holub emil biografie holubova
Všechno, co se týká osoby  našeho významného cestovatele a objevitele Afriky Emila Holuba (1847 – 1902), mne nesmírně přitahovalo. Sám o své legendární výpravě  napsal dvě  knihy, které mu vydal nakladatel J. Otto (1881 a 1891), dále  od českých autorů Bohumil Bauše v roce 1907, Eduarda Valenty, redaktora Lidových novin (od 20. let do roku 1948),  Vojtěcha  Lva a  Otomara Faltys ( obě knihy v roce 1947). Jiřímu  Baumovi  vyšla kniha  až po jeho smrti v roce 1955.

irving john portrait
Prvá veta z najnovšej knihy Johna Irvinga Posledná noc v Pokrútenej Rieke (Last Night in Twisted River) ako všetky ostatné vtiahne do déjà šokujúcou udalosťou. Paradoxné, pretože Irving všetky svoje knihy začína od konca. Posledná veta je to prvé čo ho napadne a nikdy sa nemení. Každé písmeno, každá čiarka ostáva tak ako ju prvýkrát napísal.

capek chod turbina
Je dvacet dva hodin čtyřicet minut. Je čtvrtek třetího listopadu devatenáct set dvacet sedm. Po těžké operaci střevního nádoru dodýchal v Podolském sanatoriu člověk, o němž literární a divadelní kritik Jindřich Vodák napsal, že „našel nadšené vyznavače právě a spíše také v mladších řadách, byl v nich s upřímnou horlivostí stavěn všude na první místo a čten i vykládán se zjevnou zálibou jako mistr mistrů, jako hlava zvlášť bystrá, úrodná a moderní“.

 klostermann karel

Klostermannova německy psaná knížka Böhmerwaldskizzen, česky Črty ze Šumavy, je na svou dobu v mnoha směrech vizionářské dílo, ne nepodobno dílu amerického esejisty a filosofa Thoreaua. Ale jedině ten, kdo se kdy procházel hlubokým lesem, byl okouzlen vůni, tichem i zpěvem v prosluněných lesích bude schopen ocenit a souznít z Klostermannovymi pohledyna tento svět.

Inspirující myšlenky...

Dokážeme jíst maso jedině proto, že nemyslíme na to, jak je to kruté a hříšné. Existuje mnoho zločinů, které jsou dílem člověka a jejichž zlo plyne z opuštění zvyků, obyčejů a tradic. Ale krutost mezi ně nepatří. Je to smrtelný hřích a nepřipouští žádné argumenty ani racionalizace. Jen jestliže nedovolíme svým srdcím, aby ztvrdla, vyvarují se krutosti a vždy budou jasně slyšitelná. Ale my dovolujeme, aby se v nás bezstarostně zahnízdila krutost – a ten, kdo se liší, se nám zdá divný... Jestliže umlčujeme své city i přesto, že pociťujeme lítost, jen proto, abychom dělali to, co druzí, a parazitovali na životě, urážíme všechno, co je v nás dobré. Rozhodl jsem se jít vegetariánskou cestou.
Rabíndranáth Thákur