stiplova ljuba spisovatelka

Někdy na jaře v roce 1998 za mnou přišla do nakladatelství Albatros Ljuba Štíplová (1930 – 2009). Při naší obligátní kávě a cigaretě vytáhla z kabelky dva brožované tenké výtisky s obrázky koťat od Josefa Váni a s jejími veršíky.


Pak se vyslovila, že je škoda, že mimo tyto dva produkty, tuším pojišťovny nebo nějakého zdravotního zařízení, vyšla koťata jen jako leporelo a obrázkový sešit u Panoramy (1980 a 1986). Jestli by se s tím nedalo něco dělat.  Slovo dalo slovo, vždyť naši animátoři dokážou všechno.
Navštívila pak vdovu výtvarníka, na kterou stejně při předkládání těch papírových podkladů myslela, a zjistila, že by neměla nic proti tomu, kdyby původní obrázky někdo rozkreslil do opravdové knížky. 

byla jednou kotata   mezi nami kotaty

Nakladatelství na tento nápad slyšelo, a první knížka s oblíbenými koťátky z večerníčku  Byla jednou koťata vyšla v roce 1999.

Když jsem pak na chvíli přešla do nakladatelství Olympia a chtěla jsem tam otevřít řadu s obrázkovými seriály, vznikl druhý titul Mezi námi koťaty (2000). Překreslení obrázků Josefa Váni se ujala od samého počátku Marcela Valterová a grafických úprav Milada Čvančarová, která po léta úspěšně upravovala a pokorně sloužila Milerovu Krtkovi.

Vídaly jsme se s Ljubou pravidelně i nadále, kdy už jsem pracovala zas jinde a koťata se vrátila do Albatrosu. Na přetřes přišly nejen knížky, ale všechno možné, co život přinesl. Vím, jak odpovědně přistupovala k jednotlivým číslům Čtyřlístku, aby sedělo každé slovíčko. Poctivě dělala ostatně všechno, na co sáhla.

Milovala lesy, a když její manžel nemohl už do nich chodit, solidárně tam nechodila také, i když se jí stýskalo.
"Copak to mohu, tomu člověku doma udělat, vždyť by mu to bylo líto."
Měla hodně přátel, uvedu například jen dvě kamarádky z výtvarné branže, a to Ludmilu Jiřincovou a Zdenku Krejčovou.

Těžko uvěřit, že je to už pět let, co tu s námi není. Stále chybí.

Inspirující myšlenky...

Šli do války, protože jim to poručili; šli proto, že byli řádní občané. „Člověk je bojovné zvíře“. Ale mně u člověka vadí, že je ochočené zvíře. A den ze dne je čím dál ochočenější. To dělají továrny, to dělá křesťanství, věda, slušné vychování a vzdělání. Zatěžují duši moderního člověka. Vysávají z ní život.
Aldous Huxley, Kontrapunkt