magnesia litera symbol

Jako za bolševika. Samozvaná komise (Soukupová, Hakl, Mandys) vybere do soutěže Magnesia Litera 2015 šest blogů, o kterých pak mohou občané-čtenáři laskavě hlasovat. V demokratické společnosti je tomu ale naopak. Čtenáři si sami vybírají blog a taky o něm hlasují.


Je tedy zřejmé, že je třeba vybrat blogy, které rezonují s myšlením mainstreamu a podivnou filosofií Magnesii Litery. Nebudeme přece riskovat, že se nám tam objeví lidé s jinými názory nebo dokonce takoví, kteří nebudou ani naši kamarádi. Koneckonců i knihy do nominace Magnesie Litery vybírají samozvané komise a určitě to nejsou takové, které mají k lidu blíže.

Směšné mně připadá prohlášení, že "Chtějí tak upozornit na fakt, že próza i poezie žijí paralelní virtuální životy mimo tradiční knižní produkci, kterou Litera sleduje."
Nevím, co Litera sleduje, ale osobně jsem si za ty roky existence Magnesie Litery ničeho nevšiml. Už dlouho ve společnosti rezonuje podezření, že normálním čtenářem pohrdá. Stačí se podívat na výsledky posledních ročníků a na aféry s tím spojené. Více...

Lidé, kteří se o literaturu skutečně zajímají, virtálně něžijí, ale prostě ji dělají, píši, scházejí se bez ohledu na to zda nějaká samozvaná komise něco sleduje či nikoliv. Proto podobné cenzorské pokusy jen ukazují, že Magnesia už od svého počátku přešlapuje na místě a je naprosto odtržena od reality a od čtenářů, podobně jako to bylo v případě neslavného projektu Praha, město literatury.

hemingway cuba castro

V knize deníků Celý život, básník Jan Zábrana píše:
Zjara 1961, tři měsíce před smrtí, vysvětloval Hemingway A. E. Hotchnerovi, kterého omylem pokládal za svého přítele, ačkoli to byl ten nejhorší had, kterého si mohl hřát na prsou, proč se pro něho stal život nesnesitelným:

„What does a man care about? Staying healthy. Working good. Eating and drinking with his friends. Enjoying himself in bed. I haven’t got any of them, Hotch. Do you understand, goddam it? None of them…“

Ten, kdo se celý život proklamoval za tvrdého chlapíka, za chlapáka, který se hned tak nevzdá, který dokáže bojovat doposledka jako jeho stařec s rybou, tady de facto říká, že život ztratil cenu a nemá smysl, pokud přestal být příjemný.

Podle téhle argumentace by k zoufalství na tomhle světě stačilo zestárnout a onemocnět nějakou tou vleklou, nevyléčitelnou nemocí, která po padesátce postihne každého druhého…
Podle téhle argumentace by každý, kdo při autohavárce přijde o ruku nebo o nohu, měl plné právo spáchat sebevraždu, poněvadž další pobyt na světě pro něho přestal být příjemný…

To se ví, že Hemingwayovi rozumím, to se ví, že tyhle pocity chápu. Že by mi ale připadaly nějak hrdinské, že bych tohle pokládal za boj doposledka, to říct nemohu. Ve chvíli, kdy – ostatně jako vždycky – je svět plný hrbáčů, slepců (nebo osleplých), lidí visících na nitce inzulínu, lidí s přeraženou páteří, s amputovanými prsty… Umím to pochopit, poněvadž žít jako mrzák je pro člověka zvyklého na zdraví ponižující, potupné a zoufalé, ale statečné to není, to není, to není.

Já, člověk jako já, si představuje peklo jako místnost plnou lidí, ve které je neustále zapnutý televizor a z níž je na jediný okamžik zakázáno odejít.

Hloupost Homo politicus se dá často krájet. Například, když 19.2. 2015 na veřejnoprávní ČT šéf jihomoravské TOP 09 Jan Vitula prosazoval, aby v souvislosti s děním na Ukrajině byla zrušena statisícová dotace Jihomoravského kraje pro festival převážně klasické hudby Ruské jaro na Moravě a aby do ČR nebyli vůbec zváni ruští umělci.

Podobé výroky zakazující propagaci určité kultury hraničí až s rasismem.
V minulosti je používala řada řečníků totalitních systémů. Katolickou církvi počínaje, přes nacistický režim Hitlera, bolševickou totalitu Stalina a další sebestředné projevy mnoha extrémistických politiků ve světě, včetně USA. Pak se jen pálily knihy i lidé, zakazovaly se hrát hudební skladby či písničky, kádroval se etnický původ sólistů opery či symfonického orchestu, probíhala cenzura dramatických umělců, spisovatelů i klasických děl apod.

To, jakým způsobem Vitula propagandisticky spojuje kulturu a politiku je ale vážná věc.
Nejedná se jen o neškodnou štvavou rétoriku s evidentními psychopatickými prvky uvažování. Vitula nejenom, že není informován o skutečném obsahu festivalu, (ani náznakem nezmínil o tom, že na festivalu budou převážně účinkovat amatérské ruské soubory, které působí na území České republiky) ale ve svých směšných úvahách pokračuje, aniž by samozřejmě předložil jediný důkaz, aniž by vysvětlil jaká je logická souvislost mezi Putinem a kulturním sbližováním dvou národů, aniž by důkazně deklaroval, co se na Ukrajině skutečně děje:

„Vladimir Putin používá úplně stejné metody, jako používal Adolf Hitler při zabírání našeho pohraničí“.
„Je dobré jasně říct ruským občanům: Nezlobte se, ale pokud váš prezident a vaše orgány budou na Ukrajině páchat to, co tam páchají, tak prostě nejste zváni.“

Některé jeho názory předčí i propagandu německých nacistů, protože i za protektorátu se v německých rádiích hrála ruská hudba:

"My si sem pozveme ruské občany, aby nám tady hráli, mě to připadá skutečně jakobychom v létě 1938 jsme si sem pozvali německé umělce, aby nám zahráli Richarda Wágnera."

Podobné protiruské názory ale panovaly v české kotlině už v roce 1890, za Rakouska Uherska při vydání a pozdějším zákazu vydání českého překladu novely Kreutzerova sonáta od Lva Tolstého nebo cenzorské komunistické zákazy či polozákazy knih Gumiljeva, Vysockého, Limonova, Solženicyna, Ginzburga, Čertkova a dalších.

Výbuch smíchu u mnoha lidí nastartovala odpověď na otázku, zda bychom mohli zvát ruské umělecké disidenty:

„Ruské disidenty můžeme pozvat i jinou cestou a nemusíme tu k tomu předvádět ruskou kulturu,“

odpovídá novodobý cenzor na kulturní aktivity, topkař Jan Vitula. Myslel tím určitě děvčata z porno skupiny Pussy Riot, které další expert na Rusko Putna nazval jurodivými. (rozhovor s Drtinovou na DVTV, únor, 2015).

Svým způsobem je takové politické žvanění k smíchu, ale pan Vitula je vysoce postavený straník (TOP09) s jistou politickou mocí, i když v tomto případě rozhodovat o dotaci festivalu ruské kultury nebude. Ale způsob uvažování pana Vituly není ojedinělý. Majitel hotelu Brioni v Ostravě dostal v roce 2015 pokutu ve výši 50.000 Kč za odmítnutí ubytovávat ve svém zařízení občany Ruské federace. Dochází i k evidentnímu tlumení produktů mající spojení s ruskou kulturou, jako např. blokování prodeje nedávno vydaného Zpěvníku ruských písní, která je rozšířeným vydáním zpěvníku z roku 1888.

Nicméně je dobré si pamatovat lidi s podobnými úvahami a poslat je co nejdříve do vesnice, odkud přišli. Protože příště by podobné žvásty mohly mít velmi vážné důsledky. Nejen na českou kulturu.

Zdroj rozhovoru_ Bývalá veřejnoprávní Česká televize

klavesnice pc
Podle zákonodárců na Novém Zélandu není počítačový program vynález  a nemůže tak být patentován. Potvrdili to v srpnu 2013 zákonem, který definitivně zakazuje softwarový patent na jeho území. Zákon byl schválen drtivou většinou poslanců – pro jich hlasovalo 117, proti pouze 4.

campbell lidska hloupost
Velmi mě překvapilo, že člověk, který kandidoval na prezidenta, veřejně vypustí neuvěřitelné názory, jenž dokazují, že buď nemá patřičné vzdělání nebo je jen nechce mít. To platí pro Táňu Fischerovou, o které nechci tvrdit, že není inteligentní, spíš naivní, ale v tomto případě je projevená hloupost evidentní.

ministerstvo kultury cr
Situace kolem deseti milionů Kč ze státního rozpočtu, které šly na zaplacení dluhu po výstavě Europa Jagellonica, se zamotává. Původně se zdála být jednoduchá: 30. září 2012 zůstaly po ukončení výstavy Europa Jagellonica závazky, překračující deset milionů Kč.