pridal antonin
Potulky knihami a časem byl a doufám, že je stále oblíbený pořad Českého rozhlasu Antonína Přidala (1935 – 2017). Poutavě a přímo vášnivě v něm vypráví příběhy knih, autorů, příběhy světové i české literatury.

Témata vybírá jak z oblasti fiktivního vyprávění, např. Perníková chaloupka nebo Pilát, až po zřejmá historická fakta, i když dnes už téměř zapomenutá jako např. Petrarkův výstup na Mont Ventoux v Provence, zkáza Lisabonu v 18. století, Shakespearova smrt. Potěší vás ale i "skutečné toulky", jako například v Paříží s Anatolem Francem  apod.

Pokud máte chuť si vyslechnout vyprávění o kouzlu slov, půvabu češtiny a knih, pak Antonín Přidal je rozhodně tím pravým. Koneckonců možná ho znáte z rozhlasu, kde měl dlouhý čas pořad se stejným názvem a z kterého asi třetinu všech svých zamyšlení svázal do této jedinečné knihy.


Antonín Přidal byl spisovatel, básník, publicista, a především vynikající překladatel
Narodil se v Prostějově, po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti vystudoval na Filozofické fakultě MU anglistiku a hispanistiku.
V 60. letech začal pracovat v literárně-dramatické redakci Československého rozhlasu, kde připravoval například populárně naučné cykly Malá škola poezie či Potulky knihami a hudbou.
Z rozhlasu musel z politických důvodů odejít po roce 1968. Hlavním důvodem byl zřejmě pořád mystifikačních rozhovorů s mužem zvaným pan Hlava.
Přidal o tom píše: "To byl sebestředný dogmatik lidového typu, který byl ochoten vzít všechno na sebe, všechno na svou hlavu, všechno dokázal vysvětlit. Samozřejmě někteří funkcionáři se v něm poznali, někdo to pak dokonce uváděl jako jeden z pádných důvodů proti mně,"
Jeho vynikající překlady potom vycházely často pod cizím jménem a patřily k vyhledávaným knihám a dodnes jsou žádané jeho překlady mnoha autorů. Např. Gilberta Keitha Chesterton, Davida Lodgeho, Isaaca Bashevise Singera či Johna Updika. Také převody nonsensových básní Edwarda Leara (Kniha třesků a plesků a Velká kniha nesmyslů) či humoristického románu Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád, kde exceloval zcela mimořádně.

Přidal Antonín / Potulky knihami a časem / Karolinum, 2011.

Ukázka:

Z knih, ke kterým jsme se zatoulali, snad přece jen vyplývá několik „protože“ k počátečnímu „proč“. Mezi vrcholy hor bývá lidem krásně, protože pro jedny jsou chrámem, pro druhé útočištěm, pro třetí obrazem svobody, pro čtvrté zhuštěnou energií věků, pro páté příkladem vznešenosti a nekonečna, pro šesté momentem pomíjivosti a pro sedmé- zážitkem, o kterém se nemluví. To, že vysoké hory berou leckomu řeč, je taky hodnota. Málo se tam tlachá. Protože nás nerozptylují řečí, vedou naše oči a naši mysl nezvyklými směry. Pozvedají nás nad samozřejmé.
O jednom nesamozřejmém proč

Myšlenky z knih

Není náhoda, že vlády po celém světě chtějí vzdělávat děti. Státní vzdělávání má být důkazem státního dobra a zájmu o náš blahobyt. Skutečné vysvětlení je méně lichotivé. Pokud může státní propaganda zapustit kořeny, když děti vyrůstají, tyto děti se nestanou pro státní aparát hrozbou. Samy se spoutávají do okovů.
Lew Rockwell