happy birthday mr prezident

„Narozeninový dort pro George Washingtona" je příběh pro děti černošského kuchaře Herkula a jeho dcery Delie, kteří pečou dort pro svého pána, George Washingtona, prvního amerického prezidenta. Otroci jsou velmi pyšní, že pečou dort panu prezidentu. Mají však problém. Došel jim bílý cukr.


Na počátku roku 2016 vyšla knížka "A Birthday Cake for George Washington" od Ramina Ganeshrama v nakladatelství Scholastic.
Vydání se údajně setkalo s velkým pozdvižením u amerických rodičů či pedagogů i kupodivu v českých IDnes, kde Jakub Kotalík  napsal velmi jednostranný článek, jak je v těch novinách zvykem: Ameriku pobouřila dětská knížka o tom, jak veselí otroci pekli dort. No, opravdu jsem si nevšiml, že by knihou byla Amerika zděšena, ale všiml jsem si, že v IDnes mají kuriózní pisálky, když vyprodukují takové nadpisy.

Podle aktivistky Kiery Parrot (School Library Journal) kniha dětem podsouvá nesprávný pohled na americké otroctví.
„Barevné, kreslené ilustrace v kombinaci s lehkým tónem textu navozují pocity radosti, což je v rozporu s realitou života otroků.“ Na druhé straně ji zjevně nevadí, že tak hrozného otrokáře George Washingtona mají Američané na bankovkách, pojmenovali po něm stát i hlavní město.

Koneckonců, co je špatného na tom, že byli otroci, kteří měli rádi svého pána. I to se stávalo. Stačí se začíst do knihy Margaret Mitchell Jih proti severu, kde jsou popsány takové vztahy.
Pokud ale budeme používat politicky korektní lži, pak jsme na cestě do pekel ještě větších, jak bylo otroctví v USA, kde ještě v 70 letech min. století byly autobusy rozděleny na část pro bílé a černé.
Je třeba říct, že George Washington otroky vlastnil 56let. Ve své poslední vůli jim daroval svobodu, přestože Deklarace nezávislosti i Listina práv a svobod mluví o rovnosti všeho lidu, na otroky a Indiány se však ujednání nevztahovalo.

Takové „multikulti“ názory by byly k smíchu, kdyby nakladatelství Scholastic se logicky bránilo a nepodlehlo hloupému nátlaku na internetu, což vyústilo v paradoxní stažení knihy z prodeje. ZDE

Stupidní trend měnit pohled na dějiny je v poslední době velmi rozšiřován skupinami lidí podivných neziskovek a agentur.
Ale neděje se tomu jen u knih viz článek (Cenzura a přepisování dějin: Dětské knihy, které nabádají děti k rasismu a extrémnímu chování), ale také ve švédských lékárnách, protože prodávali příliš světlé náplasti. Na to si stěžovala aktivistka tmavé pleti Paula Dahlberg, protože ji vadí, že náplasti nejsou v tmavé barvě, ale jen v bílé, což zvýhodňuje bílou majoritu ve Švédsku. I zde firma Apoteket rychle uznala svoji vinu a začala hledat dodavatele náplastí černých.