patricny milon cepelka
Nemá se to dělat, ale já to udělám – prozradím pointu článku předem!

Knihu, o které tu teď budu psát, jsem ještě nečetl. Původně to mělo být tak, že o ní píšu (jen to, co vím z kratičké ukázky a recenze) jakobych ji už měl přečtenou a teprve na závěr, v poslední větě bych napsal – nečetl jsem, teprve jsem zvědavý.
Nemá se to dělat, ale já to udělám – prozradím pointu článku předem!

Knihu, o které tu teď budu psát, jsem ještě nečetl. Původně to mělo být tak, že o ní píšu (jen to, co vím z kratičké ukázky a recenze) jakobych ji už měl přečtenou a teprve na závěr, v poslední větě bych napsal – nečetl jsem, teprve jsem zvědavý.
Jestli bych to tak uměl napsat? To si pište že jo!
Dalším důvodem pro prozrazení předem by mohl být i eventuelní střet zájmů. Pan Čepelka byl kdysi tak laskav, že se na countryradiu zmínil příznivě o Patřičné (mojí) Čítance a snad i o Velké knize o dřevě a já že mu to teď vracím. Jak se to tak běžně dělává. Ale tak tomu není! Já myslím, že tím pravým důvodem je možná moje lenost. No jo, asi jo, no.
Tak vás radši nechám nahlédnout do kuchyně (ne, žádné další vaření, nebojte se, nikde není schován žiaden kuchař!) do kuchyně svého psaní…

Když jsem si pročetl tiráž (základní info) knihy, začal jsem svůj první odstavec takto: Miloň Čepelka má určitě rád češtinu!
ŘITKA vlastně není ani prdelka, spíš prdelinka! A přece v tomto místě - obec? městys? osada? sídlí nakladatelé, kterým se povedlo vydat knihu pamětí význačného člena Divadla J. Zimmermanna – promiňte – Járy Cimrmana - Čepelka Miloň, Skok sem - skok tam...
Pohled autorův snad nebude tak ostrý, jak jméno naznačuje.
Jde přece jen o čepelku, ne o čepel či přímo břit!
Já musím říct, že ty ostré pohledy už moc nemusím, mám raději přemýšlivé a jak jsem z ukázky na netu pochopil, autor přemýšlí o tom co četl a i "drby" jsou pro něj důležité. Tím myslím, že není zastánce onoho chudého a striktního požadavku – nic než dílo!
A snad se při čtení nebude třeba drbat nad každou chybkou, to zase naznačuje jméno redaktora, které tu raději neuvádím, abych později při náhodném setkání nějakou neslíznul. Ano, takové to je jméno.

A teprve po tomhle prvním odstavci (kurzíva) jsem začal psát ten odstavec, který jste jako první četli vy. Že to je zmatené? Já věřím, že se v tom všem po třetím či čtvrtém čtení už jakžtakž vyznáte. (Tady by měl být smile, ale já to neumím). A nebo si na mě od srdce zanadávejte. Ale ne, počkejte, nevypínejte to!

Zajímavost poučná a historická: Dočetl jsem se, že pan autor v knize píše mj. o spisovateli Egonu Hostovském fakta, o kterých nevím.
To jsem zvědav. Já zase vím možná fakt, který neví on. Čepelka, myslím. A sice že Hostovského poměrně obsáhlá kniha Cizinci hledají byt šla do stoupy - prý celý náklad – dovedete si to představit? Hostovský byl najednou zakázaný a kniha…
Stoupa, to byla prostě likvidace, sešrotování. Já tuhle knihu (Hostovský) – zachráněnou, mám doma. V tiráži stojí – Vydání v Odeonu první. Náklad – podržte se – 20 000 výtisků. Do stoupy.
Ale pan Hostovský není to jediné, nač se v knize pana Čepelky těším…(náklad se dneska neuvádí)
Neděkuju zatím za tu knihu, ani autorovi, ani nakladatelům, ještě ne, těším se. Hodně se těším. A možná vám o ní něco napíšu. Až ji dočtu. Tu knihu.