zeleznice prazec drevo
Pražce (a koleje) se objevují ve spoustě trampských písniček, Pavel Dobeš má jednu písničku - hříčku celou o pražcích, jestli mě paměť neklame. Ti co se rádi toulají, ti …po kolejích táhnou bosí/ a na špagátu nosí / celej svůj dům… deku a co?
(Wabi Daněk)
Vlak byl a pořád je, alespoň pro mě, symbolem cesty.
Vlak může být život a smrt!

Železnice ukradla Ameriku Indiánům a stala se Chobotnicí (Frank Norris). Graham Greene napsal slavný Vlak do Istanbulu. Vražda v Orient – Expresu a Agatha Christie, vzpomínáte si? Koneckonců i náš český Cimrman má Vraždu v salonním kupé. (Dáma na kolejích pana Blažka, film, se sem nehodí, nenapovídejte mi, to byly koleje tram-wayové!)
Přidávám teď zdarma změnu.

Změnu mezi dětstvím mým a dětstvím mých vnoučat – týká se dopravních prostředků. Jako my jsme v dětství toužili po svezení autem, byla to vzácnost, dnešní děti jezdí za odměnu – vlakem.
Hodně kilometrů těch vlakových cest lemuje dřevo – živé. A dřevo se „na dráze“ používá i jinde a jinak, ale o tom zas jindy.

Železniční pražce – ano, to jsou ty podklady pod kolejemi, někde se jim říká švele - se pořád ještě dělají ze dřeva. Dřív se o jiném materiálu jen přemýšlelo. I když dnes upravený beton vyhrál, s těmi dřevěnými se stále ještě můžete potkat.
Pražce se vyrábí z několika druhů dřev, borovice, buk, dub, modřín a dokonce snad prý i z některých dřevin exotických. Dřevo se nechá proschnout a potom se hloubkově impregnuje – chrání před vlhkostí či nadměrným suchem, houbami a hmyzem.

A teď – představte si - když se na takový pražec podíváte, můžete lehce určit, z jakého je dřeva. Jak?
Do každého je zaražen hřeb, který se liší tvarem hlavy – Borovice a modřín má čtverec. Dub a akát má kruhový tvar, buk a habr šestiúhelník. Trojúhelník patří exotickým dřevům. Na hřebu je uveden i rok výroby a způsob impregnace.

Tyhle – pro většinu z vás úplně zbytečné informace si budete pamatovat, vím to. A proto chci místo další trampské sloky upozornit, že do kolejiště vstupujete na vlastní nebezpečí! Že cestujícím se chození po kolejích zakazuje a pokud už mezi kolejemi náhodou budete, tak hlavně – nespouštěj oči z trati!

p.s.
Bedřich Ludvík mi k tomu fejetonu napsal:

Pro mne je vůně pražců snad ještě důležitější, než pražce samotné. Ta vůně se nezapomíná, stejně jako ty cesty po pražcích. Z pražců a kolejí je i pamatník z nejkrásnějších, památník českého holocaustu na nádraží Bubny. Jmenuje se Brána nenávratna a je od Aleše Veselého. Vztyčen byl roku 2015.

Tak vidíte. Je to pro fejeton obohacení, že?