Hloupost Homo politicus se dá často krájet. Například, když 19.2. 2015 na veřejnoprávní ČT šéf jihomoravské TOP 09 Jan Vitula prosazoval, aby v souvislosti s děním na Ukrajině byla zrušena statisícová dotace Jihomoravského kraje pro festival převážně klasické hudby Ruské jaro na Moravě a aby do ČR nebyli vůbec zváni ruští umělci.

Podobé výroky zakazující propagaci určité kultury hraničí až s rasismem.
V minulosti je používala řada řečníků totalitních systémů. Katolickou církvi počínaje, přes nacistický režim Hitlera, bolševickou totalitu Stalina a další sebestředné projevy mnoha extrémistických politiků ve světě, včetně USA. Pak se jen pálily knihy i lidé, zakazovaly se hrát hudební skladby či písničky, kádroval se etnický původ sólistů opery či symfonického orchestu, probíhala cenzura dramatických umělců, spisovatelů i klasických děl apod.

To, jakým způsobem Vitula propagandisticky spojuje kulturu a politiku je ale vážná věc.
Nejedná se jen o neškodnou štvavou rétoriku s evidentními psychopatickými prvky uvažování. Vitula nejenom, že není informován o skutečném obsahu festivalu, (ani náznakem nezmínil o tom, že na festivalu budou převážně účinkovat amatérské ruské soubory, které působí na území České republiky) ale ve svých směšných úvahách pokračuje, aniž by samozřejmě předložil jediný důkaz, aniž by vysvětlil jaká je logická souvislost mezi Putinem a kulturním sbližováním dvou národů, aniž by důkazně deklaroval, co se na Ukrajině skutečně děje:

„Vladimir Putin používá úplně stejné metody, jako používal Adolf Hitler při zabírání našeho pohraničí“.
„Je dobré jasně říct ruským občanům: Nezlobte se, ale pokud váš prezident a vaše orgány budou na Ukrajině páchat to, co tam páchají, tak prostě nejste zváni.“

Některé jeho názory předčí i propagandu německých nacistů, protože i za protektorátu se v německých rádiích hrála ruská hudba:

"My si sem pozveme ruské občany, aby nám tady hráli, mě to připadá skutečně jakobychom v létě 1938 jsme si sem pozvali německé umělce, aby nám zahráli Richarda Wágnera."

Podobné protiruské názory ale panovaly v české kotlině už v roce 1890, za Rakouska Uherska při vydání a pozdějším zákazu vydání českého překladu novely Kreutzerova sonáta od Lva Tolstého nebo cenzorské komunistické zákazy či polozákazy knih Gumiljeva, Vysockého, Limonova, Solženicyna, Ginzburga, Čertkova a dalších.

Výbuch smíchu u mnoha lidí nastartovala odpověď na otázku, zda bychom mohli zvát ruské umělecké disidenty:

„Ruské disidenty můžeme pozvat i jinou cestou a nemusíme tu k tomu předvádět ruskou kulturu,“

odpovídá novodobý cenzor na kulturní aktivity, topkař Jan Vitula. Myslel tím určitě děvčata z porno skupiny Pussy Riot, které další expert na Rusko Putna nazval jurodivými. (rozhovor s Drtinovou na DVTV, únor, 2015).

Svým způsobem je takové politické žvanění k smíchu, ale pan Vitula je vysoce postavený straník (TOP09) s jistou politickou mocí, i když v tomto případě rozhodovat o dotaci festivalu ruské kultury nebude. Ale způsob uvažování pana Vituly není ojedinělý. Majitel hotelu Brioni v Ostravě dostal v roce 2015 pokutu ve výši 50.000 Kč za odmítnutí ubytovávat ve svém zařízení občany Ruské federace. Dochází i k evidentnímu tlumení produktů mající spojení s ruskou kulturou, jako např. blokování prodeje nedávno vydaného Zpěvníku ruských písní, která je rozšířeným vydáním zpěvníku z roku 1888.

Nicméně je dobré si pamatovat lidi s podobnými úvahami a poslat je co nejdříve do vesnice, odkud přišli. Protože příště by podobné žvásty mohly mít velmi vážné důsledky. Nejen na českou kulturu.

Zdroj rozhovoru_ Bývalá veřejnoprávní Česká televize


Zaujalo nás