k době. V oddílech o lidech nato objevujeme i podkapitoly: o ředitelích i šéfredaktorech, o „prostých“ redaktorech i Lidech mimo nakladatelství. Následuje vždy abecední seznam Edic dekády, oddíl Časopisy, velice podstatná sekvence Ceny a ocenění a konečně sekvence Vzpomínky. Ať se o to Jan Halada snažil víc anebo méně, právě ze Vzpomínek přitom dost vyrůstá historik a spisovatel Zdeněk Karel Slabý, který do SNDK přišel ale až v roce 1958. Ale je dost možné, že se časem z pozůstalosti objeví i vzpomínky jiných.

ladova rikej si a hrej prvni kniha albatros
Historicky první kniha Albatrosu z roku 1949. Autoři Karel Jaromír Erben a Alena Ladová.

Sám Halada vzpomíná hned úvodem, na čem dnešní nakladatelský dům stojí, a začne již prastarým datem 10. 6. 1775, kdy bylo patentem Marie Terezie zřízeno nakladatelství školních knih pro České království. Od června 1921 existovalo coby Státní nakladatelství a po únorovém převratu bylo úřední direktivou rozděleno ve Státní nakladatelství učebnic (1950, později Státní pedagogické nakladatelství) a Státní nakladatelství dětské knihy. Tj. budoucí Albatros.

Nemohlo se aspoň částečně nestavět na znárodněných podnicích nakladatelů, kteří se českým dětem věnovali do té doby nejvíc, což byli Josef Richard Vilímek a Josef Hokr. Prvním sídlem Albatrosu se přitom stal dosavadní Pražský salon nakladatele Vladimíra Žikeše v Colloredo-Mansfeldském paláci v Karlově 2, neboť SNDK nad ním vykonávalo státní správu. Brzy se ale nakladatelství přemístilo do Staropramenné 12 na Smíchov, do prostorů zrušeného nakladatelství Sfinx Bohumila Jandy, a sídlilo tu až do roku 1969. Do dnešních časů následovaly pak ještě tři adresy včetně Perštýna, Havelského trhu a Truhlářské ulice.

chlumska sekora albatros
Fotka není z knihy, ale z archivu Mileny Chlumské, která 22. května 2019 zemřela ve věku 91 let. Nastoupila do SNDK 21. 9. 1950, zatímco její šéf Ondřej Sekora byl zakládajícím pracovníkem. Oba na snímku.

Léta padesátá i šedesátá
Už z let padesátých se pozitiva vnímající Halada pokouší vybrat to dobré, což zde představuje především osobnost šéfredaktora Karla Nového (1952 – 1955) a úspěch na EXPU 58 v Bruselu. Ale i - již tenkrát založenou - edici Korálky (1958), která vydržela do roku 1990 a 180. svazečku. Roku 1959 vznikla rovněž výrazná edice Střelka – a skončila taky teprve rokem 1990 a svazkem 172.

Monopol SNDK za socialismu nikdo neohrožoval a jenom sporadicky se knihy pro děti vynořovaly v Mladé frontě, v Olympii, v Melantrichu, Vyšehradu, Lidovém nakladatelství, Panoramě či Československém spisovateli. Roku 1962 začalo SNDK vydávat knihy Astrid Lindgrenové, která se posléze stala nejoblíbenější zahraniční autorkou našich dětí, a druhá polovina „šedesátek“ se skutečně stala „zlatou“. Namátkou s Haladou připomeňme aspoň osm zajímavých titulů edice Modrá stuha (1963-1968).

V lednu 1964 sdružil Klub mladých čtenářů 4500 škol; na Pražském hradě se začaly konat výroční čtenářské sjezdy a v letech 1967-1997 jich proběhlo třicet. Roku 1966 vstoupilo díky Bohumilu Říhovi Československo do mezinárodní IBBY (International Board on Books for Young People), rok poté převzalo SNDK vydávání časopisu Zlatý máj a začaly v něm jednotně vycházet např. knihy Františka Běhounka, kterážto edice dosáhla do roku 1978 třinácti svazků. Roku 1967 se stal ředitelem Čestmír Vejdělek, ale už po čtyřech letech musel z politických důvodů skončit (a zamířil do Švýcarska).

albatros lhotak kocourek chlumska pilar hrubin zavada seifert riha
Fotka, kterou v knize nenajdete. Zleva: Lhoták, Kocourek, Chlumská, Pilař, Hrubín, Závada, Seifert, Říha

Od 1. ledna 1969 se SNDK jmenuje Albatros.
Toto ptačí jméno se stalo komerčně výhodnějším a inspirováno bylo někdejší stejnojmennou edicí (1965-1971), kde vyšly knihy jako Doylův Ztracený svět, Wellsovy Povídky s X, Chestertonovy Povídky otce Browna a Fournierovo Kouzelné dobrodružství (edice dosáhla dvaadvaceti svazků).

Čas normalizace
Albatros se přestěhoval na Perštýn do míst bývalé umělecké kavárny Unionka a ocitl se v osmipatrovém Domě dětské knihy včetně podzemního divadélka a reprezentativního knihkupectví s galerií. V jeho redakci našli začátkem let sedmdesátých dočasné útočiště i redaktoři vyhození z jiných médií (Nataša Tanská či Ilona Borská) a Karel Hvížďala zde pracoval po vypovězení z Mladého světa v letech 1971-1977. Někteří naopak byli na dlouho odejiti. Šestapadesáti svazků dosáhla mezi roky 1975 a 1990 právě jím vymyšlená edice Objektiv a kupříkladu Jiří Dienstbier v ní svého času vydal Dějiny módy pod jménem Želmíry Živné.

Dobré bylo, že se pod tlakem doby uchylovali k tvorbě pro děti i mnozí autoři, kteří by to jinak možná neudělali, například Jan Vladislav, Hermína Franková, Jan Vodňanský anebo Zdeněk Mahler. Vznikla výtečná Edice světových autorů (33 svazků 1972-1988) a nelze zapomenou na třicet obrázkových sešitů Kulihráška (1968-1972), ve kterých se poprvé objevily Svěrákovy příhody pánů Buřtíka a Špejličky. Ale nebylo jen veselo a působil také Ústav marxismu-leninismu a tzv. 3. odbor Ministerstva kultury ve třetím patře Domu. Například roku 1972 přišel zákaz druhého vydání knihy Vítězslava Kocourka Vesmír, Země, člověk a my děti (1966) a mezi roky 1971 a 1989 charakteristicky nedošlo ani na jedinou reedici Broučků (vydaných Albatrosem poprvé roku 1968).

lada josef s fajfkou
Nejvydávanější autor Josef Lada. 14 miliónů výtisků knih.

Vadil T. G. Masaryk a jistěže i autoři nesprávně spjatí s rokem 68, ale v redakci se, jak vzpomíná Leo Pavlát, nesoudruhovalo. Mezi dobou vyžadovanými díly se objevilo třeba Steklačovo Tajemství Old Nicka (o Marxovi) či román Věry Adlové o Jenny Marxové. Když se ovšem Adlová stala šéfredaktorkou, přijímala do pracovního poměru velmi přátelsky redaktorky nucené odejít z jiných nakladatelství.

Od roku 1978 byl ředitelem Albatrosu Václav Mikeš, dosti noblesní selfmademan, pábitel a muž schopný lecjakého kompromisu.
Sice nepřišel z knižního prostředí, nýbrž z pražského Výstaviště, a dosadil ho do funkce aparát Strany, ale jsou mu i dnes přiznávány manažerské schopnosti. Uměl se pohybovat v každém prostředí a Albatros za něj neskomíral, ale např. v roce 1988 dosáhl 30mil. Kčs zisku.

Z titulů krytých tenkrát jinými jmény připomeňme aspoň Malý labyrint literatury (1982) Dušana Karpatského... Každý redaktor musel nicméně za normalizace stvrzovat podpisem následující slova: Byly ověřeny ediční možnosti uvedených spolupracovníků podle pokynů 3. odboru ministerstva kultury o autorské účasti. Předávané materiály odpovídají schválené a platné koncepci. Titul prošel lektorským řízením v rámci lektorských seznamů schválených v 3. odboru ministerstva. Publikace splňuje všechny ideové a kulturně-politické požadavky dané stranickým a státními směrnicemi pro ediční politiku. Podepsaní pracovníci přejímají za publikaci plnou odpovědnost.

zacek aprilova skola
Kniha poezie s největším nákladem vyšla v roce 1989. Jiří Žáček: Aprílová škola, 100 000 výtisků.

Albatros po roce 1989
„Hledání cesty“ je akt, který charakterizuje desetiletí po sametovém převratu. Počet nakladatelů tehdy vzrostl z padesáti až na takřka čtyři tisíce a došlo k ohrožení konkurencí. Roku 1990 se stal ředitelem dřív ostrakizovaný Petr Hořejš a v letech 1991-1998 Milada Matějovicová. Z dvou set zaměstnanců však zůstalo roku 1992 jen něco přes šedesát, a když roku 1998 získal nakladatelství Bonton, byly v něm všeho všudy čtyři redaktorky, ale část se přenesla na externisty většinou z řad bývalých redaktorů. Také se snížil počet titulů ročně z dřívějších 250 na cca 70-80. Dům dětské knihy byl prodán za 110 mil. Kčs České spořitelně, protože chyběly peníze z dluhu Knižního velkoobchodu - 22 mil. Kčs. Bohužel z tohoto prodeje domu polovinu odebral hned stát. Ceny výroby knih se zvedly okamžitě, cena knih bohužel nikoliv. Rozpracovanost titulů, které už nikdy nevyšly, byla vysoká. Ovšem Albatros vyplatil ze smluv všechny honoráře autorům a své závazky splnil do posledního haléře.

Od roku 1994 se Albatros natěsnal do Havelské, v roce 1995 sídlil Albatros v Truhlářské 9. Nakladatelství přišlo o knihvazárnu v Ostravě a v roce 1998 o dva domy v Havelské. To už jako akciová společnost.
Tam rok předtím skončil i Zlatý máj, kterému Ministerstvo kultury ČR odmítlo udělit dotaci, a Albatros na jeho provoz už neměl.
Sám tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid se na veletrhu v Lipsku podivil, jak je možné, že se Albatros uchoval, když se tak všichni snaží stará kamenná nakladatelství zničit. Jeho přítel spisovatel Filip ho ale napomínal, proč ničit rodinné stříbro. Nakladatelství se začalo zvedat, vydalo historickou sérii o čsl. dějinách, řadu Encyklopedie zvířat, navázalo na úspěšnou sérii Tove Janssonové o mumínech, koupilo encyklopedii Larousse. Začalo vydávat Josteina Gaardera nebo znovu Petra Síse. Začalo vydávat řadu Večerníčků. V roce 1999 koupil nakladatelství Bonton.

K rodinnému stříbru roku 2000 přibyla i J. K. Rowlingová s Harry Potterem, její nákup byl ale již předjednán za Milady Matějovicové. Šokem je zato vzpomínka (str. 182) na vše, co zničily povodně roku 2002 v suterénním archivu v Truhlářské. Tato fatální ztráta je nenahraditelná, nicméně Ondřej Müller a Šárka Krejčová po tři následující roky shromažďovali dostupné archivní výtisky a v částečném rozsahu alespoň knihovnu obnovili.

Roku 2004 se Albatros přestěhoval na Pankrác a jeho posledním těžkým obdobím se stala léta 2005-2008, kdy byl na prodej. Už méně je známo, že tehdy vydal kompletní beletristické dílo Raymonda Chandlera. Od roku 2005 také vychází pod redakčním dohledem Ondřeje Müllera edice Světy Zdeňka Buriana (zatím má 25 svazků) a v poslední dekádě vyslal Albatros na trh například i 13 svazků řady Jules Verne – Knihovna pro 21. století (2008-2015). Řada je ukončena pozoruhodnou trilogií Ondřeje Neffa (také bývalého redaktora Albatrosu), která na scénu uvádí veškeré Vernovy hrdiny.
Albatros česky vydal i na třicet sešitů od Tintinova duchovního otce známého co Hergé.

Očima Ondřeje Müllera
Programový ředitel Ondřej Müller ve Slovu úvodem vzpomíná na téma Čím je pro mě Albatros? a svěřuje se, že se ve třinácti letech zdárně umístil v literární soutěži, takže se stal členem takzvaného Klubu Albatrosu a účastnit se schůzek v budově Na Perštýně. Od prvních dní v pozdější své funkci prosazoval pravý opak mínění Ericha Kästnera, podle něhož má být literatura pro děti výhradně od autorů pro děti a vycházet jenom v nakladatelstvích pro děti. Müller považuje sem umístěné slovo JEN za omyl a ví, že pro děti mohou psát i tvůrci knih pro dospělé. „Po mnoha letech strávených prací na dětských knížkách,“ pokračuje, „jsem však pochopil, že jen pro děti má i nezanedbatelnou výhodu… Právě děti totiž mají pověstný Šaldův hrdinný zrak a vidí každý den svět nově, jako by právě před nimi vznikal. Tak vnímají i knihy a jejich příběhy.“ Spiritus agens nakladatelství Ondřej Müller má široké spektrem zájmů, je inspirátor většiny edic, autor, redaktor i pořadatel sborníků a výborů.

Bibliografické přílohy téhle knihy vyhradil tudíž obálkám hned čtyř klasických edic:
KOD, Oko, Jiskřičky a Karavana, přičemž poslední přízvisko vztáhněme k té starší, brožované řadě let 1958-1968, která dosáhla 41 svazků, když nepočítáme titulem neobsazené číslo 16 (1961).
Knihy odvahy a dobrodružství existují již od roku 1954 a zatím mají 211 svazků.
Edice Jiskřičky vycházela v letech 1961-1990 a má 127 svazků, přičemž její typicky čtvercový formát s logem se prvně objevil roku 1967 spolu s titulem Jamese Krüsse Florentina. Ale roku 1976 (Kubula a Kuba Kubikula) už půvabné logo z obálek Jiskřiček zase zmizelo.
Objektem zájmu sběratelů zůstává i edice Oko, která v letech 1961-2010 dosáhla takřka sta svazků, přičemž při jejich sčítání záleží i na tom, nakolik zohledníme podstatně přepracovaná vydání. Nejúspěšnější byl mnohokrát reeditovaný Rozum do kapsy, jehož původním autorem se stal roku 1964 Václav Netušil, jinak také původce myšlenky edice Oko a legendární překladatel verneovek.

Nejnovější dekáda Albatrosmedia
V roce 2008 zaniká nakladatelství Albatros jako takové, vzniká společenost Albatros Media a novým majitelem značky Albatrosu je společnost Narcia Consulting a.s. V dubnu 2012 se jediným majitelem Albatrosu stala společnost Arulo Estates, s. r. o. Jaroslava a Silke Horákových, která od března 2010 vlastnila 89% podílu. Tehdy prodal svých 11% Michal Krejčí (ředitel firmy v letech 2008-2012) a následovala sérii fúzí. Roku 2018 Albatros pohltil dokonce i (roku 1934 vzniklé) nakladatelství Vyšehrad a už roku 2016 se stal největším naším nakladatelským domem. Dodává maloobchodu produkci takřka dvaceti značek a mj. pod něj spadají nakladatelství Motto, XYZ, Fragment, Egmond a Kniha Zlín. Šéfredaktorem je od roku 2015 Petr Eliáš.

Za sedm dekád Albatros vydal na 13 tisíc titulů v nákladu přes 350 milionů výtisků, měl 15 ředitelů a jeho doba byla, jak Jan Halada zdůrazňuje, také časem této země se všemi jejími proměnami. S výjimkami prošel se ctí a ve kvalitě autorské, překladatelské, výtvarné, grafické i redakční.

Jan Halada: Albatros: 70 let na křídlech dětské literatury. Bibliografické přílohy sestavil a úvod napsal Ondřej Müller. Odpovědný redaktor Petr Eliáš. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství Albatros. Praha 2019. 272 stran