bradford cernossky panbuh
Arnoštu Lustigovi mě na některém setkání Českých center představil Vladimír Páral. Ale tohle moje psaní není o spisovateli A.L, nýbrž o panu Arnoštu Lustigovi z povídky Karla Poláčka, která má název Přišel do novin. Mohl Karel Poláček znát Arnošta Lustiga? Bůhví, a žádného z těch dvou pánů už se dneska nemůžeme zeptat… Teď ta historka -

Byl v jednom menším městě za onoho času takový zvyk, že noviny na obchodníkovi vymáhaly inzerci a když pan Lustig, majitel koloniálu neinzeroval, začalo se o něm v těch místních novinách psát a v souvislostech ne zrovna dobrých. „Tak co, nerozmyslel jste si tu inzerci?“ Ptal se ho potom redaktor.

„Nerozmyslel,“ řekl pan Lustig a další den o něm vyšla v novinách ještě ošklivější zpráva. To si ovšem nenechala líbit paní Lustigová, statečná, urostlá a razantní žena. Počkala si na náměstí na redaktora a pěkně ho před lidmi seřezala hůlkou od deštníku, nebo čím…A od těch dob – no? Doplňte si sami.

Možná nám chybějí takové paní Lustigové…

Roark Bradford. Černošský pán Bůh a páni Izraeliti
V roce 2012 vyšlo u nás už 10. vydání – přeložil Josef Mach
Já mám v knihovně první vydání odeonské z roku 68, s krásnými jmény –
Doslov napsali Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký.
Grafiku dělal Zdenek Seydl.

A poznali jste, kdo knihu ilustroval? No ano, Helena Zmatlíková.

Z hlediska dnešních marketingových tahů je kniha trefou do černého. Protože nejlepší bonus je, když čtenář zná své postavy předem. Je nějaký čtenář, který nic neví o Bibli?
No – dneska už možná ano.
Ale kniha nevznikla na objednávku, byla dělaná s radostí a chutí a když zalistujete, dáte mi za pravdu.

O panu Bradfordovi a jeho životě se toho moc nedočtete, pár řádků.
A já jsem až dlouho po čtyřicítce jaksi mimochodem přišel na to, že on vlastně nebyl černoch.
A teď, když jsou všude fotky tak už…

podivny pripad dokrora jekylla
Robert Louis Stevenson je mylně považovaný za „pouhého“ autora dobrodružných knih pro mládež.

Přitom by stačila jen jediná jeho kniha, aby byl na tabuli literatury zapsán velkými písmeny! Dobrodružství dr. Jekylla a pana Hyda.

Příběh o dvou různých lidech, které v sobě máme. Někdo ten problém dodnes vidí jako „hádání duše s tělem“, jiný jako druh šílenství a hned dodá diagnozu – schizofrenie…

Pamatoval jsem si ten příběh už jen matně, a vzal jsem knížku do ruky, abych si ho oživil – jenže pak jsem četl dál.

A moc se mi zalíbilo Falesánské pobřeží. Pro zvláštní pohled na lásku – prudké manželství - a proto, že jsem si během čtení pokusil představit toho anglána tehdejší doby, zvyklého doma spatřovat největší důvod k radosti, když dáma ukáže kotníček a on se najednou dostává do tropů, tam, kde nahota je přirozená, zakrývaná jen suknicí a všemi viditelná!

Jistě, v tomhle příběhu je silné drama, rádoby magie, boj dobra se zlem, takže se nebudete nudit. A navíc – končí to dobře!


Zaujalo nás